čtvrtek 23. března 2017


20. sraz Cyklobandy, ATC Mlýn Velké Losiny 21. - 23.8. 2015

Fotogalerie: 
Video ze srazu:


Oznámení Áji na webu Cyklobandy o tom, že hodlá s Mirkem pořádat sraz v srpnu 2015 ve Velkých Losinách, nemohla být pro Cyklobandu lepší zpráva. Ta se časem ještě znásobila tím, že počet přihlášek se zakulatil na čísle deset. To byl po posledním srazu, kdy na start vyjeli jen čtyři, hodně skvělý příslib. Po mém dojezdu na místo, jsem zjistil, že nás je ještě o krapet více, ale o tom až později. 

Tentokrát nám nevyšlo časové sladění se Zdeňkem, který vyrazil na cestu do Velkých Losin již brzo ráno, takže jsem jel sám. Z Havířova vyjíždím vlakem kolem půl jedenácté a vezu se až do Krnova. Mohl bych pokračovat ještě i do Bruntálu, ale do večera času dost. Zkusím se trošku potoulat a třeba cestou najdu i nějaké ty kešky. Ať chci nebo ne, hra „geocaching“, které součástí hledání kešek je, se stává oblíbeným doplňkem mých cyklovýletů. Z Krnova jedu do Bruntálu po cyklostezkách č. 503 a 6162.  Pak už po běžné silnici č. 11 do Rýmařova. Za ním mně čeká  na několik serpentin do sedla Skřítek. Jako odměnu za zdolání sedla si pak mohu kousek níž vybrat „nález“ kešky u dřevěného kostelíka v Klepáčově, kam se dostávám pěkným sjezdem. 

Ten dokončím v Sobotíně. Zde odbočuji vpravo přes kopec do Maršíkova, kde mně čeká další dřevěný kostelík a také další keš. Trošku jsem se zde zdržel, takže do kempu dojíždím kousek před západem slunce. Ale včas, neboť se akorát cyklobandité odebírají k večeři. Konečně sním něco pořádného, ale hlavně mám radost z toho, že nás je víc, než se původně ohlásilo. Mámin (myšleno Áju) sraz posílila o svou účast i dcera Hanka s partnerem a dorazili i Hrazdi. Hrazdi nás ale přišli podpořit spíše morálně svou přítomností. Svá kola tentokrát nechali doma a budou se věnovat turistice, zatímco my budeme jezdit po horách v oblasti Jeseníků. 


A jak vypadala naše trasa? Z kempu vyjíždíme proti proudu řeky Desná k obci Loučná n. Desnou. Tento úsek je skoro po rovince, stoupání začíná až kousek za zdejším nádražím, kdy odbočujeme vpravo na CT 6155. Cesta vede dlouho lesem, většinou bez možnosti výhledů, ale na druhou stranu má přijatelný sklon, takže se nám jede dobře. Více výhledů se nám dostane až po příjezdu ke sjezdovce.
A kousek výše v oblasti vrcholu Mědvědí hory, z rozhledny U Tetřeví chaty, už to platí mírou vrchovatou. Pěkný zážitek z pohledů z vyhlídkové plošiny pak ještě probíráme u pivka na terase kiosku pod rozhlednou. Dobře by se sedělo, neboť sluníčko krásně hřeje, ale vrchol našeho kopce je ještě stále v nedohlednu, takže po pauze tak akorát jedeme dál. S tím vrcholem kopce je to vlastně trošku jinak, než se na první pohled zdá. Vrcholek už dlouhá léta neexistuje, byl odtěžen kvůli výstavbě přečerpávající vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Nám se v těchto místech naskytne pohled na obrovský ovál, kolem kterého vede široký asfaltový chodník. A to, co by se mělo ve výškových metrech týčit nahoru nad oválem, tak je naopak vyhloubeno pod něj a z části zaplněno vodou. 

Tato stavba v nás zanechává nějak blíže neurčený dojem z obrovského monstra, vsazeného do jedné nejkrásnějších lokalit v Jesenících. Jedno se ale popřít nedá. I když se chvíli po našem výjezdu až sem nahoru, začíná dost kazit počasí, tak stejně je stále dost pěkně na to, abychom si užili nádherných výhledů. Nejen na nepřehlédnutelný Praděd, ale i na spoustu dalších vrcholů Jeseníků. 

Věděli bychom si představit, že tady strávíme o hodně delší čas, ale studený vítr nás žene někam níž do „závětří“. Opouštíme tedy vyhlídku ve výšce 1353 m n. m a vracíme se stejnou cestou CT 6263 k přístřešku Pod horní nádrží (1175m n.m.), kde se napojujeme na známou CT 6155. Avšak nejedeme po ní zpátečním směrem, ale pokračujeme dál k Dolní nádrži. (825 m n.m.) Z Dlouhých Strání k "přístřešku" to pěkně „sypalo“, ale s dalším dlouhým sjezdem k Dolní nádrži si to nezadalo. Mám dojem, že sklon tohoto úseku je o hodně příkřejší, než ten kolem Jedlové hory. Však taky jsme pěkně „klepali kosy“ po příjezdu ke spodní hrázi. Naštěstí zde už opět chvíli svítilo sluníčko, pro nás určitě v pravou chvíli. Totéž o pravé chvíli  možno napsat o zastávce na oběd v restauraci Hotel pod Sedlem v Koutech nad Desnou. Zdejší menu si budeme dlouho pamatoval kvůli chutnému a levnému jídlu, navíc vše podložené tím, že polévka byla volně k mání dle libosti. 


Dobré jídlo jsme se nesnažili ihned vytrávit svižnou jízdou na kole, jak je u nás zvykem, ale kupodivu si dopřáváme malý, poobědový relax v podobě návštěvy historické expozice života ve zdejších horách s názvem Koutecký les. No a pak už na kola za jinou historii, trošku mladší. Tou je krásný zámek v Loučné nad Desnou. Dovnitř už ale nevcházíme. Jenom projíždíme zámeckým parkem a prohlížíme si zvenku co je oku zvědavému přístupno.
Historie v Loučné potřetí má podobu návštěvy hodně stylové restaurace  „Na Staré poště“, v místní části Filipová. V nabídce mají různá speciální piva, škoda by bylo neochutnat. Posezení pod původní střechou, po stranách bez zdí má něco do sebe. A když se k tomu přidá chutné jídlo, není divu, že sem hosté chodí rádi. Po vypití a spořádání objednaného pokračujeme dál. Chvíle jedeme z kopce a pak zase mírně nahoru, až najednou po necelých pěti kilometrech stojíme před moc pěkným dřevěným kostelíkem v Maršíkově. Dovnitř jsme se sice nedostali, ale i tak má každý z nás kupu fotek z tohoto zajímavého místa, včetně té společné. Od svatostánku ze dřeva sjíždíme do Losin k dalšímu přírodnímu „materiálu“. Máme ještě v plánu navštívit Muzeum ruční papírny, ale něco se zadrhlo a tak jen chvíli postojíme před objektem a zhotovíme pár fotek. Do kempu to už odsud máme blizoučko, jen kolem čtvrt km, pro dnešek tedy máme splněno. Já ještě mám malé manko, potřebuji do geopuzzle „Dřevěné kostely“ kešku schovanou u dalšího z místních dřevěných kostelíku a to v 5 km vzdálené obci Žárová. Keš jsem úspěšně nalezl, netrvalo mi to dlouho, takže jsem si ještě před večeří stihl zblízka prohlédnout i pěkný zámek ve Velkých Losinách. Byl by hřích jej vynechat, když jej máme tak blízko. 

Po večeři si ještě s chutí dopřáváme místní termální lázně. Takto máme položen dobrý základ pro menší sobotní ponocování. Zítra ráno se zase rozejdeme každý svou cestou, tak je třeba zbylý čas náležitě využít i tak trošku na úkor spánku. Ráno se nám sice moc na kola nechce, ale po snídani jsme raz dva opět ve formě. Rozloučení s částí Cyklobandy a pak ještě s malou zbylou částí (Ája, Mirek, Radek a Zdeněk) společná jízda skoro až do Šumperka. Zde se s Ájou a Mirkem loučíme a do Přerova jedeme jen Radek, Zdeněk a já. Cesta nám dobře utíká, hlavně díky tomu, že Radek nás docela výrazně „tahá“. Jede neustále v popředí, nám už zbývá se jej jen držet. Ale Radka to docela baví, dokonce si udělal asi 30 km zajížďku, aby nás bez úhony dovedl na nádraží v Přerově. Jsme mu za to vděčni, vyhlédnutý spoj jsme tak stihli v dostatečném předstihu. Samozřejmě Radkovi za doprovod jsme náležitě poděkovali, tak jako včera večer Áji a Mirkovi za perfektní sraz.


Žádné komentáře:

Okomentovat