Krtkovy stránky

 30.Sraz Cyklobandy  28.- 30.května 2021 Wesselský mlýn, Loučky u Oder

 Fotogalerie:

Pořadatel srazu Krtek

Jak na předešlém srazu, tak i na tomto se svým způsobem podepsala opatření proti pandemii. Podzimní 2020 jsme stihli tak tak, než se zavřela ubytování pro rekreaci. U jarního 2021 do poslední čekáme, zda už bude v době srazu, t.j. na konci května, povoleno ubytování v kempech ap. Uvolnění epidemických opatření naštěstí nastalo pár dnů před srazem. Bohužel mnou vyhlídnutý kemp ve Fulneku posunul svou obvyklou dobu zahájení provozu v květnu o měsíc později, na začátek června.  

Naštěstí v Cyklobandě máme Pepu. Někde zjistil, že v námi požadovanou dobu už bude v provozu Wesselský mlýn v Odrách. Zařídil, co bylo potřebné a my se mohli vyrazit do mlýna. Z důvodu změny místa ubytování musím mírně změnit  trasu, ale to už je ta nejmenší starost.

Trasu z Ostravy do Oder či Studénky nebo opačně jsem jel se Zdeňkem už několikrát. Máme ji už dobře „najetou“, hlavně ale po rovince. Letos nás ovšem díky Horobraní čeká jistá změna. Do itinieáře jsme zařadili v okolí Oder i několik kopečků. Proč to nevyužít, když už v lokalitě jsme. Jen si dáme víc do těla. Z toho důvodu si preventivně do Svinova krátím cestu vlakem. Ze Svinova už jedeme spolu po vlastní ose směr Polanka, Jistebník a Studénka. Další štací jsou Hladké Životice s odbočkou na Životický kopec, jenž je také součástí hry Horobraní. Dosud to byla skoro úplná rovinka, ovšem stoupání na další kopec u Kletné s názvem Pahorek nás již donutilo pořádně zabrat do pedálů. Už jen kvůli tomu, že sebou vezeme plné brašny se vším, co potřebujeme na srazu. Nahoře pozorujeme, že mraky nad námi poněkud ztmavly. Váháme nad tím, zda sjet po silnici z kopce dole a počkat na lepší „časy“ pod střechou někde v autobusové zastávce. Nebo zariskujeme případnou přeháňku a vydáme se stezkou (Via Czechia - severní) na 3 km vzdálený Stachovický vrch. Věříme ve štěstí a bereme druhou možnost. 

 

Po modré TZ to ovšem nebyla lehká cyklo idylka. Co jsme chtěli, to máme. Povrchy se střídají, převládá tráva, občas trochu bláta, chvíli z kopce, chvíli do kopce. Slabé přeháňce jsme sice neunikli, ale sluníčko nás vzápětí osušilo. Ze Stachovického vrchu pokračujeme dál do obce Jestřábí neznačenou, asi 1,6km dlouhou polní cestou. Ale cestou hodně krásnou, skýtající pěkné výhledy na krajinu pod námi. Po takové cestě by nám nevadilo jet celý den. Za trošku delší půlhodinku, strávenou v terénu,  se vracíme k silnici. Po ní se dlouhým sjezdem přes Jestřábí vracíme do Kletné. A poté spravedlivě - zas pěkně nahoru k rozhledně Olšová u obce Pohoř. Rozhlednu i další, v pořadí čtvrtý vrcholek si s gustem vychutnáváme, výhledy jsou parádní a cíl v Odrách na dohled. Tam posléze podél modré TZ i směřujeme, ovšem s krátkými zastávkami na vrcholcích Pohoř a Pohoř JV v okolí obce Pohoř. K oběma musíme mimo chodník přes pole, kde už je místy asi 30 cm vysoké obilí. Cestu vpřed nám usnadňují koleje od zemědělské techniky, ve kterých nic neroste. Ani buřina. Můžeme tedy jet i na kolech, pláště se nám vůbec neboří do půdy, navzdory nedávným deštům. 

 

 

Může za to abnormálně kamenitá půda, takovou jsem neviděl ani na Slovensku, na Kysucích. A to Kysuce a Orava patří vyhlášené lokality, co se týče kamenité půdy. Když už máme poslední dnešní vrcholky do Horobraní za sebou, čeká nás jen lehce náročný sjezd vozovou cestou do Oder. V Odrách po krátkém kličkování po místních komunikacích najíždíme na t.č. novou cyklotrasu č. 503, kopírující tok řeky Odry a to až do Louček. Zdeňka tento úsek mile překvapil, protože o něm nevěděl. Do jsme dorazili na naše poměry hodně brzy, něco kolem půl třetí. Přesto nás už s ubytováním předběhli Munzaři a Jarkou i Jaryk s Milanem. Jelikož v době našeho příjezdu ale právě byli cca 7 km daleko u Spálovského Mlýna, resp. Panny Marie ve skále, chystáme se za nimi. Jenom shodíme brašny z kol a trošku se osvěžíme po jednom pivu ze soudku, co přivezl Jaryk. Bez brašen se to jede jedna radost, takže jsme u Mariiny skály za chvilku. Zde samozřejmě jako vždy milá vítačka a taky seznámení se známou od Munzarů, Jarkou. Radost ze setkání nám ovšem kazí počasí, pohled na oblohu věští, že zanedlouho sprchne. Což o to, blízká restaurace by nám poskytla zázemí i dostatek piva, ale na nás už ve Wesselském mlýně čekají další z Cyklobandy. Volíme urychlený návrat na Mlýn a doufáme, že to stihneme. Nakonec to vyšlo tak na 75 %, pár kapek jsme v závěru schytali. Následuje doplňující vítačka a poté prohlídka zařízení mlýna. Škoda, že mlýn byl t.č. v rekonstrukci, ale i tak jsme hlavu sklonili před umem tehdejší generace.

Naše ubytování se nachází na dvorku u mlýna, historie na nás dýchá z každého koutku. Ta na nás dýchá i večer u tradičního společného posezení při pivku. Historie je v tomto směru spojená s tím, že jsme, až na Lenku všichni ve věku kolem šedesát až sedmdesát a více. Přesto víc jak polovina z nás poprvé v životě dnes zažije noc, kdy bude spát 11 lidí v jedné místnosti. Nedělali jsme z toho žádnou vědu.

Muži měli lůžka vpravo, ženy vlevo, rozděleni byli i Pepa s Dankou, byť jako jediní z nás tvoří manželský pár. Obavy panovaly akorát z toho, že někdo bude chrápat hlasitěji, než lze akceptovat. Ale nakonec to nebylo tak zlé, záleželo taky, jak má kdo hluboký spánek, nebo kdo dřív zaspal :-). Alespoň byla ráno u společné snídaně u obrovského stolu větší sranda. A taky Pepa nemusel chodit daleko se svým tradičním „katráčkem“, měl nás všechny po ruce.Po snídani sedáme na kola a za nepříliš teplého počasí vyrážíme směr Odry, Vražné, Mankovice a zámek Kunín. Zde máme první zastávku. V hezkém prostředí zrenovovaného zámeckého nádvoří i zámku si v klidu vychutnáváme ranní kávičku. Poté po cyklotrase č. 5 pokračujeme směr Bartošovice, Dolní rybník. Z nějakého důvodu jsme ovšem vynechali původně zamýšlenou krátkou zajížďku k zámku Bartošovice. 

 

Takže další zastávkou je až Bistro Bartošovice, kde si děláme pauzu na oběd. Bistro má sice jenom sezónní provoz, ale jídlo zde bylo vynikající. Jelikož krátce před polednem ještě zde nebylo mnoho hostů, na oblíbených terasách nad hladinou zbylo na nás volné místo. Tudíž mohli jsme si vychutnat jídlo přímo nad vodní hladinou s ničím nerušeným výhledem na rybník. Po nasyceni těla i duše odjíždíme směr Bartošovický mlýn a krásnou travnatou stezkou po louce se přesouváme směr Pustějov. V cestě do Fulneku nám stojí pár kopečků, ale ty hravě zdoláváme. Fulneku věnujeme krátkou prohlídku hezkého historického náměstí s dominantním zámkem a pomalu míříme opět do kopců, tentokrát směr Tošovice. Jízda do kopce poněkud přispěla k tomu, že v našem minipelotonu vznikly jisté mezery. A aniž bychom to tušili, vznikly dvě skupinky. Jedna objela bobový areál na vrcholu kopce zleva a druhá zprava. Do toho se vmísila pořádná přeháňka. Ve výsledku bylo, že jsme se setkali se až ve Wesselském mlýně. První skupinka si jako prémii mohla vychutnat pocit komparsu u focení profi fotek, které tou dobou probíhalo v areálu. Ta druhá neviděla nic, ale už měla v pokoji solidně teplo. Není od věci se zmínit ještě o jedné události, která se nám běžně nestává. Tentokrát se týká večeří po oba dva dny. Jelikož v blízkosti mlýna není žádná restaurace, nechali jsme si jídlo dovést od cateringové firmy z Oder. Pivo jsme měli své v soudku, takže servis absolutní a dokonalý. Družná zábava tak pokračovala tuším až do půlnoci. Kdo byl unavený, jen se natáhl na lůžko opodál stolu. A buď zlehka pozoroval šrumec před sebou u stolu, nebo sladce podřimoval. Což asi vyjde nastejno. Prostě ideální.

Ráno nás po velice dlouhé době na srazech vítá deštivé počasí. Na jízdu po vlastní ose to opravdu nevypadá. Do hry tedy vstupuje krizová varianta. Já se Zdeňkem máte to štěstí, že na tento sraz mimořádně přijela Lenka z Ostravy. To je jen půlka dobré zvěsti. Druhá je, že Lenka přijela autem. Její auto má nosič na kola, jenž pojme tři kola. A sama nám nabídla odvoz. No, není ten svět krásný.