středa 21. října 2015

Za východem slunce na Lysou 09' odjeto 12. - 13. 6. 2009       102 km


S jistou mírou nadsázky lze tvrdit, že termín pořádání akce "Noční výjezd na Lysou horu za účelem spatření východu slunce" jaksi přitahuje špatné počasí. Mluví o tom zkušenosti ověřené několika léty po sobě jdoucích. Rázem na tento den a i několik dnů před ním bývá zaručeno, že spadne  spousta srážek. Takže všechni případní zájemnci o účast na akci jsou do posledních podvečerních hodin drženi v napětí - přestane pršet nebo nepřestane?


Tolik úvodem. Na společný noční výjezd na Lysou jsem se domluvil s třemi kamarády z naši  cyklo party se jménem Cyklobanda. S Honzou, který je také z Havířova, pak Zdeňkem z Ostravy a Radkem, který  neváhal přijet po vlastní ose z dalekého Prostějova. Radek už byl v podvečer ve Frýdku Místku, kam přijel dříve než čekal a tak ji jen tak zajel pro mně, Honzu a Zdeňka do Havířova, aby nám udělal doprovod. Tomu díky této noční akci přibude na konto hezká kupa km. Z Prostějova do Havířova 140 km, dalších skoro 50 km na Lysou, pak zase z Lysé  137 km domů, celkově tedy 327 km, to vše beze spánku. Holt náš Radek. Je fakt, že když nás jede více spolu, tak se jede lépe, než když jsem zpočátku na tuto noční lahůdku vyrážel z domova sám. Pro úplnost ještě doplňuji, že v Plesnivce na Lysé hoře se setkáváme s dalším z naší cyklobandí party - Hrazdou, takže z nás byla pěkně veselá partička.





Z místa našeho srazu před havířovským Tescem jedeme směr  Ostrava - Bartovice, pak přes místní les Důlňák do Vratimova. Z  Vratimova po hlavní přes Paskov, Žabeň až do Sviadnova, kde se napojujeme na cyklostezku kolem Ostravice. Tato trasa z Havířova do FM je skoro rovinatá, na rozdíl od o 4 km kratší přes Sedliště, kde je nutné zdolat cca 120 m výškového převýšení. Navíc se tady zdá být o poznání menší automobilový provoz.



Před nádražím ČD ve Frýdku nám v první moment udeří do očí počet těch, kteří jsou naladění na stejné vlně jako my. "Můžeš lidi strašit bouřkami, přeháňkami, chladem na horách, oni stejně rádi přijedou", řekli by patroni akce Standa a Jirka. Při neformální prezentaci jako obvykle dostáváme za 30 Kč léta zaužívaný symbol akce – Horalku a lísteček do tomboly. Máme tedy vše, můžeme vyrazit směr Dobrá. "Azimut" nám určují červené světýlka ve větší či menší dálce před námi. Po asi půlhodince dojíždíme do Nošovic, za touto obcí již tak nějak končí souvislé pouliční osvětlení a všichni se společně "noříme" do tmy. Díky tmě kolem ti všímavější zjišťují, že nejen pohled na červeného blikajícího hada je zajímavý, ale stačí zvednout zrak více nahoru a spatří spoustu hvězdiček. Jsou po celé obloze, kterou je možno vidět v prostoru mezi vrcholky okolních hor.



Nejen hvězdy měly tu noc své představení. Jejich věrný společník mesíc nám také dopřál jedno malé "divadélko". Konalo se na dlouhé rovince nad třetím km ve stoupání od Papeže. Zde se díky mokré silnici "měsíční světlo" odráželo tak silně, až se málem zdálo, že ze spodu za námi jede auto. Můžu jen velice litovat, že jsem to v tu chvíli nevyfotil. Naivně jsem očekával, že podobná situace bude i na další dlouhé rovince kolem sedmého km. Zde jsem předpokládal, že budu mít kupu času při čekání na opozdilce z naší miniskupinky. Předpoklad se zoufale nevyplnil, jako bych za ta léta Lysou neznal. Kousek nad šestým km měsíček najednou obalila mlha a nad sedmým "spolkla"  i na nás.
 


Tím pádem se náš dojezd začal podobat tomu loňskému, jen dnes mlha nebyla tak hustá. Nahoře v obou otevřených chatách bylo znát, že proti minulému roku přibyla zhruba stovka cyklistů a jejich počet narostl nad číslo 275.  Ani tak velkému číslu nebylo dáno zažít východ slunce na Lysé se vší parádou a přitom chybělo tak málo. Kdyby mlha dosedla na vrchol o tři - čtyři hodinky později. Proti ní jsme však všichni bylo bezmocní a tak pomalu po skupinkách kolem páte hodiny ranní opouštíme Lysou. Ale to trošku předbíhám, nemůžu se nezmínit, že i přes stísněné podmínky v obou chatách, naplněných k prasknutí, jsme zažili na Lysé opět další skvělou noc. Ve společnosti přátel oddaných cyklistice to snad ani jinak nejde. I to čekání ve frontě se nakonec nezdálo tak dlouhé a když už nic jiného, aspoň za tu dobu člověk trošičku oschl.  Moc dobrým pomocníkem se ukázala být rozhajcovaná pícka, kolem které byly rozvěšené věšáky s oblečením. Postupně, jak toto schlo, tak bylo vyměňováno za to mokré od nově příchozích. Suché prádlo a bundy ráno přišly moc vhod, neboť venkovní teplota se stále držela kolem nuly.



Po delší době jsme sice cestou na Lysou a ani na ni nezmokli. Oříškem byl jen chlad. Ti, co jezdí na tuhle akci a vůbec na hory už vědí, že si mají do baťohů přibrat rezevu teplého oblečení. Hlavně při ranním sjezdu z Lysé bývá tohle ceněno zlatem. A vyjde na stejno, kterým směrem kdo z Lysé sjíždí, na každého čeká stejná zima. 


Já na své cestě ke Frýdku pozoruji, jak se začaly postupně někam náhle ztrácet i malé hloučky těchto nočních draků, až zjišťuji, že nikdo přede mnou, nikdo za mnou. Užívám si poměrně prázdných silnic, jede se dobře, únava se nehlásí, byť jsem v noci oka nezahmouřil. Přece jen ten něco přes dvě hodiny dlouhý odpočinek  a vydatná polévka v Plesnivce měly něco do sebe. Příjezd domů čtvrt hodinky po sedmé, celková délka trasy – 102 km. Poznámka: Od sobotního poledne do nedělního večera nebylo na obloze ani stopy po mráčku nad Beskydami, no nemá to někdo štěstí?