19. sraz Cyklobandy Rakovec, „Penzion U Hrazdů“ 9. – 10.5. 2015
Tento sraz lze v klidu označit jako „minisraz“ v počtu zúčastněných a také délky jeho trvání. Zpočátku to vypadalo, že nás pojede zhruba stejné množství jako posledně. Tedy asi deset. To ještě platila nabídka od pořadatelů srazu Dáši a Hrazdy, že se sraz uskuteční na Prostějovsku. Bohužel vlivem jistých událostí se Hrazdi museli svých plánů s pořádáním srazu v zamýšlené lokalitě vzdát. Aby toho nebylo málo, připletly se některým ohlášeným potíže s uvolněním z práce či jiné neodkladné důvody, pro které museli svou účast na srazu odvolat. To vše necelé tři týdny před zahájením srazu. Jak z toho ven? Hrazdi nám zároveň se stornem Prostějovska nabídli náhradní variantu. Představovala dát si repete loňského srazu s ubytováním u nich. S tím, že se ale pojede jiná trasa. Těch pár, co nás zbylo, přistoupilo na tuto variantu. Lepší minisraz než žádný. Po vzájemné domluvě se v sobotu ráno scházíme v Havířově u domu, kde bydlí Regec. Dorazil i Radek na lehokole. Měl to sem slušnou štreku až z Prostějovska. Alespoň tímto způsobem bude dnes Prostějovsko na srazu zastoupeno. Takže se Zdeňkem, Regecem a Radkem jsme čtyři. Tak akorát do mariáše.
Ale na karty my nehrajeme, my se dnešní den chceme bavit jinak….na kolech. Z jednoho kraje Havířova nás na ten druhý k Restauraci U Urbana vede Regec. Pak se nějaký čas ujímám „navigace“ já. I když Regec i Zdeněk sem tam jezdí z Havířova směr Český Těšín, tak jsem je krátce překvapil trasou, kterou ještě nejeli. Byla to menší zkratka v okolí nádraží Horní Suchá, kam jsme se dostali od nádraží Havířov – Suchá. Naše trasa vůbec poměrně dlouhý čas téměř kopíruje trať Havířov – Český Těšín. Sem tam se malinko od ní odkloní, ale v místě, kde je postaveno některé z nádraží, vždy nás spolehlivě cestička dovede až k němu. Za Horní Suchou najíždíme na trasu, kterou jsme již měli možnost poznat na srazu Těrlicko 2011. Stejně jako tehdy nádraží v Albrechticích míjíme v rychlosti, neboť to máme z kopce. Sjezd nám končí v dolině, kterou protéká říčka Stonávka. Po jejím přejezdu už musíme krátce do kopce. Návrat k trati znamená i návrat k rovince, takže jsme se dlouho “netrápili“. Tento úsek nám opravdu působí radost. Než se dostaneme na jeho konec, stihnou nás minout dva osobní vlaky Elefanty, čímž se železniční téma efektně završilo. K dalšímu nádraží v Chotěbuzi už ale naše putování nevede, i když už v Chotěbuzi jsme. Ono to ani nemáme v plánu, skýtá se nám lepší „zábavka“.
Tou je místní Rybí dům, který je vyhlášenou restaurací s rybím menu. Dokonce si zde lze v rybníku chytit rybu, kterou následně kuchař připraví k snědku. My jsme tu ale brzo, ještě ani není otevřeno. Tak jenom pošmejdíme očky po spoustě rybek v rybníčku, který má snad funkci „vitríny“ a pofotíme několik zajímavých sošek na nádvoří. Zdeněk má šanci ukázat, jak umí hledat kešky, která je u areálu ukryta. Keš našel, takže můžeme jet dál. Vracíme se kousek zpátky několik stovek metrů, abychom pak odbočili do obce Louky. Po přejetí kolejí a silnice se dostáváme na novotou vonící cyklostezku. Jedná se o úsek Louky – Karviná. Dosud cyklisté museli z Českého Těšína do Karviné po velice rušné silnici, teď si mohou kolem řeky Olše užívat klídek bez aut. Stejně jako my. Posléze se na nějaký čas sice přiblížíme k silnici, ale naštěstí jsme od ní odděleni svodidly. Asi 1 km před Karvinou už ale zase jedeme podél jen řeky, daleko od aut. Projíždíme krásným prostředím se splavy, kolem posečená hráz, prostě paráda. Řeka Olše se před městem stáčí k darkovským lázním, cyklostezka taky. Jeden ze vstupů do lázní je přes Darkovský most, most na který je tohle hornické město opravdu pyšné. Už z dálky svítí jeho dva oblouky a my po chvíli jízdou po mostě máme možnost vidět, jak jsou vysoké. Karviná se vůbec v obloukových mostech „vidí“. I na jejím konci je takový. Cyklotrasa jej podjíždí, takže jej míjíme.
Dál se nám šlape poměrně lehce, neboť tok Olše doprovázíme po proudu a ani na tomto otevřeném prostranství zatím nefouká protivítr. Kdyby jo, bylo by to znát. Jedeme po nechráněné hrázi, několik metrů nad řekou a možná tak ve vzdálenosti 10 až patnáct metrů od ní. Díky absenci výskytu vrbin na březích je většinou všude vidět nejen na hladinu ale i protilehlý břeh. Takové trasy se musí líbit každému. Trasa jako taková kolem vody nám končí v Koukolné, ale jenom na chvíli. Nedaleko Elektrárny Dětmarovice jsme už zase zpátky u ní. Na dlouho ale ne, nezdá se nám povrch cyklotrasy ve výstavbě a tak raději pokračujeme osvědčenou trasou přes říční nivu. Cestička má povrch hliněný, ale poměrně hladký, občas s loužemi, zato protíná několik alejí. Prostě jedno z těch hezčích prostředí, které jsme dnes projeli. Abychom jenom nejezdili, děláme si ve Věřňovicích U Bystroňů pauzu na „jedno“. Po osvěžení nás Zdeněk navádí na cyklotrasu směr Bohumín, kde jsme za chvíli. No, resp. ještě mezitím navštívíme moc pěkné Kališovo jezero, místo kde se rád chodíval koupat. V Bohumíně se zdržíme jen „na skok“, po pár set metrech z něj vyjíždíme přes hraničním mostem do polských Chalupek. Ale polská anabáze má jepičí život, ani jsme se nestačili rozkoukat u našich sousedů a už jsme zpátky v ČR, v Šilheřovicích.
Regecovi zde děláme radost fotkou před hotelem U Sv. Jana, pro nás všechny je pak tady moc pěkný zámek se zahradou, resp. areálem golfového hřiště. Projíždíme tak nějak po cestičkách až za park k domku, kde se točila část filmu Tmavomodrý svět. Krásnou klidnou bažantnicí se dostáváme do Koblova a do areálu Landeku. Tady jsme byli na minulém srazu, takže jenom projíždíme k řece Odře. Odsud už prakticky kopírujeme trasu předešlého srazu, akorát v opačném směru. Malou změnou je setkání s Hrazdou a Hopíkem kousek za centrem Ostravy, kteří nám přijeli naproti. Společně jedeme na základnu směr Vratimov. Nedaleko od odbočky „domů“ ale zapracoval jistý faktor, který nám odbočit nedovolil. Resp. dovolil, ale na druhou stranu, do 5 km vzdáleného Paskova. Důvod byl prostý. Lehkým propočtem dosud ujetých km se dostáváme k tomu, že můžeme dnes dosáhnout druhou cyklobandí stovku. Do večera ještě daleko, před námi parádní cyklotrasa kolem řeky Ostravice, nic nám tedy nestojí v cestě kousek tam a zase zpátky. Po návratu zpátky do Vratimova následuje večeře v Kolibě a přesun do „Penzionu U Hrazdů“. Zde je klasická večero – noční zábava, u opékání párku a dobré nálady, posílená o osobu Svačuse. Spát se jde až někdy po půlnoci. S tím se ale počítalo, takže sraz „rozpouštíme“ tudíž až v neděli ráno poděkováním hostitelům za opětovný azyl a pak krátká cesta domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat