sobota 22. září 2018


 26.Sraz Cyklobandy Dolní Věstonice, kemp U Langrů - 14. - 16.9. 2018

 Fotogalerie:

Již delší čas se na Cyklobandě lehce  nadhazovalo téma „BURČÁK“. Myšleno tak, že po dvou běžných srazech v průběhu roku, ještě společně krátce poctíme svou návštěvou i vinné sklípky na Jižní Moravě. Nakonec se z „posezónního“ povyražení vyklubal zcela regulérní sraz v Dolních Věstonicích. Akorát jsme tradiční termín v srpnu zaměnili za záři, abychom se více trefili do aktuální sezóny burčáku. Příjemné i ty méně příjemné starosti se zařizováním „věcí“ kolem pořádání srazu jsme svěřili Jarykovi. S burčákem má z dřívějška nějaké zkušenosti a navíc může sázet na zdejší kontakty ohledně ubytování, tak proč toho nevyužít. Jaryk tedy včas zařídil vše potřebné a můžem vyrazit.

Ovšem předpověď počasí na období srazu byla pro cykloturistiku hodně pesimistická. Rosničky v TV každý den nabízely jinou variantu. Od té horší po ještě horší, až ve finále na sobotu odněkud zázračně vyhrabaly odhad, že se v sobotu a někde i neděli, sem tam může někde ukázat i sluníčko. S tímto krásným a nadějným slibem se Zdeněk, Asterix a já soukáme v Ostravě,Svinově do rychlíku směr Brno. 


Nad Ostravou byla hodně podmračená obloha, ale nepršelo. Někde u Přerova se začínají z nebe spouštět provazy deště, což nám vůbec nedělá radost. Déšť neustává ani po příjezdu do Brna, takže plán vyjet z nádraží něco po desáté hodině, nějak padá. Nepomohlo ani to, že se naši trojici doplnil Milan od Lanšrouna, který zde na nádraží na nás už víc jak hodinu čekal.

Dnešní moderní technika v mobilech nám říká, že kolem dvanácté srážky přestanou a fakt tomu tak bylo. 
Pro jistotu navlékáme pláštěnky a vyjíždíme z nádraží po vlastní ose. Nejprve zdoláváme cca 1 km dlouhý úsek brněnskými ulicemi z města ven a až jsme překvapeni, jak lehce jsme se vymotali po cyklostezkách z této krajské metropole. Zakrátko máme město za sebou a po proudu kolem řeky Svratky míříme do Rajhradic. První zastávkou se stávají Židlochovice, kde si V Bistře U Sedláčků dopřáváme polévku s mnoha rohlíky. Za Židlochovicemi opouštíme rovinky kolem řeky Svratky a přes Vranovice a Pouzdřany míříme do Strachotína přes malé kopečky. Ve Strachotíně nás u restaurace ISIS čeká pořadatel srazu Jaryk. Usuzujeme, že na večeři je ještě čas (15.45) a pivo si dáme raději v cíli v kempu, ostatně jsou to nějaké 3 km. Ubytování jsme v kempu U Langrů. Je to malý kemp pod Dívčí hrady s výhledem na vodní nádrž Nové Mlýny. Jak se blíží podvečer, pomalu se náš počet zvyšuje, až jsme konečně komplet.


Po vítačce odcházíme na večeři do kempovní „restaurace“. Moc na výběr zde neměli, mám dojem, že všichni si dali smažený sýr s hranolky, snad jediné teplé jídlo v nabídce krom klobásy a polévky. To nám ovšem nemůže náladu nijak pokazit, na jídlo je brzo zapomenuto a zábava dál vesele plyne. Někdo přitom popíjí pivo, někdo načerno donesený burčák. No, nemělo by se to, nosit své pití do hospody. Ale na druhou stranu jsme i tak paní udělali pořádnou tržbu, přesto nám nedopřála posedět na venkovní terase a vyprovodila nás krátce po závěrečné na kutě do chatek. 

Když je člověk na srazech, tak se brzo spát nechodí, zpravidla kolem půlnoci, po hymně. Páteční večer nebyl výjimkou. Sešli jsme se jako obvykle na „pětce“, bylo nám trošku „těsno“, ale možná o to lépe. Hrazda se Zdeňkem a Milanem Šindl. vytrvali v zábavě ještě o něco déle, v sobotní ráno to ale vůbec na nich nebylo znát.

Na trasu jsme vyrazili možná ještě s malým předstihem oproti plánu. Není divu, každý si chtěl užít sluníčka a měl radost z pěkného dne. Někteří z nás tušili vývoj teplot a už z kempu vyjížděli poměrně na lehko, někteří postupně po trase sundávali části svého oblečení. Zpočátku jedeme po rovince kolem vodní nádrže Nové Mlýny. Míjíme vesničky jako Pavlov, Milovice, Nové Mlýny a Bulhary. Jízda na kole říční nivou řeky Dyje nám příjemně ubíhá, je toho spousta k vidění a ani se nenadáme a jsme v obci Lednice. Hned zkraje máme pauzu na prohlídku písečných soch. Poté se přesouváme na nádvoří nádherného a sluncem zalitého lednického zámku. Je sobota a k tomu hezky, kupu lidi to vytáhlo na výlety, takže prohlídku zámku si odpustíme. Jako památka nám stačí fúra pěkných fotek ze siluetou zámku v pozadí. 





Lednici opouštíme směrem na Podivín a další pauzu máme až ve Velkých Bílovicích v restauraci U Hroznu. Je hodinka po poledni, nejvyšší čas na oběd. Místo jsme si vybrali dobře, jídlo moc chutnalo a bylo jej dost. Z Bílovic byl plán jet po silnici do Vrbic, ale nakonec se shodujeme, že to vezmeme cestičkami mezi vinohrady. Nevím, zda jsme udělali dobře.:-) Ne že bychom doposud nikde nejeli kolem vinohradů, vlastně úseky, kde nebyly vinohrady, byly v totální menšině. Ale tady ta koncentrace lánů dozrálých hroznů byla prostě obrovská. Polní cesty nás vedly mezi nimi nahorů dolů, chuť zastavit, slézt z kola a potajmu si zobnout pár hroznů, ta šla jenom nahoru. 

Drobní hříšnici z našich řad se posléze vykoupili „odpustky“ ve vinných sklípcích na kopci ve Vrbici, kde koštujeme bílý burčák. Musíme uznat, že chutnal mimořádně. Bohužel odhodlání nakoupit si jej do zásoby, třeba na večer, vzalo za své kvůli nevhodnosti transportu burčáku na kole. Popíjení lahodného nápoje a přitom se kochat výhledem na pěkný kraj, není div, že se nám odsud nechtělo. Nejspíše stejně to měli početné skupinky cykloturistů, které byly rozesety kolem sklípků. Před námi byla ale ještě dlouhá cesta do kempu a v plánu další koštování, takže zamáčknout slzu a jedeme dál. Daleko jsme ale nedojeli. Jen co máme za sebou obec Kobylí, už na nás mávají sklípky v Bořeticích. Nelze odolat, tentokrát je v nabídce burčák červený. A světe div se, dostává od nás pomyslnou známku nejvyšší kvality. Až takové, že by se lehce mohlo stát, že bychom zakončili svou túru zde. Ale my víme, co se patří a po dostatečném prozkoumání vinného vzorku se nechtíc odebíráme dál. Někteří ještě při tom všem stihli i návštěvu místní rozhledny na Kraví hoře. 



Společně pak pokračujeme přes Velké Pavlovice, kde jen pohledem z dáli mrkneme na „opilé sklepy“. Přívlastkem „opilé sklepy“ by se ale mohla pyšnit téměř každá garáž v rodinných domcích podél celé dnešní trasy. Až na malé výjimky všude probíhaly práce ve spojitosti ze zpracováním vinné révy. Něšlo si toho nevšimnout, kvůli odvětrání byly všude dveře otevřeny dokořán. Vrchol sezóny byl tak znát i v dalších vesničkách jako Starovičky a Šakvice.

Zde z nějakého důvodu nenajíždíme na původně plánovanou trasu kolem vodní nádrže, ale bereme to více zešir
oka po kraji dál od vodní plochy. Tak či tak nakonec nás cesta zavedla v závěru do Strachotína. Jelikož už je podvečer, není od věci využit zdejší restaurace ISIS  a dát si tady večeři. Po chutném jídle nám zbyla ještě energie, anebo právě proto, na menší projížďku kolem Strachotínského rybníka. Odměnou nám byl nádherný západ slunce nad klidnou hladinou nádrže Nové Mlýny. Takový pohled se opravdu neomrzí a byl velice důstojnou tečkou za dnešní trasou. Když už jsem u toho západu slunce, slušelo by se tomto místě poznamenat, že sluníčko nás opravdu doprovázelo po většinu dne. Byť jsme měli tak trochu štěstí. Na nedaleké Pálavě do nitky zmokla dvojice spřízněných turistů, kteří na sraz přijeli s Munzary. 



Večerní zábavu odstartovala pro někoho banální záležitost, týkající se vložení žetonu na spuštění sprch do kasičky. Ženská část Cyklobandy s tím měla potíž, avšak díky tomu, že ženské sprchy od těch mužských oddělovala jen tenká zídka a nahoře síto, tak nebyl problém je navigovat hlasem. Někteří chlapi z CB se tak mohli malinko předvést a zúročit to, že sprchy použili už v pátek, po zdolání trasy Brno – Věstonice na kolech. Nutno ale přiznat, že se v pátek s patentem trápili stejně jako dnes ženské, akorát chlapům neměl kdo poradit. 

Všichni vymydlení se pak setkáváme u sklípku nedaleko sochy Věstonické venuše v jednom z přístřešků poblíž. O přísun burčáku máme ze sklípku až do závěrečné hodiny postaráno, tmu v přístřešku po setmění pomohl zažehnat svým světlem Pepa a dobrou náladu si už zajišťujeme sami. Na co jsme nakonec po cca třech hodinách v přístřešku byli trošku krátcí, byl noční nastávající noční chlad. Z toho důvodu se ještě do hymny přesouváme na „pětku“ do smrádečku, ale teplíčka. Ráno kupodivu vstáváme všichni brzy, jakoby si každý chtěl užít až téměř kýčovitě krásného východu slunce nad vodní hladinou. V dalších chvílích se udělalo vcelku příjemně, takže snídaně probíhá u většiny venku před chatkami. Čas snídaně je třeba trošku natáhnout, nikomu se totiž do balení nechce. Ale tuhle proceduru už máme za ta léta dobře zmáknutou, takže za chvíli je hotovo. Ještě naoko uklidit po sobě, svolat všechny na společné foto a ač neradi, na osm - devět měsíců se rozloučit. 



Zdeněk, Asterix a já odjíždíme jako první. Jedeme směr Pavlov, Milovice a Nové Mlýny akorát po silnici a ne kolem vody. U obce Zaječí nás čeká menší vrcholová prémie s rozhlednou Dalibor na vršku Kalvárie (262m n.m.) ve finále. Z rozhledny máme Nové Mlýny i větší část Pálavy jako na dlani. Sjezdem z rozhledny sjíždíme  do Šakvic, kde dáváme vodní nádrži Nové Mlýny sbohem. Dalším městem na trase jsou Hustopeče. Na historické i novodobé stavby na zdejším náměstí padlo několik snímků, takže je jasné, že zaujaly. 


Zaujala také další rozhledna jménem "Hustopeče", trůnící nad mandloňovým sadem na kopci Hustopečský starý vrch ( 308m n.m.). Na první pohled nadmořská výška nic moc, ale i tak výjezd nahoru s plnými brašnami nám dal zabrat. Nelze se nezmínit o tom, že jsem nahoře v sadu poprvé v životě  viděl plody mandlí přímo na stromě. Pálava se nám z rozhledna už trošku ztrácela v oparu, ale stejně jsme měli radost, že jsme zde zavítali. Hrazda by, jako milovník rozhleden, jistě s námi sem vyjel taky. Jemu by se nadmíru zamlouvala i trasa z Kurdějova do Křepic, která byla vedena po okraji polí. Máme štěstí, že bylo sucho, jinak bychom se pěkně poklouzali. Terénní vložku ve svahu  máme za chvíli za sebou  a až pak až do Rajhradic už jedeme většinou po asfaltu. V Rajhradicích najíždíme na cyklotrasu kolem Svratky, tudíž jedeme to stejné trase, jak v pátek na sraz a té se držíme až do Brna. V Brně nás cykloznačení vede malinko jinak než v pátek, ale k nádraží jsme se dostali tak či tak. Vlak do Ostravy nám jede načas,  i ten do Havířova, takže naprostá spokojenost. Nezbývá než hezky Jarykovi poděkovat za pořádání srazu, zanechal ve mne moc dobrý dojem. Měl jsem z burčáku jisté obavy, ale jelikož jsme to s konzumací nepřeháněli, tak vše dopadlo nadmíru dobře.




Žádné komentáře:

Okomentovat