středa 14. října 2015

Podzimní zastavení na Lysé a u Satinských vodopádů            13.10. 2008

Fotogalerie :

V pondělí ráno ještě za tmy a dosti husté mlhy se vydávám cyklovýlet obvyklým směrem – do Beskyd a hlavně na Lysou. Ze tmy si moc starosti nedělám, ta se zanedlouho bude poroučet. Podzimní mlha – ta pokud někde vydrží déle, tak to bude spíše v údolích, ale na horách to určitě nebude. Při pohybu na silnici v mlze ale musím dbát zvýšené opatrnosti, reflexní prvky jsou samozřejmostí. Vysvobození z jejího zajetí dochází někde v okolí Nošovic, kdy se najednou zvedla a byla fuč. Fotky s mlhou v údolích tedy asi dnes nebudou, ale s tím už nic nenadělám, aspoň se mi klidněji pojede. 

Jak se mlha zvedla, výrazně se oteplilo a i cesta je hned "veselejší". To proto, že najednou jsou vidět všude kolem stromy s barevným listím. Výškové i dálkové metry mi utěšeně přibývají a zanedlouho, navzdory fotkovým pauzám, dobývám vrchol Lysé. Je to moc fajn pocit, sedět si jen v lehkém oblečení venku na terase. Před sebou mám plný štucek piva, koukám na Malou Fatru, na Západní Tatry nebo Javorníky. Hotová nirvána.



Dočkat se takové supr viditelnosti se člověku málokdy poštěstí. Není divu, že se mi odsud asi po dvou hodinách vůbec, ale vůbec nechce  jet dolů. Mám v plánu ještě jednu časově náročnější akci, takže musím. "Akce" začíná odbočením vlevo na Zimném, pak pokračuji dolů k Šebestýně a později opět do kopce na Ivančenou. Je to trošku houpačka nahoru dolů, ale z Lysé jsem si to přímo po žluté a později modré TZ dolů netroufl. Z Ivančeny do Malenovic už jedu jenom dolů. 


Než dojedu do Malenovic, dělám si malou odbočku k Satinské rokli. Satinská rokle je těžko přístupná chráněná přírodní památka a je vyhledávaná nejen kvůli své výjimečnosti, ale i možností pořídit zajímavé záběry z okolí dna rokliny a minivodopádů. Kolo zamykám u hlavní cesty, resp. snáším jej kousek pod svodidla do lesního porostu a tam jej zamykám. Nemohu jej brát sebou dolů, sám mám problém po velice strmém svahu se dostat dolů k Satinskému potoku. Opatrně sestupuji dolů o nějakých 70 metrů, kde registruji výrazně nižší teplotu, než byla kousek výše na začátku svahu.  Taky je tady nějak méně světla, takže se o poznání hůře fotí, musím použít delší časy, ještě že mám sebou malinkatý stativ.  Po dostatečné nafocení vodopádů z mnoha stran a také pořízení záběrů i na jiných atraktivních místech je čas na návrat zpátky nahoru, opět stejně strmou cestou jako dolů. Kolo zůstalo na místě, takže mi nic nebrání odjet domů do Havířova.  S dnešním výletem můžu být hodně spokojen, na Lysé krásná dohlednost, tady parádní vodopády, počasí nádherné a ještě nejméně 20 km pojedu jenom z kopce.