čtvrtek 29. prosince 2016


14. Sraz Cyklobandy - Mohelnice, ATC  Morava    23. - 26.8. 2012

Fotogalerie: 

Video od Asterixe: Ruda - Uničov - Mohelnice
Video od Asterixe: Mohelnice - Bouzov - Litovel - Úsov - Mohelnice

Video od Asterixe: Mohelnice - Mírov - Zábřeh - Brníčko - sjezd z Bradla - Veleboř - Mohelnice


Jarní sraz r. 2012 se z důvodu těžké autohavárie Yarise nekonal. Shodou okolností jej měl pořádat, ale v čase srazu měl docela jiné starosti, hlavně jak se dát zdravotně zpátky do kupy. I další – letní sraz, svěřený Jarykovi, měl namále. Na poslední chvíli mu něco do toho vlezlo. Situaci narychlo zachránili Ája s Pájou a uspořádali sraz v Mohelnici. Vše potřebné na fungování srazu zajistili v rekordně krátké době a zaslouží velice hluboko vykřesanou poklonu.

Ale to dost předbíhám, tohle jsem měl napsat na konci článku. Začínat jsem mohl třeba tím, že cestu na sraz jsem částečně absolvoval z Asterixem. Nejprve mne čekala cesta z Havířova do Opavy vlakem. Pak již na kole po parádní cyklostezce č. 55 do Krnova, kde mne u Petrova rybníku čekal Petr. Společně jsme pak jeli vesničkami Krnovska přes Brantice, Nové Heřminovy, Bruntál. Václavov u Bruntálu, Malá Štáhle, Rýmařov, Horní Město, Tvrdkov, Ruda, Křivá, Dlouhá Loučka, Uničov, Litovel až do Mohelnice. Petrem naplánovaná trasa byla sice mírně kopečková, ale jinak hodně luxusní s minimálním provozem aut. Navíc jsme si ji trošku zpestřili výjezdem na atraktivní Křížový vrch nad obcí Ruda.


I páteční trasa prvního dne srazu, kterou naplánovali Ája s Mirkem slibovala návštěvu hodně  zajímavých míst. Pár km po výjezdu z kempu zastavujeme na nevšední exkurzi v Muzeu tvarůžků v Lošticích. Další jejich perličkou byla návštěva hradu Bouzov, mimochodem stále moc krásného. Krásná dominanta nás potkala i o kus dál v obci Řimice, kde jsem výskyt skvěle zachovalého pravoslavného chrámu opravdu nečekal.

V programu byly také Mladečské jeskyně, ale vzhledem k tomu, jak se na trasách loudáme, bylo nutné nějak smazat časové manko. Návštěvu jeskyně jsme tedy z časových důvodů „odpískali“ a tak jsme v její blízkosti stihli akorát pěkně v klidu poobědvat. Další cesta nás zavedla do pivovaru v Litovli, resp. zastavení  na „jedno“ v místní Pivovarské hospodě. Po lehkém doplnění pitného režimu hravě překonáváme několik stoupání k zámku Úsov. Ale než tam dojedeme, čeká nás milé setkání. Na kraji silnice na nás čeká Milka s Yarisem, který se už cítí tak dobře, že zkouší rehabilitaci po úrazu pomocí kola. Nebydlí odsud daleko a tak se přijeli podívat, jak nám to šlape. Přivítání to bylo samozřejmě velice srdečné, což by bylo i jiných okolností, než dnes. Po chvíli už pokračujeme společně dál. Nemožno si nevšimnout, že Yaris opět třímá za jízdy v ruce kameru, jako dříve. To je to dobré znamení.


Sobotní trasa nás zavedla do blízkého okolí na výsost atraktivní lokality, i když jak pro koho. Nevzpomínám si, že bych viděl fotky hradu v nějakých turistických bedekrech, přestože vypadá velice fotogenicky. Jednalo se totiž o hrad Mírov, kde sídlí nejpřísněji střežená věznice v naší vlasti. Hrad - věznici jsme si prohlédli poměrně zblízka, zhruba ze vzdálenosti kolem 70m, z bližší vzdálenosti už byl zákaz fotografovat.
 

Po Mírovu míříme moc hezkým prostředím ke Krchlebům, taková cesta nahorů dolů, na pět km nám přibylo cca 250 výškových metrů. Sjezdu z kopce do  Bozéňova se  bylo třeba věnovat důkladněji, neboť se jelo po vydroleném asfaltu. Ale do Bozéňova (Restaurace Koliba) na občerstvovací pauzu jsem dorazili všichni v pořádku. Rádi zjišťujeme, že zde mají krom dobrého piva i skvělé kafe, každému lze jen doporučit. Také lze doporučit krásný sjez do obce Lupěné a následnou projížďku po krásné nové cyklostezce. Ta vznikla na opuštěném drážním úseku železniční tratě v úseku Zábřeh - Česká Třebová. Nová trať vede jinou trasou přes tunely.   Zde zbyla komunikace ve velice hezkém prostření mezi kopci, krásně se vinoucí podél řeky  Moravské Sázavy. Moc a moc jsem si tento úsek užili.  V Hněvkově přejíždíme na opačnou stranu řeky a vracíme se po klidné místní silnici opět do Lupěného. 

Od neustálého rozhlížení kolem řeky nám trošku vyhládlo. Otázku jak zahnat hlad jsme se pokusili vyřešit v Restauraci na Špici v Postřelmově. Zvoleno bylo to nejlepší řešení, protože zde vaří opravdu dobře. Doporučit lze třeba bramborové knedlíky, plněné masem a podávané se zelím. Ty byly prostě "uňo ňuňo. Už se tak na srazech stává, že po dobrém obědě nás vzápětí čeká kopec. Což není nejlepší varianta, ale v poklidným tempem se to dá zvládnout. Platí to i v případě zdolání kopce přes Kolšov, směr hrad Brníčko.

Na překlenutí horizontu, odkud už je hrad vidět, se nám dostává zajímavých pohledů na kraj, jeden hezčí od druhého. Jistě podobné to bude i naopak – pohledem z hradu. Už se moc těšíme, až tam budem. Cestou k němu nás potkala velice příjemná záležitost, která se již na srazech těžko kdy bude opakovat. Kousek od hradu, pod strání s přímým výhledem na hrad, přijíždíme k občerstvovacím stánkům, postaveným kvůli závodu horských kol. Závod před chvíli skončil a pořadatelé se stánky chystali "zbourat".  Jelikož jim zbyla spousta proviantu a viděli, že jsme taky od cyklistického fochu, nebylo pro ně nic jednoduššího, než nás pozvat "ke stolu". Velkorysou nabídku jsme rádi přijali. Díky kaloriím spáleným v kopci již bylo v našich bříškách místo a tak jsme jim trošku pomohli, ať toho nemusí tolik sklízet.


 Po poděkování za nečekané pohoštění máme před sebou zmiňovanou příkrou stráň k hradu. Jedno poučení nevhodnosti plného žaludku před kopcem nestačilo, už je tady druhé. Není divu, že jsme všichni, až na Pepu, svá kola různě dlouhé úseky nahoru tlačili. Hrad Brníčko to jsou spíše ruiny, ale stejně moc pěkné. Chvíle strávené prohlídkou ruin a také výhledy od nich byly další hezkou perličkou srazu. 

A aby jich nebylo dost, přesun lesem a loukami v lokalitách mezi Šebenou, Cikánským bukem a Nedvězím, to bylo z říše pohádek. Putujeme po hladkých a nebo travnatých chodníčcích, úzkých tak pro jedno kolo. Nevíme zda dříve máme vnímat louky, po kterých jedeme a nebo nespočetné výhledy. Prostě dokonalé prostředí hřebenové trasy. Z té sjíždíme až u obce Nedvězí. Zde chvíli frčíme po asfaltu a pak opět hurá na lesní cesty se závěrečnou singltrakovou pod vyvýšeninu s vyhlídkou s názvem Bradlo. Kola necháváme kousek pod Bradlem, na jeho samotný vrchol se musí pěšky. Vyhlídka má tu dobrou vlastnost, že krom prima rozhledu po širokém okolí nabízí pohled i do míst, kde bydlí naši dnešní průvodci Ája a Mirek. Sjezd z Bradla, to byla další třešnička na dortu. Jedeme přes různě hustý les po úzkém chodníčku mezi stromy po modré TZ směrem do Lipinky. 


Zde se k nám připojil Radek, který si odskočil z nedalekého souběžného srazu lehokolistů. Posléze pokračujeme do Police a Třeštiny, kde se pár z nás stavilo v jedné milé místní hospůdce u známých od Áji, část pokračovala přímo do kempu. Večerka se nám pak protáhla do půlnoci. Poděkovat Áji A Mirkovi za přípravu trasy a skvělý sraz, předání štafety příprav dalšího srazu Milce a Yarisovi  a vůbec probrat, co se ještě neprobralo, netrvá chviličku a proto se nešlo spát příliš brzo.

Díky tomu jsme zaregistrovali, že se spustil déšť, který vydržel „bubnovat“ po střeše chatky celou noc. Horší bylo, že pršelo i ráno. Představa má a Asterixe, že odjedeme ze srazu, tak jak jsme přijeli, tedy po vlastní ose, dostávala pořádně na frak. Déšť však naštěstí téměř ustal v čase, kdy probíhalo rozloučení s účastníky mohelnického srazu. Mně i Péťovi tedy nic nebrání, abychom se vydali směr Litovel, Uničov, Paseka, hrad Sovinec, Jiříkov, Břidličná a Bruntál. Zde se s Péťou, jenž pokračuje na Krnov loučím a již sám jedu směr Opava. Z Opavy domů do Havířova využívám služeb Českých drah a vezu se vlakem.