Na tento letní sraz jsem opět dorazil jako poslední. V mém podání už klasika – příjezd v páteční ráno na místo, krátce před výjezdem na trasu. Zatímco ostatní tužili kolektiv už od čtvrtečního pozdního odpoledne, já v ten čas ještě pobýval doma. Směr Zdobnice jsem vyrazil až v pátek brzo ráno, ale stihl jsem dorazit akorát včas. Dokonce mi jej trošku i zbylo, abych si v klidu vytřídil věci z brašen na ty, které nechám na chatě na pokoji a ty, které nutně potřebuji dnes na trase.
Hlavně jídlo a oblečení. Oblečení ale moc nebude, už po cestě sem nebylo možno přehlédnout, že se rodí pěkný sluneční den a předpověď je taky příznivá. Naše ubytování je situováno do chaty, která má sice už nejlepší časy za sebou, přesto však působí hodně útulně a hlavně je v ní všechno, co potřebujeme. Tady se nám bude večer moc příjemně odpočívat po slibované náročnější trase. Tak nejvyšší čas se na ni vydat. Kolem místního kostelíka sjíždíme kousek z kopce a pak zas nahoru proti proudu říčky Zdobnice míříme do Liusinho údolí. Zde se nám nabízí pěkné pohledy na spoustu původních stavení, takže krátká pauza na focení a postupujeme dále. Další zastávkou, již o něco delší je na Šerlišském mlýně (860m n.m.). Příjemné prostředí láká na jedno, někdo si dal, pro jiné to bylo po ránu příliš brzo. A někdo si nedal, neboť věřil tomu, že po pivu „tuhnou „ nohy. A nás zrovna čeká stoupání do kopce po modré TZ na horu Šerlich, resp. na Masarykovu chatu.(1027m n.m.).
Na tento můj zatím nejdelší sraz s Cyklobandou jsem se tentokrát vypravil sám. Všichni už byli na místě, zatímco já ještě v brzké páteční ráno zdolával trasu z Havířova do Jedovnic zprvu pomocí vlaku do Vyškova a posléze už po vlastní ose do Jedovnic. Do kempu Olšovec jsem přijel akorát včas, resp. na mne chvilku se startem etapy Cyklobandité počkali. Ještěže už dneska máme mobily, díky kontaktu od Zdeňka se vědělo, že už jsem „za humny“. Přivítání tudíž bylo mimořádně vcelku rychlé, abych nezdržoval.
Zpozoroval jsem mezi Cyklobandity i několik nových tváří, na bližší seznámení bude dost času na trase a nebo pak večer. Už se docela těším. Jen co jsme vyrazili z kempu, tak si nelze nevšimnout s jakou vervou se do jízdy pustila Andyho mladší ratolest Kačka. Samozřejmě jede ještě na přípojné tyči za Andym, ale zabírá ostošest a vůbec neremcá. To nebývá u tak malých dětí vždy dobrým zvykem. Prvním větším zastavením na trase se pro nás stává vysílač Kojál. Obrovská stavba, člověk si připadal pod ní hodně titěrný. Aby nám Kojál nezapadl mezi objekty z kategorie „viděli jsme“, tak nám Andy nám s tomuto objektu povyprávěl některé technické zajímavosti, ostatně jako i jiných nevšedních objektů v průběhu tras obou dnů.
9. Sraz Cyklobandy v Bohušově na Osoblažsku se rozhodl uspořádat Péťa, mezi námi občas zvaný "Asterix". Na zajištění všeho kolem srazu byl sám, jelikož poblíž nikdo z cyklobanditů nebydlí. Ale Péťa je zdatný organizátor, se vším si poradil na výtečnou, následující řádky jsou toho důkazem. Osoblažsko není zatím cyklisticky profláknuté místo a i proto se tam všichni z nás těšili a byli zvědaví, jak to tam asi vypadá. Zda zvěsti o Bohem zapomenuté zemi, mají něco do sebe, nebo jde jen pocit na velké pohodlí zvyklých turistů.
Většina "cyklobanditů" na místo dorazila už ve čtvrtek v podvečer, aby se v klidu mohla vydat v páteční ráno na okružní trasu kolem Krnova. Petr v jejím průběhu cyklobandity povodil po oblíbených místech, která nemá daleko od domova. A jistě měl radost z toho, že se tato místa líbila i těm, kdo s ním tu páteční trasu jel. Nepochybuji, že bych také patřil mezi ně, ale já i Paragán jsme o tuto páteční "chuťovku" přišli. Důvod prostý – na sraz jsme přijeli až v sobotu ráno. Aby nám dvěma nebylo líto, že jsme neměli zážitek, tak nám náhoda přichystala jeden hned z rána. Po přesunu vlakem z Havířova do Opavy, nás čekala „zahřívací etapa“ po vlastní ose z Opavy do Osoblahy (cca 50 km).
