Článek ke keši BÝVALÝ DŮL GABRIELA
..........ZE ŽIVOTA HAVÍŘE Z GABRIELY
"
Domovskou" hospodou havířů z Gabriely byla Barborka, jenž stála u hlavní silnice Karviná – Havířov, Ostrava. Nesla jméno po patronce horníků a lze říct, že jmého žádného z patronů různých řemesel asi nebyl tak často vyslovováno jako právě Barborka od zdejších havířů. Ne že by se tak často k ní modlili i když kdoví, co se v jejich duši dělo, když jim bylo úzko. Ale ono to bylo asi jedno, když jim bylo dobře, tak to slovo bylo frekventované taky, protože se svorně těšili, až si zajdou do Barborky na „jedno“.
Ale byly i momenty, kdy je návštěva Barborky netěšila a to, když se stalo nějaké neštěstí, o které nebyla v dole nouze a oni najednou přišli o některého ze svých kamarádů. Každý nedobrovolný odchod ze světa byl jaksepaří po haviřsku uctěn a zapit a kde jinde než v Barborce. Naopak někdy byly chvíle když se jeden netěšil a ostatní zase jo. To bylo tehdy, když se na pracovišti v rámci party povedl někomu nechtěný „kiks“, jako třeba „přetočený“ řetěz při spojování hřeblového dopravníku. To musel dotyčný koupit na revanš minimálně půl litru rumu a je jasné, že nezůstalo jen u jednoho. Není divu, že tímto způsobem byla Barborka největší překážkou havířům na cestě domů. Kritické bývalo rozhodnutí, které na ně čekalo na konci chodníku od šachty k hlavní silnici, kde stála zastávka autobusu. Vpravo to měli 80 m k Barborce, vlevo 30m k autobusu. Mnohdy odbočit vlevo bylo nad havířovy síly a to jich měly havíři věru na rozdávání.
"
Domovskou" hospodou havířů z Gabriely byla Barborka, jenž stála u hlavní silnice Karviná – Havířov, Ostrava. Nesla jméno po patronce horníků a lze říct, že jmého žádného z patronů různých řemesel asi nebyl tak často vyslovováno jako právě Barborka od zdejších havířů. Ne že by se tak často k ní modlili i když kdoví, co se v jejich duši dělo, když jim bylo úzko. Ale ono to bylo asi jedno, když jim bylo dobře, tak to slovo bylo frekventované taky, protože se svorně těšili, až si zajdou do Barborky na „jedno“.Ale byly i momenty, kdy je návštěva Barborky netěšila a to, když se stalo nějaké neštěstí, o které nebyla v dole nouze a oni najednou přišli o některého ze svých kamarádů. Každý nedobrovolný odchod ze světa byl jaksepaří po haviřsku uctěn a zapit a kde jinde než v Barborce. Naopak někdy byly chvíle když se jeden netěšil a ostatní zase jo. To bylo tehdy, když se na pracovišti v rámci party povedl někomu nechtěný „kiks“, jako třeba „přetočený“ řetěz při spojování hřeblového dopravníku. To musel dotyčný koupit na revanš minimálně půl litru rumu a je jasné, že nezůstalo jen u jednoho. Není divu, že tímto způsobem byla Barborka největší překážkou havířům na cestě domů. Kritické bývalo rozhodnutí, které na ně čekalo na konci chodníku od šachty k hlavní silnici, kde stála zastávka autobusu. Vpravo to měli 80 m k Barborce, vlevo 30m k autobusu. Mnohdy odbočit vlevo bylo nad havířovy síly a to jich měly havíři věru na rozdávání.
