29. Sraz Cyklobandy 11.-13.září  2020 Čekyně u Přerova, Dětský tábor

 Fotogalerie:

 

Jedna z mnoha milých vzpomínek na naši Áju.

Sraz v Čekyni měli na starosi Míla a Hanka

Málokterý z předešlých srazů dostal do vínku tak pohnutý osud jako právě tento v Čekyni.  Rok 2020 se nezačal pro Cyklobandu vůbec vyvíjet dobrým směrem. Dne 5. března nás nečekaně navždy opustila všemi milovaná Ája. Narůstající pandemie nám ani nedovolila všem se z ní rozloučit tak, jak by se normálně slušelo. 

 

Každé setkání s Cyklobandou, nebo s někým z Cyklobandy nad běžný rámec srazů vždy potěší, ale to u krematoria v Šumperku, kde se konal smuteční obřad, bylo velice, velice smutné. Je nesmírně těžké připustit si myšlenky, že už není mezi námi. Že už je tak brzy v cyklistickém nebi a že už nás nikdy na srazech neobdaří svým milým úsměvem. Jedno je jisté, vzpomínky na Áju nám zůstanou pořád živé a rádi si ji budeme připomínat na mnoha fotkách ze chvil, kdy s námi byla. Nejen z tohoto důvodu byl nadcházející sraz tak nějak jiný, než jsme měli dosud zažité. Jeho pořadatelky Míla a Hanka neměli vůbec jisté, zda vůbec bude možno uspořádat sraz, zejména kvůli různým omezením, zavedeným k potlačení pandemie.  Již tak sešlo z původně plánovaného termínu v květnu, i ten náhradní v září jsme stihli jen tak tak. 

 

Pár dnů po srazu v září došlo ke stopnutí ubytovacích služeb a jiným opatřením, které by sraz zredukovali na pouhou společnou vyjížďku a nic více.  Kvůli komplikacím s ubytováním Míla s Hankou „vyměnily“ plánované  jarní na farmě Žlutava za podzimní v Dětském táboře Čekyně, kde jsme již ubytování byli v roce 2018. Tehdy se ubytování osvědčilo, tak proč jej nezkusit znova. Tím spíše, že letos zůstalo, jako jedno z mála podobných zařízení v posezonním provozu.

 

Sraz v Čekyni byl jiný i z další stránky. Tedy hlavně pro mne a Zdeňka. Už léta na srazy spolu jezdíme vlakem a pak něco po vlastní ose, to se nezměnilo. Trasu od vlaku k místu ubytování jsme vždy volili co nejvíc po rovině, s předpokladem spolknout pěknou řádku kilometrů. To vše nejlépe kvalitních, maximálně po prašných cestách. Občas se zastavit někde na pivko, na jídlo, vyhledat nějakou kešku. 

Letos díky Horobraní, kde je cíl zdolávání vrcholků nejrůznějších nadmořských výšek, volíme trasu sice 3x kratší, ale zato po kopcích. Někde cesty vedou jen náznakem, kola obložené plnými brašnami nevadí a to ani když je tlačíme do kopce. Někde se nedá ani tlačit a tak je necháme na vhodném místě a nějakou stovku metrů k vrcholku jdeme bez nich. Že přijde takový zlom s Horobraním, to bychom Zdeněk ani já ještě nedávno nepřipustili ani náhodou. Nyní je to realita. Po vystoupení  z vlaku v Hranicích na Moravě nejdříve zamíříme k technické památce Hranický viadukt, na který konečně došlo po létech ježdění tímto krajem. Poté ještě „zobneme“ jednu kešku na hranickém náměstí a už vyhlížíme most přes řeku Bečvu. Tu nacházíme v ranní náladě, to je klidnou, zalitou sluníčkem. Nás pomaličku začíná „zalívat“ vlastní pot, jak stoupáme nahoru k Polomné a dál. Zdoláváme mnoho vrcholků kolem červené turistické značky, následně i kolem cyklotrasy 6035. Je to samé nahoru dolů, ale nás to pořád baví.  

 Asi ve dvě hoďky po poledni  zkoušíme nalézt v Přerově restauraci, kde bychom pojedli a kde by nevadila kola. To nám nabízí Divadelní klub Véčko, což rádi akceptujeme a nelitujeme, neboť i jídlo bylo moc fajn. Poté vyhledáme cyklotrasu č. 5, abychom se dostali z města na Čekyňský kopec. Zde máme další suvenýr do sbírky Horobraní. Nyní by stačilo jen sjet dolů z kopce a byli bychom na místě. My ale ne, bereme to oklikou přes další kopečky u Žernavy či Žalkova, takže do kempu přijíždíme až kolem 16. hodiny. Stylově, zrovna máme na kontě 16 kopečků, mé i Zdeňkovo dosavadní maximum. Že jsme přijeli  do kempu málem jako poslední, je nasnadě. Alespoň na vítačku máme všechny pohromadě. 

 

Nejbližší hodiny po příjezdu na kterýkoli sraz bývaljí hodně intenzivní, co se týče sdělování dojmů, novinek je spousta, je co si říct. Utrum nám nedělá ani večeře, dnes tak trošku  vyjímečná. Tento den se v kempu vaří jenom pro nás, tak jsme to kuchařce ulehčili alespoň tím, že naše objednávka je zbrusu jednotná. I tak je to zázrak, že při počtu tolika lidí se mezi námi nenajde nikdo, kdo by nemohl to nebo tamto. 

Večeříme společně v chatce, která supluje větší jídelnu kousek opodál. Ruku na srdce, záležitost, kdy nám něžnější část Cyklobandy servírovala na talíře připravené jídlo, ta se jen tak nezapomene. Kdy jindy se tohle zažije. Po chutné večeři nastal čas odskočit si „na jedno“ do nedaleké restaurace Letní výčep Čekyňka, kde jsme se správně naladili na pozdější oslavu Zdeňkovy šedesátky. Tou dobou už asi dvě hodiny naši „komunitu“ dočasně rozšířily dvě dcery od Hanky a samozřejmě se rády připojily ke gratulantům. Asi jim s námi bylo dobře, když zůstaly až do pozdních hodin.

V sobotu ráno vstáváme sice o trochu později než sluníčko nad námi, ale přesto včas, abychom nezmeškali plánovaný výjezd kolem deváté. Než se tak ovšem stane, užíváme si „obřad“ opravdu společné snídaně. Před  „stravovací“ chatu jsme si na sluníčko vynesli stoly a snídali jako „rodina“.  Hezky působilo také to, když kdekdo nabízel kdekomu něco ze svého, ať ochutná. Prostě fajn zažít.

Dostatečně posilněni opouštíme základnu směr Lhotka, Žeravice a Rokytnice. V obci Rokytnice nastává první delší zastavení, byť máme za sebou jen cca 7 km. Bydlí zde dcera od Míly se zetěm, který se věnuje opravám a prodeji amerických historických bouráků. Bylo fajn si vlastníma rukama šáhnout na tyto americké ikony, tak známé z jejich starších filmů. 

Zeť si s jejich renovací musel dát hodně práce, ale výsledek opravdu stojí za to. Malinko jsme jej sice dohodnutou návštěvou vytrhli z pracovního nasazení, ale přesto nás ochotně provedl zázemím, patřičně pohostil výbornou slivovičkou a ještě i povyprávěl něco kolem svého velkého koníčka. Ani my nechceme ovšem zanedbat svého koníčka cykloturistiku a tak asi po 45 minutách se loučíme a pokračujeme dále. Naše další cesta vede bočními cestami v Rokytnici, přes Citov do Věrovan. Zde uprostřed obce na kopečku nacházíme sympatickou restauraci s příznačným názvem Hostinec Na Vrchu. Byť ještě není ani poledne, rozhodneme se, že se právě tady usadíme na oběd. A volíme moc dobře. Jídlo nám moc chutnalo i posezení venku je vcelku příjemné. V průběhu jídla někdo z nás dal mobilem echo Jiřce, kde nás má hledat. Jiřka jede sólo na koloběžce, nestíhala by nám a tak máme domluveno, že se případně na trase někde potkáme. Ten moment nastal za chvíli, kdy k restauraci dorazila po 4. Moravské stezce ve směru od Tovačovských rybníků. Čirou náhodou máme v plánu jet tím směrem, tak nás vede, trasu už zná. A je tam hezky, tak ji nebude na škodu si dát repete. Kolem těchto rybníků by se opravdu dalo jezdit pořád, je se na co dívat, je zde klid a kupodivu máme klid i od komárů.

Hezky je i na zámku Tovačov, kam jsme po chvíli dorazili. Prohlídce venkovních prostor moc pěkného zámku věnujeme cca půlhodinku, včetně absolvování zdařilé imitace svatebního obřadu, Danka a Zdeněk by mohli vyprávět. Někdy se na srazu „spustí“ spontánní neplánovaná akce, jako tato a je pak dlouho na co vzpomínat. Obdobnou akcí s dlouhou životností je třeba „orloj“ na srazu v Karlově 2013. 

Po návštěvě zámku ale Tovačovu ale ještě nedáváme sbohem. Úplnou náhodně přistavujeme u místní Zákuskárny u Zámku Tovačov a nelitujeme. Jejich velice chutné a čerstvé zákusky, výborné kafe můžeme jej a jen chválit, navíc za velice příznivé ceny. Dobré zákusky by to chtělo zapít dobrým pivem a tak sedáme na kola s cílem přesunout se cca 4 km dál do obce Lobodice. Zde mají vyhlášenou a hojně navštěvovanou lokalitu Sportbar Baďa. Dnešní hezké počasí ovšem na stejnou myšlenku přivedlo spoustu jiných zájemců, navíc se zde koná jakási sportovně zábavná akce, takže je tu mají totálně narváno. Nedá se nic dělat, chuť na pivo si musíme vzít sebou a odvézt ji zpátky do Tovačova, do hospůdky, kterou jsme před krátkým časem míjeli na cestě do Lobodic. Hospůdka se jmenuje Pohostinství Na Nábřeží a svou nabídkou potěšila hlavně Mirka, neboť zde mají různé speciální piva. Viz Nachmelená opice. No, nějaký čas jsme zde pobyli, ale nelze sedět věčně, do Čekyně to máme skoro 20 km a odpoledne se nám pomalu ale jistě krátí.

Tovačov tedy definitivně opouštíme směrem na Troubky, těsně před obcí ale odbočujeme na Citov. Projíždíme dál Brodek u Přerova, Kokory, Žeravice, Lhotku a končíme jak jinak v Čekyni. Dnešní trasy byla opravdu nenáročná, jencca 45 km dlouhá. Přesto není od věci po dojezdu provést ve sprchách očistu těla, abychom byli voňaví na blížící se večeři, kterou máme nachystanou na 18°° hod. Jaké jídlo se podávalo si už v tuto chvíli nepamatuji. Ale vím, že po večeři jsme se opět zašli podívat do Letního výčepu Čekyňka, jak se jim tam daří. 

Hospůdka tohoto ražení je nám velice blízká a suverénně vede v počtu návštěv na srazech Cyklobandy. Díky dvounásobnému srazu jsme ji navštívili již 4x. Poseděli jsme zde opět pěkně dlouho, tedy až do setmění. Nebo závěrečné? Mezitím v kempu pomalu dohrály poslední tóny hudby pro svatebčany, jenž si zvolili kemp pro svou oslavu. Tu slavnostně zakončili ohňostrojem a pak se rozprchli domů. Zůstali jsme tam prakticky sami, takže občasné salvy smíchu v průběhu, u Cyklobandy obvyklé večerně – noční  konverzace, nikomu nemohla vadit. Nejvíce mohla vadit nám, že ráno nebudeme dostatečně vyspalí, ale to se naštěstí neprojevilo. Po společné snídani, která opět proběhla venku před chatkou, se ač neradi, zas musíme rozloučit.

Kolem deváté, znova už se Zdeňkem roztáčíme kola. Poslední zamávání těm, kteří vyjíždí později a hurá směr Přerov. Cyklotrasou po zhruba třiceti km se dostáváme do Hranic a později k Bělotínu. Mezitím se ještě přistavujeme po vrcholek Stráže do sbírky Horobraní, jediný to přírůstek na zpáteční trase. Dál jedeme osvědčenou a v minulosti při cestách ze srazů „použitou“ trasu přes Vražné, Mankovice, Suchdol n.O. a Hladké Životice. Zde nám sílu dodává výborná polévka v Hospůdce Na Návsí, okořeněná úsměvem místní mladé hospodské. Bohužel s ročním odstupem zjištěno, že už tahle hospůdka není v provozu. No, třeba, až přístě pojedeme kolem, tak zas bude. Posilněni hravě zdoláváme i zbytek trasy do Svinova, kde se Zdeňkem loučím a zbytek cesty do Havířova již jedu vlakem.

28. sraz Cyklobandy Vratimov 2019' Penzion Anet 30.8. - 1.9. 2019

Fotogalerie: 

Video z trasy:

Uspořádat sraz ve Vratimově byla primárně Zdeňkova myšlenka, vlastně vše důležité ohledně srazu zařizoval Zdeněk. Já mu vypomohl snad jedině v tom, že jsme v přípravě spolu větší část trasy projeli. Od projetí celé nás odradila bouřka, které jsme stejně až tak moc neunikli. Ale než odešla, tak jsme alespoň poseděli ve Zdeňkově „dvorní“ hospůdce u jeho baráku a u piva probrali pár detailů z přípravy srazu. Tak jsem se třeba dověděl, že Hrazda zajistí dřevo a lavičky do altánku. Což se moc hodilo z důvodu opékání párků, které pro změnu zajistí Zdeněk. 

Nezbývá než se těšit, až nastane den „D“. No, musím říct, že tento sraz pro mne začal trošku mimořádně.  Z domova to do Vratimova mám opravdu jen kousek. A je možné, že bych byl nesvůj, že nejedu na sraz alespoň část trasy vlakem, jako obvykle. Z tohoto „trauma“ mne vytrhl návrh Jaryka, že bychom si mohli dát předsrazový výjezd na Lysou horu. Slovo dalo slovo a v pátek ráno vyjíždíme od místa ubytování, penzionu Anet, dokonce ve čtveřici. Lysou krom mne chce vidět také Milan Schindler. Jako čtvrtý jede Zdeněk, s tím, že se v Krásné, u odbočky Lysou, od nás na dvě – tři hodinky odpojí. Vyjede si „jen“ na nedaleké Visalaje a připojí se k nám po našem sjezdu z Lysé na druhé straně hřebenu. My ve trojku zdoláváme Lysou a vzpomínáme s Jarykem, jak jsme si tady v r. 2012 udělali výjezd v rámci srazu v Těrlicku. Na Lysé se zdržujeme tak akorát na vypití jednoho pivka a pádíme dolů k přehradě Ostravici, kde už nás čeká Zdeněk. Místo setkání zvané Ústí, je jedním z nejhezčích výhledů na přehradu. Společně se pak klikatou cestou nahoru dolů se po cca 3,5, km dostáváme ke hrázi. Zde si krátce užíváme pěkného výhledu ze svahu přímo na sympatické vodní dílo i na hory v pozadí. 

25.sraz Cyklobandy Čekyně u Přerova, Dětský tábor 18. - 20.5. 2018

Fotogalerie:

Video z trasy:

Na posledním srazu v létě 2017 v Těchoníně se k naší cyklo družině přidaly dvě nové tváře. Jiřka a Míla. Stává se, že občas někdo nový mezí nás zavítá, odjede sraz a pak už se neukáže. To ale nebyl případ těchto dvou. Jiřka sraz s námi odjela a přijela i na ten další do Čekyně. A Míla? Ta ten další rovnou pořádala. O tom, jak se ji to povedlo, se dozvíme níže. Obvykle na tomto místě popisuji nejdříve průběh přesunu z bydliště do místa srazu a ani teď nečiním výjimku. V Ostravě – Svinově se nejdříve setkávám se Zdeňkem. Než přijede další člen do party Asterix, tak ještě stíháme najít jednu kešku a pak už všichni společně jedeme vlakem do Přerova s příjezdem 9.25. Ze zdejšího nádraží to máme do kempu jen cca 8 km, celý den před námi, tak vyrážíme na kolečko po okolí Přerova. Ne jen tak nazdař Bůh, máme vyhlídnutou, asi 80 km dlouhou  trasu přes Pivín, který je zhruba v polovině.Cestou se zastavujeme na krásném soutoku Bečvy s Moravou, svačinku odbýváme na náměstí v Kojetíně a konečně kolem oběda kroužíme „náměstíčkem“ v Pivíně. Není nám však dopřáno uhasit žízeň pivkem, hospoda zde v tuto chvíli nemají v provozu žádnou. Jeden místní chlapík nás posílá do 2 km vzdálené Skalky. Což je řešení, ale náš hlavní záměr dát si v Pivíně pivo, by se jaksi minul účinkem.

 26.sraz Cyklobandy Dolní Věstonice, kemp U Langrů - 14. - 16.9. 2018

 Fotogalerie:

 Video z trasy: 

 

Již delší čas se na Cyklobandě lehce  nadhazovalo téma „BURČÁK“. Myšleno tak, že po dvou běžných srazech v průběhu roku, ještě společně krátce poctíme svou návštěvou i vinné sklípky na Jižní Moravě. Nakonec se z „posezónního“ povyražení vyklubal zcela regulérní sraz v Dolních Věstonicích. Akorát jsme tradiční termín v srpnu zaměnili za záři, abychom se více trefili do aktuální sezóny burčáku. Příjemné i ty méně příjemné starosti se zařizováním „věcí“ kolem pořádání srazu jsme svěřili Jarykovi. S burčákem má z dřívějška nějaké zkušenosti a navíc může sázet na zdejší kontakty ohledně ubytování, tak proč toho nevyužít. Jaryk tedy včas zařídil vše potřebné a můžem vyrazit.

Ovšem předpověď počasí na období srazu byla pro cykloturistiku hodně pesimistická. Rosničky v TV každý den nabízely jinou variantu. Od té horší po ještě horší, až ve finále na sobotu odněkud zázračně vyhrabaly odhad, že se v sobotu a někde i neděli, sem tam může někde ukázat i sluníčko. S tímto krásným a nadějným slibem se Zdeněk, Asterix a já soukáme v Ostravě,Svinově do rychlíku směr Brno. 

24. sraz Cyklobandy Těchonín Lesovna 25. - 27.8. 2017

Fotogalerie Krtek: 

Asterix - článek, fota a videa.....pátek      sobota      neděle

Letní sraz v r. 2017 dostal do vínku Jaryk. Jestli měl z pořádání obavy, to nevíme, ale zvládl to víc než z bravurou. Už jeho počáteční minuty začaly nevšedně. Po předchozí domluvě se setkáváme skoro všichni už na nádraží v Zábřehu v poměrně vysokém počtu devíti lidí z jedenácti. Moc nechybělo a od vlaku jeli s námi i Danka s Pepou. Vítací procedura tak probíhá už na nádraží a dnes je peprnější v tom, že mezi nás nově zavítala Míla.

Setkání tolika lidí se nám tak zamlouvalo, že ani po tom, co dojel vlakem (9.34) i Asterix, hned ještě neodjíždíme. Mámě celý den před sebou a tak si dovolíme v klidu posedět možná i půlhodinku na terase nádražní restaurace. Až poté začínáme ukrajovat první z cca 52 km, dělících nás od místa ubytování v Těchoníně.  Máme štěstí, že stačí pár šlápnutí a jsme od nádraží v Zábřehu mimo město. Po širokém chodníku, linoucím se proti proudu Moravské Sázavy, se nejenže dobře jede, ale stíháme v pohodě ještě mezi sebou vést rozhovory. Ještě lepší podmínky na debaty máme za obcí Lupěné, kde najíždíme na perfektní cyklostezku, vzniklou na bývalé železniční trati. Pamětníci si jistě vzpomněli, že jsme tudy již jednou na srazu jeli, když nám tento úsek poprvé představili Ája s Mirkem. Cyklotrasa podobného ražení se ale vůbec neomrzí a s radostí si dáváme repete. Akorát s tím rozdílem, že tehdy to bylo jen po Hněvkov a dnes po ní jedeme až do Hoštejna.

21. sraz Cyklobandy Velká Kraš, Penzion Hukovice   20. – 22.5. 2016

Fotogalerie:
Video z trasy: 

Pozvánku na 21.sraz nám vystavila Danka s Pepou. Oba se již nejednou na předešlých srazech zmiňovali o Rychlebských horách, které jsou jejich oblíbenou lokalitou. Nutno dodat, že pro nás další byl tento kus země na severozápadní straně Jeseníků hodně velkým „polem neoraným“. Je tedy nejvyšší čas to napravit a projetí krajem na kolech v průběhu srazu je tou nejlepší volbou.Dojet na sraz po vlastní ose, ať se koná kdekoli, patři k nepsanému privilegiu Radka.

Radek sice na tento sraz neplánuje přijet, ale stejně jej já se Zdeňkem ani dálku nehodláme o tuto „výsadu“ připravit. Možná bychom chtěli, ale je to pro nás přece jen krapet trošku daleko. Alespoň část trasy jedeme vlakem.  Část znamená dojet z Ostravy, resp. z Havířov do Opavy a pak už hezky za své. Opavsko je vůbec pro nás hodně vděčný kraj. Cyklotrasa směr Krnov vede převážně kolem řeky, navíc po rovince, samé příjemné „věci“. Za jiných okolností by se k nám v tomto městě připojil Asterix, ale nemá volno v práci, tak dál jedeme sami. Pokračujeme na Město Albrechtice, kousek před ním si připomínáme místo otočky první cyklobandí stovky. Od tohoto místa již jedeme pro nás novým prostředím, byť stále po známé CT č. 55. U Heřmanic cyklotrasu opouštíme, neboť chceme jet přes Zlaté Hory a Mikulov v naději, že tam budou menší kopce.

20. sraz Cyklobandy, ATC Mlýn Velké Losiny 21. - 23.8. 2015

Fotogalerie: 
Video ze srazu:

Oznámení Áji na webu Cyklobandy o tom, že hodlá s Mirkem pořádat sraz v srpnu 2015 ve Velkých Losinách, nemohla být pro Cyklobandu lepší zpráva. Ta se časem ještě znásobila tím, že počet přihlášek se zakulatil na čísle deset. To byl po posledním srazu, kdy na start vyjeli jen čtyři, hodně skvělý příslib. Po mém dojezdu na místo, jsem zjistil, že nás je ještě o krapet více, ale o tom až později. 

Tentokrát nám nevyšlo časové sladění se Zdeňkem, který vyrazil na cestu do Velkých Losin již brzo ráno, takže jsem jel sám. Z Havířova vyjíždím vlakem kolem půl jedenácté a vezu se až do Krnova. Mohl bych pokračovat ještě i do Bruntálu, ale do večera času dost. Zkusím se trošku potoulat a třeba cestou najdu i nějaké ty kešky. Ať chci nebo ne, hra „geocaching“, které součástí hledání kešek je, se stává oblíbeným doplňkem mých cyklovýletů. Z Krnova jedu do Bruntálu po cyklostezkách č. 503 a 6162.  Pak už po běžné silnici č. 11 do Rýmařova. Za ním mně čeká  na několik serpentin do sedla Skřítek. Jako odměnu za zdolání sedla si pak mohu kousek níž vybrat „nález“ kešky u dřevěného kostelíka v Klepáčově, kam se dostávám pěkným sjezdem. 

19. sraz Cyklobandy Rakovec, „Penzion U Hrazdů“    9. – 10.5. 2015

Fotogalerie:
Video ze srazu:

Tento sraz lze v klidu označit jako „minisraz“ v počtu zúčastněných a také délky jeho trvání.  Zpočátku to vypadalo, že nás pojede zhruba stejné množství jako posledně. Tedy asi deset. To ještě platila nabídka od pořadatelů srazu Dáši a Hrazdy, že se sraz uskuteční na Prostějovsku.

Bohužel vlivem jistých událostí se Hrazdi museli svých plánů s pořádáním srazu v zamýšlené lokalitě vzdát. Aby toho nebylo málo, připletly se některým ohlášeným potíže s uvolněním z práce či jiné neodkladné důvody, pro které museli svou účast na srazu odvolat. To vše necelé tři týdny před zahájením srazu. Jak z toho ven? Hrazdi nám zároveň se stornem Prostějovska nabídli náhradní variantu. Představovala dát si repete loňského srazu s ubytováním u nich. S tím, že se ale pojede jiná trasa. Těch pár, co nás zbylo, přistoupilo na tuto variantu. Lepší minisraz než žádný. Po vzájemné domluvě se v sobotu ráno scházíme v Havířově u domu, kde bydlí Regec. Dorazil i Radek na lehokole. Měl to sem slušnou štreku až z Prostějovska. Alespoň tímto způsobem bude  dnes Prostějovsko na srazu zastoupeno. Takže se Zdeňkem, Regecem a Radkem jsme čtyři. Tak akorát do mariáše.

18. sraz Cyklobandy Rakovec, „Penzion U Hrazdů“    5.- 7.9. 2014

Fotogalerie:
Video ze srazu:

Na posledním srazu v Hradci na Moravicí padla do „placu“ taková úvaha. Padla vzhledem k tomu, že už máme lokality v okolí svých bydlišť projeté na předešlých srazech a na vzdálenější oblasti nám to časově na dostatečný průzkum moc nevychází. Bylo navrženo pojmout pořádání trošku benevolentněji.

Prostě někdo z nás doma na netu vybere zajímavou cyklotrasu a ubytování zajistí telefonicky. Stravování na trase pro současný počet cyklobanditů se také zjednodušilo. Tím, že nás už  nejezdí třicet jako dříve, není problém usadit všechny kdekoli na zahrádce restaurace. Předběžná rezervace tudíž není nutná.  Obvykle termín nástupního srazu se řídí datem obvyklým dle předešlých srazů. Mně jako pořadateli tohoto srazu přísluší vybrat KDE a navrhnout KDY. Ale nějak mi „nedocvakl“ jeden "detail". Ať se sraz pojme sebebenevoletněji, jedno se ale stejně musí dohodnout se všemi cyklobandity a to je KDY. Já jsem to KDY, ovlivněn částí cyklobanditů, posunul mimo obvyklý termín z konce letních prázdnin na začátek školního roku. Byť byl termín oznámen s dostatečným předstihem tří měsíců, pro značnou část cyklobanditů to byl velký škrt přes "rozpočet" a nemohli na sraz přijet. Tudíž nás zbyla necelá desítka. Když už se blížil termín srazu a bylo jasné, že už nás nepřibude, tak jsem přistoupil na další neplánovaný návrh. A to na změnu  KDE.  

17. sraz Cyklobandy Hradec nad Moravicí, kemp Kajlovec    22.- 25.5. 2014

Fotogalerie: 

Tento sraz měl takovou malou, nechtěnou „předehru“ ve formě přesunutí termínu pořádání srazu. Stalo se to v historií pořádání srazu poprvé. Důvodem byly povodně v regionu a mimořádně nepříznivá situace s počasím v původním termínu. Dorazit v něm na sraz by znamenalo prosedět 3 dny v kempu, bez šance vůbec vyrazit na kola. Náhradní varianta byl s počasím opak o 180° i když slušnou přeháňku jsme si taky užili. 

Na cestu do Hradce nad Moravicí jsem měl parťáka Zdeňka, se kterým jedeme spolu od Ostravy. Do Opavy kopírujeme stejnou trasou jako na poslední sraz v Karlově s Paragánem. Změnou bylo až odbočení v Opavě na CT 551, kterou se po projetí Kylešovic dostáváme k řece Moravici. Podél ní pohodlně až do Hradce. Zde Moravici opouštíme a v závěrečném úseku do kempu Kajlovec se necháváme doprovázet o poznání menším vodním tokem se jménem Hradečná. Zdeněk i já jsme pořadatelé tohoto srazu, takže by bylo zahodno být zde mezi prvními, abychom stihli doladit případné „detaily". Třeba jako správcem kuchyně a kempu zapomenutá naše objednávka na špekáčky a chleba. Než jsme se nadáli, tak správce tento nedostatek bleskurychle napravil nákupem potřebného v marketu v Opavě. Špekáčky si posléze opékáme večer u ohně. Krom již kompletně dorazivší Cyklobandy opéká s námi i správce se sympatickou rodinou. Než se pořádně setmělo, tak to už vypadalo, že jsou jako jedni z nás. Společně jsme pak strávili velice příjemný večer. Večer, jehož prima zpestřením byla oslava mých padesátin, ke kterým jsem dostal od cyklobanditů moc chutný narozeninový dort a kupu drobných dárků. Tuto milou pozornost jsem jim obratem vykompenzoval "otevřeným účtem" v kempové restauraci.

14. sraz Cyklobandy - Mohelnice, ATC  Morava    23. - 26.8. 2012

Fotogalerie: 

Video od Asterixe: Ruda - Uničov - Mohelnice
Video od Asterixe: Mohelnice - Bouzov - Litovel - Úsov - Mohelnice
Video od Asterixe: Mohelnice - Mírov - Zábřeh - Brníčko - sjezd z Bradla - Veleboř - Mohelnice

Jarní sraz r. 2012 se z důvodu těžké autohavárie Yarise nekonal. Shodou okolností jej měl pořádat, ale v čase srazu měl docela jiné starosti, hlavně jak se dát zdravotně zpátky do kupy. I další – letní sraz, svěřený Jarykovi, měl namále. Na poslední chvíli mu něco do toho vlezlo. Situaci narychlo zachránili Ája s Pájou a uspořádali sraz v Mohelnici. Vše potřebné na fungování srazu zajistili v rekordně krátké době a zaslouží velice hluboko vykřesanou poklonu.

Ale to dost předbíhám, tohle jsem měl napsat na konci článku. Začínat jsem mohl třeba tím, že cestu na sraz jsem částečně absolvoval z Asterixem. Nejprve mne čekala cesta z Havířova do Opavy vlakem. Pak již na kole po parádní cyklostezce č. 55 do Krnova, kde mne u Petrova rybníku čekal Petr. Společně jsme pak jeli vesničkami Krnovska přes Brantice, Nové Heřminovy, Bruntál. Václavov u Bruntálu, Malá Štáhle, Rýmařov, Horní Město, Tvrdkov, Ruda, Křivá, Dlouhá Loučka, Uničov, Litovel až do Mohelnice. Petrem naplánovaná trasa byla sice mírně kopečková, ale jinak hodně luxusní s minimálním provozem aut. Navíc jsme si ji trošku zpestřili výjezdem na atraktivní Křížový vrch nad obcí Ruda.

I páteční trasa prvního dne srazu, kterou naplánovali Ája s Mirkem slibovala návštěvu hodně  zajímavých míst. Pár km po výjezdu z kempu zastavujeme na nevšední exkurzi v Muzeu tvarůžků v Lošticích. Další jejich perličkou byla návštěva hradu Bouzov, mimochodem stále moc krásného. Krásná dominanta nás potkala i o kus dál v obci Řimice, kde jsem výskyt skvěle zachovalého pravoslavného chrámu opravdu nečekal.

V programu byly také Mladečské jeskyně, ale vzhledem k tomu, jak se na trasách loudáme, bylo nutné nějak smazat časové manko. Návštěvu jeskyně jsme tedy z časových důvodů „odpískali“ a tak jsme v její blízkosti stihli akorát pěkně v klidu poobědvat. Další cesta nás zavedla do pivovaru v Litovli, resp. zastavení  na „jedno“ v místní Pivovarské hospodě. Po lehkém doplnění pitného režimu hravě překonáváme několik stoupání k zámku Úsov. Ale než tam dojedeme, čeká nás milé setkání. Na kraji silnice na nás čeká Milka s Yarisem, který se už cítí tak dobře, že zkouší rehabilitaci po úrazu pomocí kola. Nebydlí odsud daleko a tak se přijeli podívat, jak nám to šlape. Přivítání to bylo samozřejmě velice srdečné, což by bylo i jiných okolností, než dnes. Po chvíli už pokračujeme společně dál. Nemožno si nevšimnout, že Yaris opět třímá za jízdy v ruce kameru, jako dříve. To je to dobré znamení.

Sobotní trasa nás zavedla do blízkého okolí na výsost atraktivní lokality, i když jak pro koho. Nevzpomínám si, že bych viděl fotky hradu v nějakých turistických bedekrech, přestože vypadá velice fotogenicky. Jednalo se totiž o hrad Mírov, kde sídlí nejpřísněji střežená věznice v naší vlasti. Hrad - věznici jsme si prohlédli poměrně zblízka, zhruba ze vzdálenosti kolem 70m, z bližší vzdálenosti už byl zákaz fotografovat.
 
Po Mírovu míříme moc hezkým prostředím ke Krchlebům, taková cesta nahorů dolů, na pět km nám přibylo cca 250 výškových metrů. Sjezdu z kopce do  Bozéňova se  bylo třeba věnovat důkladněji, neboť se jelo po vydroleném asfaltu. Ale do Bozéňova (Restaurace Koliba) na občerstvovací pauzu jsem dorazili všichni v pořádku. Rádi zjišťujeme, že zde mají krom dobrého piva i skvělé kafe, každému lze jen doporučit. Také lze doporučit krásný sjez do obce Lupěné a následnou projížďku po krásné nové cyklostezce. Ta vznikla na opuštěném drážním úseku železniční tratě v úseku Zábřeh - Česká Třebová. Nová trať vede jinou trasou přes tunely.   Zde zbyla komunikace ve velice hezkém prostření mezi kopci, krásně se vinoucí podél řeky  Moravské Sázavy. Moc a moc jsem si tento úsek užili.  V Hněvkově přejíždíme na opačnou stranu řeky a vracíme se po klidné místní silnici opět do Lupěného. 

Od neustálého rozhlížení kolem řeky nám trošku vyhládlo. Otázku jak zahnat hlad jsme se pokusili vyřešit v Restauraci na Špici v Postřelmově. Zvoleno bylo to nejlepší řešení, protože zde vaří opravdu dobře. Doporučit lze třeba bramborové knedlíky, plněné masem a podávané se zelím. Ty byly prostě "uňo ňuňo. Už se tak na srazech stává, že po dobrém obědě nás vzápětí čeká kopec. Což není nejlepší varianta, ale v poklidným tempem se to dá zvládnout. Platí to i v případě zdolání kopce přes Kolšov, směr hrad Brníčko.

Na překlenutí horizontu, odkud už je hrad vidět, se nám dostává zajímavých pohledů na kraj, jeden hezčí od druhého. Jistě podobné to bude i naopak – pohledem z hradu. Už se moc těšíme, až tam budem. Cestou k němu nás potkala velice příjemná záležitost, která se již na srazech těžko kdy bude opakovat. Kousek od hradu, pod strání s přímým výhledem na hrad, přijíždíme k občerstvovacím stánkům, postaveným kvůli závodu horských kol. Závod před chvíli skončil a pořadatelé se stánky chystali "zbourat".  Jelikož jim zbyla spousta proviantu a viděli, že jsme taky od cyklistického fochu, nebylo pro ně nic jednoduššího, než nás pozvat "ke stolu". Velkorysou nabídku jsme rádi přijali. Díky kaloriím spáleným v kopci již bylo v našich bříškách místo a tak jsme jim trošku pomohli, ať toho nemusí tolik sklízet.

 Po poděkování za nečekané pohoštění máme před sebou zmiňovanou příkrou stráň k hradu. Jedno poučení nevhodnosti plného žaludku před kopcem nestačilo, už je tady druhé. Není divu, že jsme všichni, až na Pepu, svá kola různě dlouhé úseky nahoru tlačili. Hrad Brníčko to jsou spíše ruiny, ale stejně moc pěkné. Chvíle strávené prohlídkou ruin a také výhledy od nich byly další hezkou perličkou srazu. 

A aby jich nebylo dost, přesun lesem a loukami v lokalitách mezi Šebenou, Cikánským bukem a Nedvězím, to bylo z říše pohádek. Putujeme po hladkých a nebo travnatých chodníčcích, úzkých tak pro jedno kolo. Nevíme zda dříve máme vnímat louky, po kterých jedeme a nebo nespočetné výhledy. Prostě dokonalé prostředí hřebenové trasy. Z té sjíždíme až u obce Nedvězí. Zde chvíli frčíme po asfaltu a pak opět hurá na lesní cesty se závěrečnou singltrakovou pod vyvýšeninu s vyhlídkou s názvem Bradlo. Kola necháváme kousek pod Bradlem, na jeho samotný vrchol se musí pěšky. Vyhlídka má tu dobrou vlastnost, že krom prima rozhledu po širokém okolí nabízí pohled i do míst, kde bydlí naši dnešní průvodci Ája a Mirek. Sjezd z Bradla, to byla další třešnička na dortu. Jedeme přes různě hustý les po úzkém chodníčku mezi stromy po modré TZ směrem do Lipinky. 

Zde se k nám připojil Radek, který si odskočil z nedalekého souběžného srazu lehokolistů. Posléze pokračujeme do Police a Třeštiny, kde se pár z nás stavilo v jedné milé místní hospůdce u známých od Áji, část pokračovala přímo do kempu. Večerka se nám pak protáhla do půlnoci. Poděkovat Áji A Mirkovi za přípravu trasy a skvělý sraz, předání štafety příprav dalšího srazu Milce a Yarisovi  a vůbec probrat, co se ještě neprobralo, netrvá chviličku a proto se nešlo spát příliš brzo.

Díky tomu jsme zaregistrovali, že se spustil déšť, který vydržel „bubnovat“ po střeše chatky celou noc. Horší bylo, že pršelo i ráno. Představa má a Asterixe, že odjedeme ze srazu, tak jak jsme přijeli, tedy po vlastní ose, dostávala pořádně na frak. Déšť však naštěstí téměř ustal v čase, kdy probíhalo rozloučení s účastníky mohelnického srazu. Mně i Péťovi tedy nic nebrání, abychom se vydali směr Litovel, Uničov, Paseka, hrad Sovinec, Jiříkov, Břidličná a Bruntál. Zde se s Péťou, jenž pokračuje na Krnov loučím a již sám jedu směr Opava. Z Opavy domů do Havířova využívám služeb Českých drah a vezu se vlakem.

13. sraz Cyklobandy - Těrlicko, Hostinec v Zátoce ..aneb HORY - DOLY   18. - 21.8. 2011

Fotogalerie:

Letní sraz Cyklobandy tentokrát zavítal do bezprostřední blízkosti mého bydliště - Havířova. Tady to dobře znám a tak jsme nabídl cyklobanditům, že je zdejším krajem provedu v rámci jedné části srazu. Druhou část povedou Paragán s Regecem. Od těchto dvou mi jen bylo doporučeno, ať na trase není moc kopců a že bych mohl do trasy nějak „zakomponovat“ zdejší šachty. Ubytování zajistili oni a to v penzionu Hostinec V Zátoce. 

Penzion se nachází v pěkném prostředí na břehu Těrlické přehrady, tudíž skýtal záruku, že se v něm všichni budou cítit příjemně. V páteční ráno máme trošku dřívější budíček, než obvykle na srazech bývá. Hlavně z důvodu, že v programu dnešní trasy je zařazena i exkurze v Nošovickém pivovaru Radegast a to na již 10°° hodinu. Nošovice sice odsud nejsou daleko, ale je to přes kopec v Soběšovicích s následním sjezdem do Dolních Domaslavic. Dohodnutý čas jsme nakonec nestihli o 10 minut, ale naštěstí bylo na nás „počkáno“.

12. sraz Cyklobandy - Štramberk, Kemp U Kateřiny           20. - 22.5. 2011

Fotogalerie: 

Štramberk není od Havířova daleko a nemusel jsem moc váhat, zda na sraz pojedu po vlastní ose. Jen jsem si musel trošku přivstat, abych byl v kempu U Kateřiny včas. Nerad bych organizátorům srazu Dance a Pepovi přidělával starosti jestli už mají vyjet na trasu a nebo chvíli na mně jako opozdilce počkat. Já to stihl, takže cyklobandité mohli i se mnou vyjet dle časového plánu za prvními společnými km dvanáctého srazu. Prvním korálkem na trase je nedaleké městečko Kopřivnice. 

11. sraz Cyklobandy - Zdobnice, Orlické hory, Chata Jitřenka     20. - 22.8. 2010' 

Fotogalerie:

Na tento  letní sraz jsem opět dorazil jako poslední.  V mém podání  už klasika – příjezd v páteční ráno na místo, krátce před výjezdem na trasu. Zatímco ostatní tužili kolektiv už od čtvrtečního  pozdního odpoledne, já v ten čas ještě pobýval doma. Směr Zdobnice jsem vyrazil až v pátek brzo ráno, ale stihl jsem dorazit akorát včas. Dokonce mi jej trošku i zbylo, abych si v klidu vytřídil věci z brašen na ty, které nechám na chatě na pokoji a ty, které nutně potřebuji dnes na trase. 

Hlavně jídlo a oblečení. Oblečení ale moc nebude, už po cestě sem nebylo možno přehlédnout, že se rodí pěkný sluneční den a předpověď je taky příznivá. Naše ubytování je situováno do chaty, která má sice už nejlepší časy za sebou, přesto však působí hodně útulně a hlavně je v ní všechno, co potřebujeme. Tady se nám bude večer moc příjemně odpočívat po slibované náročnější trase. Tak nejvyšší čas se na ni vydat. Kolem místního kostelíka sjíždíme kousek z kopce a pak zas nahoru proti proudu říčky Zdobnice míříme do Liusinho údolí. Zde se nám nabízí pěkné pohledy na spoustu původních stavení, takže krátká pauza na focení a postupujeme dále. Další zastávkou, již o něco delší je na Šerlišském mlýně (860m n.m.). Příjemné prostředí láká na jedno, někdo si dal,  pro jiné to bylo po ránu příliš brzo. A někdo si nedal, neboť věřil tomu, že po pivu „tuhnou „ nohy. A nás zrovna čeká stoupání do kopce po modré TZ na horu Šerlich, resp. na Masarykovu chatu.(1027m n.m.).