29. Sraz Cyklobandy 11.-13.září  2020 Čekyně u Přerova, Dětský tábor

 Fotogalerie:

 

Jedna z mnoha milých vzpomínek na naši Áju.

Sraz v Čekyni měli na starosi Míla a Hanka

Málokterý z předešlých srazů dostal do vínku tak pohnutý osud jako právě tento v Čekyni.  Rok 2020 se nezačal pro Cyklobandu vůbec vyvíjet dobrým směrem. Dne 5. března nás nečekaně navždy opustila všemi milovaná Ája. Narůstající pandemie nám ani nedovolila všem se z ní rozloučit tak, jak by se normálně slušelo. 

 

Každé setkání s Cyklobandou, nebo s někým z Cyklobandy nad běžný rámec srazů vždy potěší, ale to u krematoria v Šumperku, kde se konal smuteční obřad, bylo velice, velice smutné. Je nesmírně těžké připustit si myšlenky, že už není mezi námi. Že už je tak brzy v cyklistickém nebi a že už nás nikdy na srazech neobdaří svým milým úsměvem. Jedno je jisté, vzpomínky na Áju nám zůstanou pořád živé a rádi si ji budeme připomínat na mnoha fotkách ze chvil, kdy s námi byla. Nejen z tohoto důvodu byl nadcházející sraz tak nějak jiný, než jsme měli dosud zažité. Jeho pořadatelky Míla a Hanka neměli vůbec jisté, zda vůbec bude možno uspořádat sraz, zejména kvůli různým omezením, zavedeným k potlačení pandemie.  Již tak sešlo z původně plánovaného termínu v květnu, i ten náhradní v září jsme stihli jen tak tak. 

 

Pár dnů po srazu v září došlo ke stopnutí ubytovacích služeb a jiným opatřením, které by sraz zredukovali na pouhou společnou vyjížďku a nic více.  Kvůli komplikacím s ubytováním Míla s Hankou „vyměnily“ plánované  jarní na farmě Žlutava za podzimní v Dětském táboře Čekyně, kde jsme již ubytování byli v roce 2018. Tehdy se ubytování osvědčilo, tak proč jej nezkusit znova. Tím spíše, že letos zůstalo, jako jedno z mála podobných zařízení v posezonním provozu.

 

Sraz v Čekyni byl jiný i z další stránky. Tedy hlavně pro mne a Zdeňka. Už léta na srazy spolu jezdíme vlakem a pak něco po vlastní ose, to se nezměnilo. Trasu od vlaku k místu ubytování jsme vždy volili co nejvíc po rovině, s předpokladem spolknout pěknou řádku kilometrů. To vše nejlépe kvalitních, maximálně po prašných cestách. Občas se zastavit někde na pivko, na jídlo, vyhledat nějakou kešku. 

Letos díky Horobraní, kde je cíl zdolávání vrcholků nejrůznějších nadmořských výšek, volíme trasu sice 3x kratší, ale zato po kopcích. Někde cesty vedou jen náznakem, kola obložené plnými brašnami nevadí a to ani když je tlačíme do kopce. Někde se nedá ani tlačit a tak je necháme na vhodném místě a nějakou stovku metrů k vrcholku jdeme bez nich. Že přijde takový zlom s Horobraním, to bychom Zdeněk ani já ještě nedávno nepřipustili ani náhodou. Nyní je to realita. Po vystoupení  z vlaku v Hranicích na Moravě nejdříve zamíříme k technické památce Hranický viadukt, na který konečně došlo po létech ježdění tímto krajem. Poté ještě „zobneme“ jednu kešku na hranickém náměstí a už vyhlížíme most přes řeku Bečvu. Tu nacházíme v ranní náladě, to je klidnou, zalitou sluníčkem. Nás pomaličku začíná „zalívat“ vlastní pot, jak stoupáme nahoru k Polomné a dál. Zdoláváme mnoho vrcholků kolem červené turistické značky, následně i kolem cyklotrasy 6035. Je to samé nahoru dolů, ale nás to pořád baví.  

 Asi ve dvě hoďky po poledni  zkoušíme nalézt v Přerově restauraci, kde bychom pojedli a kde by nevadila kola. To nám nabízí Divadelní klub Véčko, což rádi akceptujeme a nelitujeme, neboť i jídlo bylo moc fajn. Poté vyhledáme cyklotrasu č. 5, abychom se dostali z města na Čekyňský kopec. Zde máme další suvenýr do sbírky Horobraní. Nyní by stačilo jen sjet dolů z kopce a byli bychom na místě. My ale ne, bereme to oklikou přes další kopečky u Žernavy či Žalkova, takže do kempu přijíždíme až kolem 16. hodiny. Stylově, zrovna máme na kontě 16 kopečků, mé i Zdeňkovo dosavadní maximum. Že jsme přijeli  do kempu málem jako poslední, je nasnadě. Alespoň na vítačku máme všechny pohromadě. 

 

Nejbližší hodiny po příjezdu na kterýkoli sraz bývaljí hodně intenzivní, co se týče sdělování dojmů, novinek je spousta, je co si říct. Utrum nám nedělá ani večeře, dnes tak trošku  vyjímečná. Tento den se v kempu vaří jenom pro nás, tak jsme to kuchařce ulehčili alespoň tím, že naše objednávka je zbrusu jednotná. I tak je to zázrak, že při počtu tolika lidí se mezi námi nenajde nikdo, kdo by nemohl to nebo tamto. 

Večeříme společně v chatce, která supluje větší jídelnu kousek opodál. Ruku na srdce, záležitost, kdy nám něžnější část Cyklobandy servírovala na talíře připravené jídlo, ta se jen tak nezapomene. Kdy jindy se tohle zažije. Po chutné večeři nastal čas odskočit si „na jedno“ do nedaleké restaurace Letní výčep Čekyňka, kde jsme se správně naladili na pozdější oslavu Zdeňkovy šedesátky. Tou dobou už asi dvě hodiny naši „komunitu“ dočasně rozšířily dvě dcery od Hanky a samozřejmě se rády připojily ke gratulantům. Asi jim s námi bylo dobře, když zůstaly až do pozdních hodin.

V sobotu ráno vstáváme sice o trochu později než sluníčko nad námi, ale přesto včas, abychom nezmeškali plánovaný výjezd kolem deváté. Než se tak ovšem stane, užíváme si „obřad“ opravdu společné snídaně. Před  „stravovací“ chatu jsme si na sluníčko vynesli stoly a snídali jako „rodina“.  Hezky působilo také to, když kdekdo nabízel kdekomu něco ze svého, ať ochutná. Prostě fajn zažít.

Dostatečně posilněni opouštíme základnu směr Lhotka, Žeravice a Rokytnice. V obci Rokytnice nastává první delší zastavení, byť máme za sebou jen cca 7 km. Bydlí zde dcera od Míly se zetěm, který se věnuje opravám a prodeji amerických historických bouráků. Bylo fajn si vlastníma rukama šáhnout na tyto americké ikony, tak známé z jejich starších filmů. 

Zeť si s jejich renovací musel dát hodně práce, ale výsledek opravdu stojí za to. Malinko jsme jej sice dohodnutou návštěvou vytrhli z pracovního nasazení, ale přesto nás ochotně provedl zázemím, patřičně pohostil výbornou slivovičkou a ještě i povyprávěl něco kolem svého velkého koníčka. Ani my nechceme ovšem zanedbat svého koníčka cykloturistiku a tak asi po 45 minutách se loučíme a pokračujeme dále. Naše další cesta vede bočními cestami v Rokytnici, přes Citov do Věrovan. Zde uprostřed obce na kopečku nacházíme sympatickou restauraci s příznačným názvem Hostinec Na Vrchu. Byť ještě není ani poledne, rozhodneme se, že se právě tady usadíme na oběd. A volíme moc dobře. Jídlo nám moc chutnalo i posezení venku je vcelku příjemné. V průběhu jídla někdo z nás dal mobilem echo Jiřce, kde nás má hledat. Jiřka jede sólo na koloběžce, nestíhala by nám a tak máme domluveno, že se případně na trase někde potkáme. Ten moment nastal za chvíli, kdy k restauraci dorazila po 4. Moravské stezce ve směru od Tovačovských rybníků. Čirou náhodou máme v plánu jet tím směrem, tak nás vede, trasu už zná. A je tam hezky, tak ji nebude na škodu si dát repete. Kolem těchto rybníků by se opravdu dalo jezdit pořád, je se na co dívat, je zde klid a kupodivu máme klid i od komárů.

Hezky je i na zámku Tovačov, kam jsme po chvíli dorazili. Prohlídce venkovních prostor moc pěkného zámku věnujeme cca půlhodinku, včetně absolvování zdařilé imitace svatebního obřadu, Danka a Zdeněk by mohli vyprávět. Někdy se na srazu „spustí“ spontánní neplánovaná akce, jako tato a je pak dlouho na co vzpomínat. Obdobnou akcí s dlouhou životností je třeba „orloj“ na srazu v Karlově 2013. 

Po návštěvě zámku ale Tovačovu ale ještě nedáváme sbohem. Úplnou náhodně přistavujeme u místní Zákuskárny u Zámku Tovačov a nelitujeme. Jejich velice chutné a čerstvé zákusky, výborné kafe můžeme jej a jen chválit, navíc za velice příznivé ceny. Dobré zákusky by to chtělo zapít dobrým pivem a tak sedáme na kola s cílem přesunout se cca 4 km dál do obce Lobodice. Zde mají vyhlášenou a hojně navštěvovanou lokalitu Sportbar Baďa. Dnešní hezké počasí ovšem na stejnou myšlenku přivedlo spoustu jiných zájemců, navíc se zde koná jakási sportovně zábavná akce, takže je tu mají totálně narváno. Nedá se nic dělat, chuť na pivo si musíme vzít sebou a odvézt ji zpátky do Tovačova, do hospůdky, kterou jsme před krátkým časem míjeli na cestě do Lobodic. Hospůdka se jmenuje Pohostinství Na Nábřeží a svou nabídkou potěšila hlavně Mirka, neboť zde mají různé speciální piva. Viz Nachmelená opice. No, nějaký čas jsme zde pobyli, ale nelze sedět věčně, do Čekyně to máme skoro 20 km a odpoledne se nám pomalu ale jistě krátí.

Tovačov tedy definitivně opouštíme směrem na Troubky, těsně před obcí ale odbočujeme na Citov. Projíždíme dál Brodek u Přerova, Kokory, Žeravice, Lhotku a končíme jak jinak v Čekyni. Dnešní trasy byla opravdu nenáročná, jencca 45 km dlouhá. Přesto není od věci po dojezdu provést ve sprchách očistu těla, abychom byli voňaví na blížící se večeři, kterou máme nachystanou na 18°° hod. Jaké jídlo se podávalo si už v tuto chvíli nepamatuji. Ale vím, že po večeři jsme se opět zašli podívat do Letního výčepu Čekyňka, jak se jim tam daří. 

Hospůdka tohoto ražení je nám velice blízká a suverénně vede v počtu návštěv na srazech Cyklobandy. Díky dvounásobnému srazu jsme ji navštívili již 4x. Poseděli jsme zde opět pěkně dlouho, tedy až do setmění. Nebo závěrečné? Mezitím v kempu pomalu dohrály poslední tóny hudby pro svatebčany, jenž si zvolili kemp pro svou oslavu. Tu slavnostně zakončili ohňostrojem a pak se rozprchli domů. Zůstali jsme tam prakticky sami, takže občasné salvy smíchu v průběhu, u Cyklobandy obvyklé večerně – noční  konverzace, nikomu nemohla vadit. Nejvíce mohla vadit nám, že ráno nebudeme dostatečně vyspalí, ale to se naštěstí neprojevilo. Po společné snídani, která opět proběhla venku před chatkou, se ač neradi, zas musíme rozloučit.

Kolem deváté, znova už se Zdeňkem roztáčíme kola. Poslední zamávání těm, kteří vyjíždí později a hurá směr Přerov. Cyklotrasou po zhruba třiceti km se dostáváme do Hranic a později k Bělotínu. Mezitím se ještě přistavujeme po vrcholek Stráže do sbírky Horobraní, jediný to přírůstek na zpáteční trase. Dál jedeme osvědčenou a v minulosti při cestách ze srazů „použitou“ trasu přes Vražné, Mankovice, Suchdol n.O. a Hladké Životice. Zde nám sílu dodává výborná polévka v Hospůdce Na Návsí, okořeněná úsměvem místní mladé hospodské. Bohužel s ročním odstupem zjištěno, že už tahle hospůdka není v provozu. No, třeba, až přístě pojedeme kolem, tak zas bude. Posilněni hravě zdoláváme i zbytek trasy do Svinova, kde se Zdeňkem loučím a zbytek cesty do Havířova již jedu vlakem.

Představení 

Jmenuji se Milan Šurkala - nick Krtek (r. narození 1964). Od konce května 2023 si už naplno užívám hornického důchodu, bydlím v Havířově. Koníčky: Horobraní, Geocaching Cykloturistika, turistika, amatérská fotografie (Fujifilm HS 20, Panasonic Lumix TZ 100). Kontakt: krtek64@email.cz

V létech 1997-2012 jsem své cyklotoulky zdolával crossovém kole Author Richmod. Značnou nevýhodou tohoto kola byla pevná přední vidlice. I z toho důvodu jsem si v r. 2012 koupil nové kolo Kellys Exquisite, s odpruženou přední vidlí. Kolo Kellys tím pádem dostalo přednost na cyklovýlety. Kolo Author jsem ale používal dál až do r. 2020 a to  na cesty do práce a zpět. Celkově jsem na něm najel přes 170 000 km.

Kolo Kellys Exquisite (r. 2012). Jeho hlavní výhodou je odpružená přední vidlice a šest převodů navíc oproti kolu Author.

 

  

 

 

 

 

Vůbec nejvyšší místo, které jsem zdolal na kole je Passo Dello Stelvio 2758 m.n.m. To bylo v r. 2003. Na tento průsmyk jsem vyjel ve stejném dni, jako na sousední Passo Di Gavia. Na Stelvio byl výjezd z obce Trafoi (1450 m.n.m.), pak sjezd do Bormia (1225 m.n.m.). Z Bormia výjezd na Passo di Gavia (2621 m.n.m) a z Gavie sjezd do Ponte di Legno (1258m.n.m.)

Co se nevešlo na hlavní stránku : 

Moje zážitky z cest v "knižní úpravě" ..................malé nahlédnutí na textové a grafické provedení článků, popisující některé mé cyklovýlety ještě než přišel rozvoj internetu 

Na čem jezdím - kola Author a Kellys  ................malůvky grafů ujetých km, roční statistika ujetých km a jiné statistiky, fotky obou kol 

Na kole po okresech ČR a SR ...........................o bláznivém nápadu sesbírat (na etapy) všechny "modré tabule" v republice a ještě to "okrajem" zkusit i na  Slovensku 

28. sraz Cyklobandy Vratimov 2019' Penzion Anet 30.8. - 1.9. 2019

Fotogalerie: 

Video z trasy:

Uspořádat sraz ve Vratimově byla primárně Zdeňkova myšlenka, vlastně vše důležité ohledně srazu zařizoval Zdeněk. Já mu vypomohl snad jedině v tom, že jsme v přípravě spolu větší část trasy projeli. Od projetí celé nás odradila bouřka, které jsme stejně až tak moc neunikli. Ale než odešla, tak jsme alespoň poseděli ve Zdeňkově „dvorní“ hospůdce u jeho baráku a u piva probrali pár detailů z přípravy srazu. Tak jsem se třeba dověděl, že Hrazda zajistí dřevo a lavičky do altánku. Což se moc hodilo z důvodu opékání párků, které pro změnu zajistí Zdeněk. 

Nezbývá než se těšit, až nastane den „D“. No, musím říct, že tento sraz pro mne začal trošku mimořádně.  Z domova to do Vratimova mám opravdu jen kousek. A je možné, že bych byl nesvůj, že nejedu na sraz alespoň část trasy vlakem, jako obvykle. Z tohoto „trauma“ mne vytrhl návrh Jaryka, že bychom si mohli dát předsrazový výjezd na Lysou horu. Slovo dalo slovo a v pátek ráno vyjíždíme od místa ubytování, penzionu Anet, dokonce ve čtveřici. Lysou krom mne chce vidět také Milan Schindler. Jako čtvrtý jede Zdeněk, s tím, že se v Krásné, u odbočky Lysou, od nás na dvě – tři hodinky odpojí. Vyjede si „jen“ na nedaleké Visalaje a připojí se k nám po našem sjezdu z Lysé na druhé straně hřebenu. My ve trojku zdoláváme Lysou a vzpomínáme s Jarykem, jak jsme si tady v r. 2012 udělali výjezd v rámci srazu v Těrlicku. Na Lysé se zdržujeme tak akorát na vypití jednoho pivka a pádíme dolů k přehradě Ostravici, kde už nás čeká Zdeněk. Místo setkání zvané Ústí, je jedním z nejhezčích výhledů na přehradu. Společně se pak klikatou cestou nahoru dolů se po cca 3,5, km dostáváme ke hrázi. Zde si krátce užíváme pěkného výhledu ze svahu přímo na sympatické vodní dílo i na hory v pozadí. 

25.sraz Cyklobandy Čekyně u Přerova, Dětský tábor 18. - 20.5. 2018

Fotogalerie:

Video z trasy:

Na posledním srazu v létě 2017 v Těchoníně se k naší cyklo družině přidaly dvě nové tváře. Jiřka a Míla. Stává se, že občas někdo nový mezí nás zavítá, odjede sraz a pak už se neukáže. To ale nebyl případ těchto dvou. Jiřka sraz s námi odjela a přijela i na ten další do Čekyně. A Míla? Ta ten další rovnou pořádala. O tom, jak se ji to povedlo, se dozvíme níže. Obvykle na tomto místě popisuji nejdříve průběh přesunu z bydliště do místa srazu a ani teď nečiním výjimku. V Ostravě – Svinově se nejdříve setkávám se Zdeňkem. Než přijede další člen do party Asterix, tak ještě stíháme najít jednu kešku a pak už všichni společně jedeme vlakem do Přerova s příjezdem 9.25. Ze zdejšího nádraží to máme do kempu jen cca 8 km, celý den před námi, tak vyrážíme na kolečko po okolí Přerova. Ne jen tak nazdař Bůh, máme vyhlídnutou, asi 80 km dlouhou  trasu přes Pivín, který je zhruba v polovině.Cestou se zastavujeme na krásném soutoku Bečvy s Moravou, svačinku odbýváme na náměstí v Kojetíně a konečně kolem oběda kroužíme „náměstíčkem“ v Pivíně. Není nám však dopřáno uhasit žízeň pivkem, hospoda zde v tuto chvíli nemají v provozu žádnou. Jeden místní chlapík nás posílá do 2 km vzdálené Skalky. Což je řešení, ale náš hlavní záměr dát si v Pivíně pivo, by se jaksi minul účinkem.

 26.sraz Cyklobandy Dolní Věstonice, kemp U Langrů - 14. - 16.9. 2018

 Fotogalerie:

 Video z trasy: 

 

Již delší čas se na Cyklobandě lehce  nadhazovalo téma „BURČÁK“. Myšleno tak, že po dvou běžných srazech v průběhu roku, ještě společně krátce poctíme svou návštěvou i vinné sklípky na Jižní Moravě. Nakonec se z „posezónního“ povyražení vyklubal zcela regulérní sraz v Dolních Věstonicích. Akorát jsme tradiční termín v srpnu zaměnili za záři, abychom se více trefili do aktuální sezóny burčáku. Příjemné i ty méně příjemné starosti se zařizováním „věcí“ kolem pořádání srazu jsme svěřili Jarykovi. S burčákem má z dřívějška nějaké zkušenosti a navíc může sázet na zdejší kontakty ohledně ubytování, tak proč toho nevyužít. Jaryk tedy včas zařídil vše potřebné a můžem vyrazit.

Ovšem předpověď počasí na období srazu byla pro cykloturistiku hodně pesimistická. Rosničky v TV každý den nabízely jinou variantu. Od té horší po ještě horší, až ve finále na sobotu odněkud zázračně vyhrabaly odhad, že se v sobotu a někde i neděli, sem tam může někde ukázat i sluníčko. S tímto krásným a nadějným slibem se Zdeněk, Asterix a já soukáme v Ostravě,Svinově do rychlíku směr Brno. 

22. sraz Cyklobandy - Oščadnica 2016' Penzión Drevorubač      29. - 31.7. 2016


Fotogalerie: 

Video z trasy: 

První sraz na Slovensku byl v Súlově, psal se rok 2008 a pořádal jej Jarek - SK s Milkou - SK. Já jsem si řekl, že zkusím zařídit ten druhý. Pro ubytování jsem vybral penzion Drevorubač v Oščadnici, který je vzdálen jen cca 5km  od mé rodné obce Zborov na Slovensku v okrese Čadca. Na Zborově už nebydlím víc jak 30 let a mnohé se zde i v širším okolí změnilo.

Mé cyklo zájmy ale nejvíce potěšila nová cyklostezka, která probíhá Zborovem a začíná jen na skok od místa našeho ubytování. Vede od jednoho konce Bystrické doliny (Krásno nad Kysucou) až po její konec v obci Vychylovka, a je dlouhá cca 28 km.

Moje cesta načíná v tuto chvíli ale někde jinde, jak jinak, když bydlím v Havířově. S Asterixem mám domluvenou malou kulišárnu která má být překvapením hlavně pro Zdeňka. Byť svou účast na srazu oficiálně neoznámil, naskytla se mu možnost přijet, což činí příjezdem na nádraží v Havířově – Suché. Nedaleko něj má na mne Zdeněk, ale nakonec jsem byl překvapen já, neboť shodou okolností ti dva náhodou setkali dříve než jsem dorazil já. Ve trojku se nám na Slovensko pojede lépe než ve dvojici, to je jasné.

20. sraz Cyklobandy, ATC Mlýn Velké Losiny 21. - 23.8. 2015

Fotogalerie: 
Video ze srazu:

Oznámení Áji na webu Cyklobandy o tom, že hodlá s Mirkem pořádat sraz v srpnu 2015 ve Velkých Losinách, nemohla být pro Cyklobandu lepší zpráva. Ta se časem ještě znásobila tím, že počet přihlášek se zakulatil na čísle deset. To byl po posledním srazu, kdy na start vyjeli jen čtyři, hodně skvělý příslib. Po mém dojezdu na místo, jsem zjistil, že nás je ještě o krapet více, ale o tom až později. 

Tentokrát nám nevyšlo časové sladění se Zdeňkem, který vyrazil na cestu do Velkých Losin již brzo ráno, takže jsem jel sám. Z Havířova vyjíždím vlakem kolem půl jedenácté a vezu se až do Krnova. Mohl bych pokračovat ještě i do Bruntálu, ale do večera času dost. Zkusím se trošku potoulat a třeba cestou najdu i nějaké ty kešky. Ať chci nebo ne, hra „geocaching“, které součástí hledání kešek je, se stává oblíbeným doplňkem mých cyklovýletů. Z Krnova jedu do Bruntálu po cyklostezkách č. 503 a 6162.  Pak už po běžné silnici č. 11 do Rýmařova. Za ním mně čeká  na několik serpentin do sedla Skřítek. Jako odměnu za zdolání sedla si pak mohu kousek níž vybrat „nález“ kešky u dřevěného kostelíka v Klepáčově, kam se dostávám pěkným sjezdem. 

17. sraz Cyklobandy Hradec nad Moravicí, kemp Kajlovec    22.- 25.5. 2014

Fotogalerie: 

Tento sraz měl takovou malou, nechtěnou „předehru“ ve formě přesunutí termínu pořádání srazu. Stalo se to v historií pořádání srazu poprvé. Důvodem byly povodně v regionu a mimořádně nepříznivá situace s počasím v původním termínu. Dorazit v něm na sraz by znamenalo prosedět 3 dny v kempu, bez šance vůbec vyrazit na kola. Náhradní varianta byl s počasím opak o 180° i když slušnou přeháňku jsme si taky užili. 

Na cestu do Hradce nad Moravicí jsem měl parťáka Zdeňka, se kterým jedeme spolu od Ostravy. Do Opavy kopírujeme stejnou trasou jako na poslední sraz v Karlově s Paragánem. Změnou bylo až odbočení v Opavě na CT 551, kterou se po projetí Kylešovic dostáváme k řece Moravici. Podél ní pohodlně až do Hradce. Zde Moravici opouštíme a v závěrečném úseku do kempu Kajlovec se necháváme doprovázet o poznání menším vodním tokem se jménem Hradečná. Zdeněk i já jsme pořadatelé tohoto srazu, takže by bylo zahodno být zde mezi prvními, abychom stihli doladit případné „detaily". Třeba jako správcem kuchyně a kempu zapomenutá naše objednávka na špekáčky a chleba. Než jsme se nadáli, tak správce tento nedostatek bleskurychle napravil nákupem potřebného v marketu v Opavě. Špekáčky si posléze opékáme večer u ohně. Krom již kompletně dorazivší Cyklobandy opéká s námi i správce se sympatickou rodinou. Než se pořádně setmělo, tak to už vypadalo, že jsou jako jedni z nás. Společně jsme pak strávili velice příjemný večer. Večer, jehož prima zpestřením byla oslava mých padesátin, ke kterým jsem dostal od cyklobanditů moc chutný narozeninový dort a kupu drobných dárků. Tuto milou pozornost jsem jim obratem vykompenzoval "otevřeným účtem" v kempové restauraci.

16. sraz Cyklobandy - Karlov, Malá Morávka -  Ubytovna u P. Ostříška       22. - 25.8. 2013

Fotogalerie:

Do Jeseníků moc často na kole nejezdím a proto jsem rád uvítal nabídku Paragána na společnou cestu na sraz Karlově (Dolní Morávka). Naše trase vede přes Šenov, pokračujeme lesem na Vratimov, později na Starou Bělou. Zde máme před sebou Ostravu – Porubu. Moc se nám z prozatím klidných cest nechce do rušného města, ale nakonec to po cyklostezce kolem nádraží ve Svinově hravě zvládli. Za chvíli už ukrajujeme první kilometry za Ostravou, kolem řeky Opavy. Projíždíme parádní a klidnou stezkou proti proudu pomalu tekoucí řeky. 

6. sraz Cyklobandy - Súlov - Manínska Tiesňava 08'                 7.- 9.5. 2008

Fotogalerie:

První sraz Cyklobandy, který dostal té výsady, že se už uskuteční na Slovensku. Malý rozdíl proti dosavadním srazům byl v podobě drobné komplikace s výměnou peněz a s vyřízením cestovního a zdravotního pojištění. Pro mnohé z Cyklobandy to budou první cykloturistické km, ujeté na Slovensku a tak byli plni očekávání, čeho se jim dostane.

Cesta na sraz po vlastní ose (Havířov - Považská Teplá)  - 7.5. 2008


Já už měl těch slovenských km za sebou pěknou řádku, ale směrem na  Považskou Teplou zatím žádný. Po domluvě na webu Cyklobandy mám ale jistotu, že ji nemusím jet celou sám. Společnost mi bude dělat Zdeněk, Asterix a Hrazda. Nádraží Frýdek - Místek bylo zvoleno za místo, kde si dáme "scuka". Hodinky našeho dojezdu k nádraží máme "seřízeny" dle Asterixova příjezdu vlakem z Krnova krátce před devátou hodinou. 


Na místě mne mile překvapí skutečnost, že s námi pojede ještě i Bob a manželka od Hrazdy - Markéta. Je fajn, že sebou máme i „ženský prvek“, tím spíše, že se jedná o veselou ženskou, jak jsem zjistil cestou dál. Díky Hrazdovi, jenž znal různé boční cestičky v úseku mezi Frýdkem a Ostravicí, jsme prakticky vůbec nemuseli na rušné souběžné komunikace. Poučná zkušenost hlavně pro mne, jelikož občas tudy jezdím do Beskyd na Lysou  horu. I za Ostravicí si užíváme klidného prostředí na lesní silničce, vedoucí po levém břehu přehrady Šance (z našeho pohledu). Kousek před Masarykovým údolím potkáváme Radka, který nám přijel naproti z Bílé, kde na nás čekal a nějak se už nudil. Přestože už Radek měl za sebou dlouhé km díky cestě po vlastní ose z Prostějova, nedělalo mu problém zajet si další a další km navíc. Že je tohle u něj normální, jsem taky zjistil postupně časem na dalších srazech. Radek završil náš součet na konečnou sedmičku.

Posunutí dosavadního nejpozdějšího výjezdu na kole na Lysou ze 3. na 15.prosince.   104 km

Fotogalerie:

Pohled z domova k Beskydům mi prozrazoval, že na Lysé nějaké zanedbatelné množství sněhu je, ale řekl jsem si, že na asfaltu bude již dávno roztátý. Opak se nakonec ukázal pravdou, všude kolem jej totiž bylo daleko méně než právě na té silničce. Po rozcestí U Papežova bylo všechno O.K. a ještě i do první zatáčky. Pak se ukázaly ledové plotny od kraje po kraj, že se málem ani chodit nedalo. Po okraji se pěšky vedle kola dostávám výše, občas na slunných úsecích se i svezu. 

Odhaduji aktuální situaci a dle dosavadních zkušeností  z Lysé tipuji, že až vyjedu výše, tak bude lépe. Jsou tam nižší stromy, takže slunce se lépe popere s ledem a povozím se více, přesně jako letos na konci března na jaře. Znova byl opak pravdou, ale tou lepší. Ledové plotny se změnily v souvislou sněhovou vrstvu, ta díky uježdění trochu klouzala, ale od pátého km se dalo zase jet. Na Lysé jsem ale i tak s velkým zpožděním a tak se zdržím jen slabou čtvrthodinku a již kolem 15°°raději pádím dolů. Mám obavy, že k večeru s klesající teplotou by momentálně lehce roztátý povrch mohl rychle zmrznout. Kupodivu sjezd zvládám obstojně, s jednou nohou na pedálu a druhou volně připravenou na to, co kdyby. Asi mám obrovsky dobrou rovnováhu, že mi to celkem šlo, sám se divím. I tak jsem byl rád, až jsem se octl znovu na suché silnici pod rozcestím pod Lysou, konečně zas můžu šlápnout do pedálů, je načase se trochu zahřát. Návrat domů kolem 17.30 hod

Trasa. Havířov - Vratimov - Paskov - FM - Nošovice - Krásná - Lysá hora - Krásná- Dobrá - FM - Sedliště - Václavovice - Havířov - 104 km