Krtkovy stránky

Cyklus: Putování po okresech ČR a SR - díl.3


Kolem Prahy a v povodí řek Labe, Vltavy, Berounky a Sázavy 
28.4.- 30.4. 2007

1.díl - Z Havířova přes Šumperk, Jeseník do Třemešné ve Slezsku 2004
2.díl - Z Bílé Třemešné do České Třebové 2006
4.díl - Z Ružomberka přes průsmyky Donovaly, M. Šturec a Fačkovo sedlo do Žiliny (SK) 2011
5.díl - Dokončení sbírky okresů projetých na kole- Náměšť nad Oslavou - Přerov 2011

Fotogalerie:

Už delší dobu na mně "zívala" bílá díra uprostřed   mapy ČR, (obr.nahoře) ve které mám  žlutou barvou vyznačené projeté okresy a bílou ty, jenž mi v mé "sbírce" cyklu Jak co nejkratší cestou projet co nejvíce okresů ČR a SR zatím chybí. Ve snaze zažlutit další kousek naší republiky se dopravuji brzy ráno prvním vlakem z Havířova  (3.37h) do Lysé nad Labem (př. 9.22h) a odtud už po vlastní ose se pomalu  vydávám na pouť kolem nejvýznamnějších českých řek. 

K Labi to mám z místního nádraží celkem blízko a zanedlouho mezi obcemi Přero nad Labem a Mochov získávám první fotky modrých tabulí s nápisy OKRES NYMBURK a PRAHA – VÝCHOD. O několik km dál mezi mezi Horoušany a Tlustovousy přidávám další - OKRES KOLĺN. 

Pak pokračuji přes Nehvizdy a neochvějně mířím k matičce Praze. V katastru území hlavního města ale nemám v úmyslu se pohybovat příliš dlouho, chci jenom nakouknout.Tabule PRAHA nenechala na sebe dlouho čekat, ale cesta k ní, po rušné silnici č. 611, nebyla pro jízdu na kole moc příjemná. Pořizuji u tabule dokumentační fotky, zajíždím symbolicky aspoň na pár desítek metrů do našeho hlavního města a po chvilce otáčím kolo opačným směrem. Nakonec jsem v Horních Počernicích získal tabule až dvě – jednu modrou a druhou bílou, obě s označením  PRAHA HLAVNĺ  MĚSTO. 

Z míst, kde se pohybuji, není vidět nic, co by mi, byť vzdáleně, připomnělo nějakou známou dominantu Prahy, dál do centra se raději pouštět nebudu. Mám v plánu klidnější variantu a to objet Prahu "vrchem" východním směrem na Radonice, Dřevčice, Popovice, či Polerady. Tady pár km od hranic Prahy, registruji něco, co bych zde opravdu nečekal a to - milou skutečnost, jakou je prakticky nulový automobilový provoz. Nevím zda mám být za to vděčný sobotnímu odpoledni a nebo to je zde opravdu běžné, ale ve vesničkách, východně od hlavního města, nepotkávám skoro žádná auta. 


To jsem rozhodně v blízkosti velkoměsta nečekal. Nebýt toho, že jsem se později sám vecpal za Kostelcem nad Labem – OKRES MĚLNĺK, na už rušnější silnici na Neratovice a Mělník, tak se jelo celkem fajn. V Mělníku si nenechávám ujít možnost spatřit na vlastní oči soutok Labe a Vltavy a posléze pokračuji přes Cítov a  Kostomlaty pod Řípem – směr OKRES LITOMĚŘICE. V Rovné mně směrovky snadno navedly k další významné dominantě, jenž tvoří českou historii - hoře ŘĺP (456 m.n.m.).

K úpatí hory přijíždím kolem 15.30 hod. a neodolám pokušení vyjet s kolem až na vrchol. Bohužel se nemůžu zařadit mezi ty, kteří to zvládli bez sešlápnutí na zem. Zkrátka nezbylo dost sil, abych po devadesáti kilometrech s plnými brašnami, zvládl některé příkré stoupání. Nepomohl ani "nejlehčí" převod na mém kole 28/28, stejně jsem musel dolů ze sedla. Musím ale otevřeně přiznat, že ani tlačení kola po betonovém podkladě v tretrách nebylo nic s medem. Nakonec jsem ale i já stanul na Řípu, u rotundy sv. Jiří, podobně jako řada dalších dnešních výletníků, využívajících slunečného počasí a volného dne. Po sjezdu z vrcholu se asi za hodinku a půl dostávám na dosah k řece Vltavě, v obci Lužec nad Vltavou. 


Zde mám poprvé v životě možnost vychutnat si, jak to nechat se převézt na druhý břeh řeky, pomocí loďky a převozníka. A to hned přes řeku, v této republice nejslavnější - Vltavu. Navzdory pozdnímu sobotnímu odpoledni (18.hod) neodmítá moji prosbu o převezení na druhý břeh čímž mi ušetřil možná víc jak desítku km jízdy navíc. Po překonání Vltavy pak už jedu jenom pár km, do nedalekých Vojkovic, kde mám domluvenou návštěvu a nocleh u svých příbuzných.


Trasa 1. dne 28.4.2007 - 118 km : Lysá nad Labem - Přerov n. Labem - Mochov - Vyšehorovice - Tlustovousy - Nehvizdy - Horní Počernice - Radonice - Dřevčice - Kostelec nad Labem - Neratovice - Mělník - Cítov - Kostomlaty pod Řípem - hora Říp - Vražkov - Ledčice - Spomyšl - Lužec nad Vltavou - Bukol - Vojkovice.

 
2.den 29.4. 2007 - 1.část trasy na kole:  Vojkovive - Veltrusy - Nelahozeves - Kralupy nad Vltavou - Debrno - Holubice - Trněný Újezd - Dřetovice - Buštěhrad - Hřebeč - Unhošť - Horní Bezděkov - Bratronice - Běleč - Luby - Nižbor - Beroun.

Úsek Beroun - Hořovice jedu vlakem ČD

2.den 29.4. 2007 - 2.část trasy na kole: Hořovice - Cerhovice - Třenice - Zbiroh - otočka zpátky na Cerhovice - Hořovice - Felbabka - Jince - Hluboš - Pičín - Dobříš - Mokrovraty - stále po silnici č. 114 přes Slapy až do Benešova.

  
Úsek Benešov - Trhový Štěpánov jedu vlakem ČD

2.den 29.4. 2007 - 3.část trasy na kole: Trhový Štěpánov - Soutice -  Onšovec - Čejtice - Bezděkov - Hněvkovice - Ledeč nad Sázavou - Vilémovice (Sluneční zátoka).   

V neděli ráno vstávám dosti brzo, tak abych byl už v 6. hod. "na cestě". Čeká mně asi 220 km dlouhá etapa, limitovaná dojezdem cca ve 21°° do kempu Sluneční zátoka u Ledče nad Sázavou. To množství km je daň tomu, že se mi nepovedlo zajistit ubytování  v oblasti někde, kde bych měl za sebou kolem 150 - 180 km.

Navíc očekávám dosti kopcovitý průběh, zřejmý už jen z pohledu na stránky autoatlasu, ale že do boje s vrstevnicemi vjedu už po 10 km od startu z Vojkovic v Nelahozevsi, mně ani ve snu nenapadlo.Už při plánování trasy jsem proto počítal s případnou výpomocí vlaku, neboť dnešní porce je na cykloturistický výlet přece jen o trošku větší, než by bylo "zdrávo".


Již od rána jsem se proto snažil udržet vyšší tempo a ani na focení zajímavé krajiny jsem nevěnoval tolik času, jak by si tato krajina zasloužila. Že to nebude dnes snadné, mi bylo jasné po už po dvou desítkách km, po přejetí Kralup nad Vltavou, hned na prvním větším kopci, směrem na Debrno, (OKRES PRAHA - ZÁPAD). Z něj pokračuji na Trněný Újezd, (OKRES KLADNO) Buštěhrad, Unhošť, Luby (OKRES RAKOVNĺK). Obce v tomto úseku trasy byly souměrně rozděleny na ty, které byly rozloženy v údolích a na ty, jenž trůnily na kopečku, takž bylo jasné, že to bylo samé nahoru - dolů, neklamný znak nastupující Křivoklátské vrchoviny.

Do Berouna (OKRES BEROUN, jak jinak) tak přijíždím s notným časovým mankem, zapříčiněným zdoláním v součtu něco kolem  900 výškových metrů. Ani nevím, kde se to vzalo, ale v odhadu při plánování trasy jsem s tak kopcovitou krajinou vůbec nepočítal. Abych "nezatměl" daleko od dnešního cíle, tak úsek Beroun - Hořovice preventivně nahrazuji vlakem, naštěstí trať vede přesně směrem, kam potřebuji.



V Hořovicích se má trasa odklání směrem na Zbiroh a tak v tamní stanici vystupuji a do Zbirohu (OKRES ROKYCANY) již pokračuji pěkně po silnici a na kole. Za cca hodinku jsem zpátky  v Hořovicích, hned po tom, co jsem si  vyfotil tabuli hranice rokycanského okresu, v polích někde za Zbirohem. Mám to tedy docela pestré a nedá se říct, že bych se na cestách nudil.Z městečka Hořovice pak pokračuji silnicí č. 118, přes Brdy (Felbabka -  OKRES PŘĺBRAM - Jince) do Dobříše. Už mám za sebou pěknou hrstku km a v kopcích, někde za městem, začínám dostávat křeče do nohou. Naštěstí jsem odněkud vyštrachal spásnou myšlenku, že od této nepříjemnosti dokáže pomoct obyčejná kuchyňská sůl. Kde ji ale nahonem vzít zde, v ospalých vesničkách, v neděli odpoledne, je otázka.

Dívám se ze silnice pozorněji po domcích, které se sem tam sporadicky vyskytují, zda na zahrádce nebo dvorku neuvidím nějakou spřízněnou duši a mám štěstí. Od jedné milé paní, po tom, co vyslechla mou nevšední prosbu, dostávám plnou lžíci, i do zásoby.  Pro ni, to musel být taky dost zvláštní počin, o sůl ji určitě v životě ještě nikdo neprosil.Já si pak trošku v bidonu namíchal solný koncentrát a přinutil se jej vypít, díky čemuž potíže opravdu za chvíli odezněly. O poznání veseleji pak "uháním" po silnici č. 114, směr přehrada Slapy na Vltavě (OKRES BENEŠOV).  Konečně na Slapech!

Potěšení z pohledu na vodní plochu mi nemůže zkazit vynaložená námaha, kterou jsem musel podstoupit dnešní den. Jen těch kopců kolik bylo, ale i fantastických rozhledů z nich. A kolik jich dnes ještě bude. Naštěstí mně čeká to, co ještě v tuto chvíli nevím a to, že od Slapů do Benešova se kopce budou nějakou chvíli postupně "snižovat". Přesto v Benešově uznávám jako rozumné opět použít služeb ČD a do Trhového Štěpánova se nechávám odvézt.
 
Po vystoupení z vlaku v Trhovém Štěpánově s nemalým zklamáním konstatuji, že doba slunečního svitu dnešního dne se chýlí ke konci. Tlačí mne čas víc než bych chtěl, proto musím oželet i plánovanou návštěvu blízké přehrady Želivky. Za Trhovým Štěpánovem (Soutice/Domahoř) - (OKRES KUTNÁ HORA) opět hlásí ke slovu kopce. Je mi jasné, že těch zbývajících 28 km, do kempu Sluneční zátoka, dojedu stejně asi až za tmy. A taky, že poslední dnešní okresní tabuli u Všebořic - (OKRES HAVLĺČKŮV BROD) už budu muset fotit bleskem, což se taky opravdu stalo. Do Ledče nad Sázavou přijíždím již za tmy a mám před sebou najít cestu k místnímu kempu. 

 

Je to dost těžké, neboť chybí naváděcí informační tabulky. Naštěstí ti, kterých jsem se na ledečském náměstí ptal na cestu ke kempu, se dobře vyznali. Je mi ale divné, že mně posílají do tmy mimo město. Ale poslali mně správně, jak se později ukázalo. Jel jsem asi 2 km po úzké silničce, chvílemi docela blízko řeky Sázavy, naštěstí na kole vybaveném světly, takže se mi nepovedlo "zahučet" ani do řeky a ani do příkopu.

 

Majitele kempu Vilémovice - "Sluneční zátoka" naštěstí v ničem nezaskočil můj pozdní noční příjezd (asi 21. hod.) a dokonce mi ochotně narychlo připravil něco na zub. Aby jeho dobrým skutkům ještě nebyl konec, tak vzhledem ke skutečnosti, že chci ráno opustit kemp v době, kdy bude ještě spát, tak mi nachystal teplý čaj do termosky a snídani k tomu. Jelikož jsem byl jediný návštěvník kempu, tak i extra pro mne zapnul boiler ve sprchách, abych mohl spláchnout ze sebe hezkou kupku prachu. Tento den jsem se zkrátka potkal  s moc dobrými lidmi. Věru krásná tečka po dneska ujetých 218 km s nastoupáním asi 2 600 výškových  metrů.

3.den 30.4. 2007.  Trasa - 34 km : Vilémovice - "Sluneční zátoka" - Ledeč nad Sázavou - Hradec - Horní Hradec - Číhošť - Vlkanov - Opatovice - Světlá nad Sázavou. 

Do prosluněného mrazivého pondělního rána se probouzím už kolem půl sedmé. A asi za hodinku, po vydatné snídani, Sluneční zátoku opouštím. Zátoka je v historii notně spojená se jménem Jaroslav Foglar, ti kdo četli jeho knížky, jistě ví o čem je řeč. V dnešním itinieáři mám v plánu ujet jenom nějakých 30 km a tak se už od rána loudám kolem řeky Sázavy, jenž mně doprovází do Ledče nad Sázavou. Pro vyfocení hradu v Ledči  si zajíždím opět až k řece, kvůli dobrému záběru a od místního rybáře se dovídám, že nad ránem bylo hodně chladno -1°C. A já se divil, proč mi u focení omrzají ruce.

Na veškerou zimu jsem ale rychle zapomněl krátce po opuštění městečka, v stoupání směr Hradec. Musím překonat rozdíl asi  220 výšk. metrů, to vše proto, abych se dostal do obce Číhošť. Zde míním navštívit  zajímavost o níž jsem donedávna nic nevěděl, ale díky náhodě při plánování výletu, mám aspoň dnes co dělat. Tou zajímavostí je - monument označující geografický střed ČR a to mluví samo za sebe, tam nesmím chybět.Tuto, pro mně novou atrakci, nacházím téměř na konci výše zmiňované vesničky. Vede tam nenápadná, zatím trávnatá cestička, odbočující z místní hl. silnice na Hroznětín, před posledním domkem vlevo. A taky je ze silnice vidět. Po krátkém zastavení u středu naší republiky a  po doplnění zásob jídly v zdejším obchůdku, se vracím asi 2,5 km zpátky na hl. silnici č. 130. Pak křížem pře ni, už skoro pořád jenom z kopce dolů, do Světlé nad Sázavou, odkud mi jede chvíli před polednem vlak na Brno a Ostravu, příjezd do Havířova 17.16 hod.