Na kole z Havířova do Bruntálu přes Lysou horu a Praděd. 24. 5. 2013 253 km.
Fotogalerie:
Cyklovýlet z Havířova do Bruntálu přes Lysou horu a Praděd
Trasa : Havířov (0.45) - Václavovice - Sedliště - FM - Dobrá - Nošovice - Krásná - Lysá hora a zpět do Dobré - pak po cyklostezce kolem Ostravice přes FM - Paskov a Vratimov do Nové a Staré Bělé - Ostrava - Svinov - kolem řeky Opavy - Jilešovice - Háj ve Slezsku - Štítina - Velké Hoštice - po cyklostezce č. 55 do Opavy a Krnova - Brantice - Krasov - Karlovice - Vrbno pod Pradědem - Karlova Studánka - rozc. Hvězda - Ovčárna - Praděd a zpět na Hvězdu - pak po cyklostezce č. 6029 a 6076 do Rudné pod Pradědem a Bruntál. Z Bruntálu až do Havířova vlakem 18.27, příjezd do Havířova kolem 20.45.
Tento cyklovýlet je druhým kamínkem z mozaiky představující 3 akce spáchané s Alešem. Aleš je pro tento druh "zábavy" přímo stvořen a nebýt jeho, těžko bych se do toho pustil. Alespoň určitě ne bez podobných zkušeností, jakých se mi dostalo. Takže pěkně po pořádku.
Ani si již nevzpomínám, kdy Aleš nadhodil téma Lysá - Praděd v jednom dni, ani to není důležité. Podstatné je, že jsme se bez potíží dohodli, že to spolu zkusíme zajet. Zbylo jen vybrat vhodný termín pro akceptovatelný oba. Byl to trošku oříšek, neboť Aleš dělá od pondělí do pátku a já právě mám dost často víkendy pracovní. Bohužel se nakonec ukázalo, že vybrat si pátek 24. května nebyl zrovna ten nejvhodnější čas. Předpověď počasí sliboval leccos, jen ne den beze srážek. S vědomím, že kdyby nás někde na trase zastihl déšť, tak to nějak zvládneme ... přeci nejsme z cukru. Krátce po půlnoci tedy vyjíždíme ze svých domovů, abychom se potkali na smluveném místě v Nošovicích u pivovaru.
Já to měl k pivovaru z Havířova trošku kratší, cca 22 km. Aleš z Klimkovic cca 30 km. Společně se pak vydáváme směr Krásná. Cesta noční krajinou příjemně ubíhá, neviděli jsme se už nějaký ten pátek, tak je o čem debatovat. Tempo této části výletu z Nošovic až pod Lysou mi přišlo ten den takové nejvíc uvolněnější, nutno přiznat, že jsme se na rozdíl od dalších hodin moc nehnali. Na rozcestí Papežov si děláme malou přestávku, takže to mám prakticky stejně, jako bych jel na Lysou sám z domova. Taky si zde dopřávám malinkou pauzu. Cesta nahoru nám uběhla ani nevím jak. Dílem je to kvůli tomu, že se za jízdy bavíme se o všeličem, ale na téma Praděd asi moc slov nepadlo.
Možná proto, že to nechceme nijak zakřiknout, tím spíše, že počasí se vyvíjí všelijak, jen ne pro nás příznivě. Nahoře na Lysé drobně mrholí, už tušíme, že jízda dolů bude v mokrém, nebo alespoň navlhlém oblečení. V ten čas už registrujeme, že se svítání docela pokročilo, hodiny nám tedy utíkají jedna radost.
Radost je na druhou stranu i to, že jsme zdolali první z dnes plánovaných vrcholů a stejnou radost jsme pokazili náhodnému turistovi, který se náhle u nás objevil u betónové mohyly, přímo na vrcholu Lysé. Vybral se nahoru v čase, kdy očekával, že tam konečně nikdo nebude, bohužel pokazili mu to dva blázniví lidi s bicykly.
Ale stejně nám nakonec ochotně udělal společnou fotku, když zjistil, že se nemíníme dlouho zdržovat a pádíme zas "o dům dál". Po sjezdu z Lysé jsem tak zmrzlí, že přemýšlíme, co dál, Praděd byl v tu chvíli hodně ohrožen. Nakonec překvapujeme sami sebe, když si v průběhu zastávky na svačinku u nádraží v Dobré říkáme, že to přece jen zkusíme. Pojedeme, pokud to půjde. Obloha nad námi byla totálně zakrytá ocelovými mraky, tudíž déšť se mohl spustit kdykoli. Naštěstí ten dlouho zůstal tam, kde jsme jej chtěli mít a my po suchu projeli cca 150 km z beskydské Krásné až do srdce samotných Jeseníků.
Nutno dodat, že naše tempo se přes den výrazně vystupňovalo, málokdy nám průměrná rychlost klesla pod 23 km/hod. A na to nejsem moc zvyklý, takže únava se co chvíli v takových nějakých vlnách hlásila o slovo, ale pak zas nějak odezněla a my pokračovali dál, jako by se nic nedělo. Dost velká krize se u mne dostavila nedaleko Karlové Studánky. Plně se projevilo mé podcenění "hladového "stavu, když jsem si říkal, že se najím až zde.
Již delší dobu jsme jeli mírně do kopce a prostě jsem nějak rychleji vyhládl. U zdejšího minerálního pramene plníme bidony, něco pojíme a oba s obavou hledíme nahoru, kde jsou mračna ještě horší než ty, když jsme opouštěli Beskydy. Ale řekli jsme si, že když už jsme tak daleko, přece to nevzdáme. Nebylo to však jednoduché.
Než jsme dostal potravinové "živiny do krve", tak to nějaký čas trvalo a dost jsem se trápil v úseku mezi Studánkou a Ovčárnou. Pak mi už bylo lépe, ale jako natruc se zas začalo hodně kazit počasí. Začalo pršet a kolem Kurzovní chaty i sněžit. Podmínky na cyklovýlet opravdu ideální. Ale ani tohle nás neodradilo, v duchu věty "když už jsme tak daleko....". Krátce před 17°° tak přece jen konečně "dobýváme" i Praděd.
Přesto, že nám je zima, pocit euforie nás naplňuje a s troškou nadsázky i zahřívá. Zda nás hřeje víc pocit zdolání Pradědu a nebo nevytopený vestibul před restaurací v budově vysílače, který nám v tu chvíli připadal vyhřátý jak sauna, těžko posoudit, možná asi tak půl na půl. Využíváme dobrodiní závětří, hlavně na doplnění kalorií, v kopci nám opět pěkně vyhládlo. Mezitím rozebíráme naši situaci a nakonec se shodujeme na tom, že pokud bude pršet i dole pod horami, tak to v Bruntále zabalíme a domů pojedeme vlakem. Když už máme dojem, že jsme si užili "tepla" tak akorát, navlékáme na sebe ještě něco málo co zbylo v brašně a hurá dolů. Cestou dolů nás stále doprovází nevlídné počasí a moc se to nezlepšuje ani po ujetí další desítky km.
Takže je rozhodnuto, byť tak trošku tušíme, že původní plán zvládnout do půlnoci dojet po vlastní ose k svým domovům, bychom už asi nestihli naplnit. Možná by nám nějaká ta hodinka chyběla a náš morál díky prochladlým tělům neměl příliš vysoké hodnoty. Usedáme tedy v Bruntále do vlaku, který jakoby právě na nás čekal a jedeme v teplíčku domů. Sledujíc krajinu za okny pozorujeme, že se tak trošku natruc se cestou malinko vyčasilo, ale pro nás to již bylo jaksi pozdě. V Ostravě se naše cesty dělí, než jsme sem dojeli, stihli jsme se ještě vrátit k mnoha momentům z dnešního putování. Byť jsme si toho užili dost, ani jeden z nás nelitoval, že si to zkusil a to je prima. Aleš si to pak tuším za rok dal sólo sám a zvládl to na jedničku, tentokrát už počasí bylo lepší, ale dešti stejně neunikl.
Tento cyklovýlet je druhým kamínkem z mozaiky představující 3 akce spáchané s Alešem. Aleš je pro tento druh "zábavy" přímo stvořen a nebýt jeho, těžko bych se do toho pustil. Alespoň určitě ne bez podobných zkušeností, jakých se mi dostalo. Takže pěkně po pořádku.Ani si již nevzpomínám, kdy Aleš nadhodil téma Lysá - Praděd v jednom dni, ani to není důležité. Podstatné je, že jsme se bez potíží dohodli, že to spolu zkusíme zajet. Zbylo jen vybrat vhodný termín pro akceptovatelný oba. Byl to trošku oříšek, neboť Aleš dělá od pondělí do pátku a já právě mám dost často víkendy pracovní. Bohužel se nakonec ukázalo, že vybrat si pátek 24. května nebyl zrovna ten nejvhodnější čas. Předpověď počasí sliboval leccos, jen ne den beze srážek. S vědomím, že kdyby nás někde na trase zastihl déšť, tak to nějak zvládneme ... přeci nejsme z cukru. Krátce po půlnoci tedy vyjíždíme ze svých domovů, abychom se potkali na smluveném místě v Nošovicích u pivovaru.
Já to měl k pivovaru z Havířova trošku kratší, cca 22 km. Aleš z Klimkovic cca 30 km. Společně se pak vydáváme směr Krásná. Cesta noční krajinou příjemně ubíhá, neviděli jsme se už nějaký ten pátek, tak je o čem debatovat. Tempo této části výletu z Nošovic až pod Lysou mi přišlo ten den takové nejvíc uvolněnější, nutno přiznat, že jsme se na rozdíl od dalších hodin moc nehnali. Na rozcestí Papežov si děláme malou přestávku, takže to mám prakticky stejně, jako bych jel na Lysou sám z domova. Taky si zde dopřávám malinkou pauzu. Cesta nahoru nám uběhla ani nevím jak. Dílem je to kvůli tomu, že se za jízdy bavíme se o všeličem, ale na téma Praděd asi moc slov nepadlo.
Radost je na druhou stranu i to, že jsme zdolali první z dnes plánovaných vrcholů a stejnou radost jsme pokazili náhodnému turistovi, který se náhle u nás objevil u betónové mohyly, přímo na vrcholu Lysé. Vybral se nahoru v čase, kdy očekával, že tam konečně nikdo nebude, bohužel pokazili mu to dva blázniví lidi s bicykly.
Ale stejně nám nakonec ochotně udělal společnou fotku, když zjistil, že se nemíníme dlouho zdržovat a pádíme zas "o dům dál". Po sjezdu z Lysé jsem tak zmrzlí, že přemýšlíme, co dál, Praděd byl v tu chvíli hodně ohrožen. Nakonec překvapujeme sami sebe, když si v průběhu zastávky na svačinku u nádraží v Dobré říkáme, že to přece jen zkusíme. Pojedeme, pokud to půjde. Obloha nad námi byla totálně zakrytá ocelovými mraky, tudíž déšť se mohl spustit kdykoli. Naštěstí ten dlouho zůstal tam, kde jsme jej chtěli mít a my po suchu projeli cca 150 km z beskydské Krásné až do srdce samotných Jeseníků.
Nutno dodat, že naše tempo se přes den výrazně vystupňovalo, málokdy nám průměrná rychlost klesla pod 23 km/hod. A na to nejsem moc zvyklý, takže únava se co chvíli v takových nějakých vlnách hlásila o slovo, ale pak zas nějak odezněla a my pokračovali dál, jako by se nic nedělo. Dost velká krize se u mne dostavila nedaleko Karlové Studánky. Plně se projevilo mé podcenění "hladového "stavu, když jsem si říkal, že se najím až zde.
Než jsme dostal potravinové "živiny do krve", tak to nějaký čas trvalo a dost jsem se trápil v úseku mezi Studánkou a Ovčárnou. Pak mi už bylo lépe, ale jako natruc se zas začalo hodně kazit počasí. Začalo pršet a kolem Kurzovní chaty i sněžit. Podmínky na cyklovýlet opravdu ideální. Ale ani tohle nás neodradilo, v duchu věty "když už jsme tak daleko....". Krátce před 17°° tak přece jen konečně "dobýváme" i Praděd.
Přesto, že nám je zima, pocit euforie nás naplňuje a s troškou nadsázky i zahřívá. Zda nás hřeje víc pocit zdolání Pradědu a nebo nevytopený vestibul před restaurací v budově vysílače, který nám v tu chvíli připadal vyhřátý jak sauna, těžko posoudit, možná asi tak půl na půl. Využíváme dobrodiní závětří, hlavně na doplnění kalorií, v kopci nám opět pěkně vyhládlo. Mezitím rozebíráme naši situaci a nakonec se shodujeme na tom, že pokud bude pršet i dole pod horami, tak to v Bruntále zabalíme a domů pojedeme vlakem. Když už máme dojem, že jsme si užili "tepla" tak akorát, navlékáme na sebe ještě něco málo co zbylo v brašně a hurá dolů. Cestou dolů nás stále doprovází nevlídné počasí a moc se to nezlepšuje ani po ujetí další desítky km.
Takže je rozhodnuto, byť tak trošku tušíme, že původní plán zvládnout do půlnoci dojet po vlastní ose k svým domovům, bychom už asi nestihli naplnit. Možná by nám nějaká ta hodinka chyběla a náš morál díky prochladlým tělům neměl příliš vysoké hodnoty. Usedáme tedy v Bruntále do vlaku, který jakoby právě na nás čekal a jedeme v teplíčku domů. Sledujíc krajinu za okny pozorujeme, že se tak trošku natruc se cestou malinko vyčasilo, ale pro nás to již bylo jaksi pozdě. V Ostravě se naše cesty dělí, než jsme sem dojeli, stihli jsme se ještě vrátit k mnoha momentům z dnešního putování. Byť jsme si toho užili dost, ani jeden z nás nelitoval, že si to zkusil a to je prima. Aleš si to pak tuším za rok dal sólo sám a zvládl to na jedničku, tentokrát už počasí bylo lepší, ale dešti stejně neunikl.
Žádné komentáře:
Okomentovat