Krtkovy stránky

15. sraz Cyklobandy - Bohuňovice, Centrum zdraví       16. - 19.5. 2013

Fotogalerie:

Video od Asterixe: Z Hranic podél Bečvy, přes Helfštýn do Přerova, přes Olomouc do Bohuňovic 
Video od Asterixe: Bohuňovice - Rešovské vodopády - Těšíkovská kyselka - Krnov

Je čtvrtek ráno kolem 7°°. Má cesta na sraz začíná trošku netradičně. U havířovského Tesca nakládám své kolo i s batožinou do auta a spolu s Regecem a jeho sestrou Lenkou vyrážíme směr nádraží Ostrava - Svinov. Zde kola i my měníme dopravní prostředek, přesedáme totiž do rychlíku směr Hranice. Akorát že už jsme čtyři, na nádraží se k nám připojil Zdeňek s Asterixem. Lenka přijede za námi až na místo autem. Po vystoupení z rychlíku v Hranicích nás od místa srazu ještě dělí pěkná řádka kilometrů, ty však už zdoláváme pomocí kol. 

Jen co se vymotáme z města, nacházíme krásnou cyklostezku kolem řeky Bečvy. Po proudu není problém nabrat solidní tempo a za chvíli jsme u Týnu nad Bečvou. Zde nás zajímá jeho dominanta hrad Helfštýn. Je sice na kopci, ale to nám nebrání zajet si k němu. Po prohlídce se opět vracíme dolů k Bečvě a držíme se jí i v průběhu průjezdu Lipníkem nad Bečvou či Přerovem. Za Přerovem odbočujeme doprava na obec Dub nad Moravou s moc krásným kostelem, viditelným zdaleka. Hezké kostely a jiné památky máme možnost vidět také v Olomouci. Zdejší kašna na náměstí a zejména orloj jsou tím nejlepším lákadlem. Jak těžké bylo pro nás dojet do cíle se ukázalo v závěru při malém „zakufrování“ u Bohuňovic, následované posléze delším zastavením v hospůdce Přístav v obci Hlušovice. Zde nám Hrazda zajistil možnost společného sledování zápasu našich hokejistů na MS, jelikož v „našem“ penzionu tato možnost z nějakého důvodu nebyla. 

V páteční ráno všechny účastníky srazu vytáhlo sluníčko z postelí, což byl ten nejlepší předpoklad na příjemné zdolání  trasy prvního dne. Jak tuto, tak i zítřejší pro nás připravil Yaris s Milkou, jenž bydlí odsud opravdu jen na skok. Bohuňovice opouštíme podél Trusovického potoka, směrem na Moravskou Huzovou po krásných, prázdných silničkách mezi poli. Pole občas střídají menší či větší vesnice, které jsou si dosti podobné. V jedné z nich, v Újezdě, v hospůdce U Splavu, si dáváme občerstvovací pauzu. 

Moc jsme toho sice zatím neujeli, ale není kam spěchat. Leda kvůli blížícím se mrakům, ale nač dopředu panikařit. V klidu přejíždíme přes Dlouhou Loučku a Křivou až k  vyhlášeným Rešovským vodopádům. K cíli se musí více do kopce kolem říčky Huntavy, ale nic těžkého. Roklina, vytvořena těmito vodopády je rozdělena do několika stupňovitých částí, pro lepší přístupnost jsou zde dřevěné schůdky. Kola tak u vstupu hlídá Yaris, na nás je užít si pěkného prostředí a pofotit, co se nám líbí.  Od vodopádů sjíždíme dolů do Horní Dlouhé Loučky do „Hospůdky u Johna“ na oběd. Právě akorát, neboť se blíží přeháňka. Ta byla ale kratšího trvání než oběd, takže v poho. Menší štěstí, v souvislosti s deštěm, jsme ale měli později po výjezdu k Sanatoriu Paseka. Jen tak tak se nám podařilo dojet na vrcholek stoupání a schovat se do autobusové zastávky. Vypadali jsme tam přesně jak kdysi ty zvířátka v pohádce o hříbečku. Taky jsme jako oni čekali až déšť ustane, akorát prostor zastávky za tu dobu nijak nepovyrostl. 

Po možná dvaceti minutách bohužel nepovyrostly ani naše šance, že se počasí umoudří. Využíváme menší intenzity deště a vyrážíme co nejkratší trasou k místu ubytování v Bohuňovicích. Po pár km jízdy mezi kapkami naštěstí pršet přestalo úplně, takže závěr trasy proběhl přece jen za příjemnějších okolností než nahoře na Pasece. Přesto si rádi dopřáváme plánovaný relax v místě ubytování v bohuňovickém Centru zdraví. Bazén, tobogán a jiné vodní radovánky, to bylo něco, na co se každý rád těší, když mu venku shora „kape za límec“.
 

Sobotní den pro nás začal opět ve spojení s vodou. Pršet začalo už kolem půlnoci a vydrželo to až do rána. Naštěstí v krátce po snídani déšť ustal, dokonce se i nečekaně „protrhala“ obloha. Pro nás je to nejlepší znamení vyrazit na trasu i navzdory tomu, že tušíme možnost sem tam nějakého pokropení z nebes. To ale nehrozí na úseku z Bohuňovic do Hlušovic, ten byl sluncem doslova „zalitý“.  Kousek před Samotíškami se to už ale mění, na obloze  se začínají  objevovat tmavé mraky, ale zatím bezpečně daleko. Přesto někteří z nás trošku začali váhat a rozhodli se pro zkrácení trasy. Přece jen, zmoknout někde daleko od našeho penzionu není pro každého ta nejlepší podoba cyklo výletu. Ostatní se vydali po původní delší trase, směr Mariánské údolí přes Bystrovany. Svého rozhodnutí naštěstí nelitovali, zanedlouho se obloha změnila na převážně jasně modrou, notně proloženou bílými mráčky. 

Ve skupince zdolávající původní, delší trasu jsem zůstal i já a tak  zde popíšu, co pěkného nás na ní potkalo. Předně zdoláváme neznatelné stoupání Mariánským údolím, přes které se dostáváme k Hrubé Vodě, kde se nám cesta začíná více zvedat. Údolí se po chvíli „uzavřelo“ úplně, výhledy tudíž žádné. Tohle „příkoří“ nám bylo ale dokonale vynahrazeno nahoře na hřebeni, směrem na Jívovou. Zde jsme doslova nadšení z výhledů. Nejen výhledy jsou moc prima. Návdavkem k nim máme nad krajinou blankytně modrou oblohu, posetou mraky různé barvy. Prostě radost pohledět.  

Krásná obloha, okolní pole a lesy, opuštěné cestičky, kde si jen tak pro vlastní potěšení jezdí pár cyklobanditů na kolech, to se každému snadno musí líbit. Při tomto toulání po hřebeni jsme se nakonec dostali až do výše zmíněné Jívové, kde máme plánovanou pauzu na oběd. Jak si tak sedíme před hospůdkou U Mastňáků venku na lavičkách, najednou vidíme jít průvod masek kousek od nás po ulici. Pravda průvod tvořila jen Sněhurka a sedm trpaslíků. Ale zde, málem na "konci světa", si i tak připadáme jak v Jiříkově vidění a fotíme ostošest. Tato recesní akce místních nám byla skvělým „předjídlem“ k moc dobrému obědu, který byl navíc za minimální obnos. Doporučuji. Po obědě ještě chvilku stoupáme do kopce, přes který  se potřebujeme dostat do Hraničních Petrovic. I tato, částečně hřebenová pasáž, má svůj půvab, výhledy jsou podobné těm, něž jsme dorazili do Jívové. 

Ale co se vyjede, musí se také sjet. My sjíždíme do vyhlášené lokality, jakou je pramen Těšíkovské Kyselky. Kyselka má zvláštní příchuť, ale každému z nás chutná. Jako krátkodobou památku na návštěvu pramene si své bidony plníme touto minerální vodou, mimořádně „zadara“. Na tomto místě se od nás odpojuje Asterix, jenž musí domů do Krnova, my jedeme opačným směrem do dočasného domova v Bohuňovicích. Cestou se zastavujeme v hospůdce Přístav v Hlušivicích, kde zakotvila skupina z kratší trasy. 

Bylo tam ale plno a tak využíváme pěkného pozdního odpoledně, proloženého pozváním Raddyho a Radky do Olomouce na „jedno“. Ve stylové hospůdce Svatováclavského pivovaru na náměstí jsme příjemně poseděli, užili si nestandardního servírovaní piva výčepním a plni dojmů „mazali“ podvečerním krajem do penzionu. Večerní scénář srazů, to už je klasika. Jen místa se mění. Osprchovat se, obléct triko v barvách Cyklobandy a hurá na večeři do hospůdky „U borovice“. Za ty tři dny, co sem chodíme od čtvrtku, jsou z nás téměř "stálí hosté". Zdejší personál má určitě z tolika strávníků radost. 

Po večeři proběhlo upřímné poděkování Milce a Yarisovi za sraz a vyvolala se debata o dalším. Nakonec "konkurz" vyhrál Pepa Munzi s tím, že zná krásné místo v jesenickém Karlově a že nachystá pro nás prima trasy. Na co se máme nejvíce těšit, to nám prozradil až v útulných prostorech nedaleké hospůdky "Na hřišti". Tam jsme se s příchodem noci přesunuli, neboť nám už na venkovní terase „U borovice“ bylo chladno. Tak to už je pomalu z bohuňovického srazu vše. V neděli ráno se po rozloučení vydáváme každý do svého domova. Já s Paragánem a se Zdeňkem si sraz ještě malinko prodlužujeme, neboť jedeme  po vlastní ose až domů po trase: Bohuňovice - Samotíšky - Bystrovany - Svésedlice - Tršice - Veselíčko - Lipník nad Bečvou - Hranice (Obora nad Kostelíčkem) - Bělotín - Suchdol nad Odrou - Kunín - Nová Horka - Košatka - Brušperk - Vratimov - Havířov - 140 km