Přes čtyři nejvyšší beskydské vrcholy - turistika 19.5. 2012
Fotogalerie:
Na tuhle bláznivou akci jsme se s Alešem domluvili celkem snadno a rychle. Zbývalo jen vyřešit mou dopravu na srazové místo, jelikož bydlím trošku mimo dosah zbylých účastníků. Nakonec to Aleš vyřešil tak, že vyslal pro mne do Havířova Míša a on jel s Markem druhým autem. Obě posádky se setkáváme na parkovišti v hotelu v Raškovicích.
Zde plánujeme zakončit svou tůru, takže je jasné, že aspoň někdo z nás musí zdolat celou trasu a dojít až sem. Jedno auto necháváme zde a společně všichni čtyři odjíždíme druhým do výchozího bodu k hospůdce Na Maraláku v Bystrém. Po vystoupení z auta je zde pod horami ještě poměrně chladno, není divu, ještě není ani pět hodin. Auto necháváme zde u hospůdky a opravdu hodně svižným krokem se ubíráme vstříc horám. Chtě nechtě se musím přizpůsobit zvolenému ostrému tempu a jen věřím, že tihle mí tři spoluturisti jen testují mé chodecké schopnosti a že časem v tempu povolí. Doufal jsem marně a spíš se zdálo, že ještě přidávají. Nelze se divit, že netrvalo dlouho a stáli jsem na první metě ze čtyř - na Kněhyni. (1257m.n.m.)
Dáváme první společné do sbírky vrcholů a scházíme k Malé Stolové. V jednom místě beze stromů si dáváme krátkou pauzu na posilnění a zároveň si vychutnáváme si čím dál teplejší hřejivé paprsky ranního sluníčka. Pak sestupujeme do Čeladné k prameni Cyrilka. Zastavení se hodí pro doplnění tekutin a opět vzhůru do kopce. Cílem je Smrk. Na vrchol vedou všelijaké klikaté cesty, i my z počátku tak trošku "klikatíme", ale zakrátko to berem přímo skoro rovně nahoru, tzv. Smrkovou hrankou". Kolem desáté hodiny tak máme na kontě již druhý vrchol v pořadí - Smrk (1276m.n.m.) Zde se pauza na odpočinek odbývá přímo na vrcholu a i když už únava se právem hlásí ke slovu, pocity mám parádní. Jak z výhledů, tak i z počasí a i z atmo, kterou sála naše skupinka. Dolů pokračujeme směr Malý Smrk a různými spletitými chodníčky jsme za nějaký čas nad přehradou Šance. Pohled na její malebnost mi na chvíli dává zapomenout na pobolívající svaly a otlačené prsty v botech při sestupu. Na hrázi se bohužel loučíme s Míšou, nedoléčené zdravotní komplikace ji nedovolily pokračovat dál.
Na Lysou tak pokračujeme již jen ve třech a o to rychleji, neboť se mi zdá, že Aleše z Markem jakoby někdo pokropil živou vodou. Teprve teď vidím, jak jim stíhám jen s vypětím všech sil. Ale výsledek to má. Byť se cesta nahoru dost táhla, stejně jsme na vrcholu Lysé ( 1323m n.m.) dříve než jsem čekal.
Je jen mladé odpoledne (14. hod.) a tak si za odměnu dopřáváme delší pauzu i s jedním nezbytným pivem a na oslavu třetího vrcholu panákem Becherovky. Původně jsem ráno odhadoval, že budu moc a moc rád, když dnes "došlapu" aspoň na Lysou, ale euforie ze tří zdolaných vrcholů mně lehce zlákala pokusit se i o ten poslední čtvrtý na Travném. Tentokrát poprvé nesestupujeme až do úplného údolí, jako po předchozích vrcholech, ale jen o cca pětset výškových metrů na Visalaje. Tam jsem se krátce u chaty zastavili na občerstvení a nabraní vody a vydali se naposledy do kopce.
Většinou jsem měl raději stoupání do nahoru než sestup a to kvůli pobolívajícím prstům v botách, ale tento výstup už byl hodně o morálce. Zdolání spousty km se už notně projevovalo v nohách a tak jsem měl dojem, že je za sebou jen vláčím. Ale asi to nebylo zas tak marné, neboť kolem půl sedmé stojíme i na posledním z vrcholu na Travném (1203m n.m.).
Následuje vzájemná gratulace ze zdolané výzvy, poslední vrcholové foto, malá pauza na odpočinek a krátké poklábosení z turisty, kteří tam dorazili nějaký čas před námi. Sestup do Raškovic jsem pak naštěstí zvládli ještě za světla, původně se počítalo s tím, že asi na trase "zatmíme". Dle údajů od Aleše jsem tento den nastoupali cca 3252 výškových metrů a přešli odhadem 50 km. Na to, že má zatím nejdelší turistická trasa v horách nebyla delší než nějakých 16 - 17 km, tak jsem moc rád, že jsem to dokázal.
Štramberk není od Havířova daleko a nemusel jsem moc váhat, zda na sraz pojedu po vlastní ose. Jen jsem si musel trošku přivstat, abych byl v kempu U Kateřiny včas. Nerad bych organizátorům srazu Dance a Pepovi přidělával starosti jestli už mají vyjet na trasu a nebo chvíli na mně jako opozdilce počkat. Já to stihl, takže cyklobandité mohli i se mnou vyjet dle časového plánu za prvními společnými km dvanáctého srazu. Prvním korálkem na trase je nedaleké městečko Kopřivnice. 
Už si přesně nevzpomínám, jak jsem se na web Cyklobandy vlastně poprvé dostal, a ani to není důležité. Z nějakého důvodu jsem se zapojil do diskuse na jejich stránkách. Zaujala mne věcná témata kolem cykloturistiky a také hromada jejich fotek z cyklosrazů. Srazy "cyklobandité" pořádali 2x ročně, první obvykle na počátku května a druhý na konci srpna. 
12.1.2010 -Trasa: Červená TZ: Ostravice - Butořanka - Lukšínec - Na Větrech - Lysá hora a zpět.
V poslední den roku jsme už doma měli dost vánočního nicnedělání a tak rozhodnutí zpestřit si závěr roku procházkou v přírodě byla nakloněna větší část rodiny. Hlavně ta, co se amatérsky zaobírá fotografováním a dle předpovědi počasí byl výhled na hezké snímky. Jako nejvhodnější lokalitu si vybíráme nejvyšší horu Slezských Beskyd (Beskidu Slaskiego) - Skrzyczne 1257m.n.m. Leží nedaleko hranic s ČR, dá se říct, že vlastně na trojmezí PL- ČR a Slovenska. Skrzyczne leží na okraji hor a cesta k němu ze strany od ČR je možná jen přes "kopečky".
