úterý 22. září 2015


Výlet na kole na Lysou, v docela netradičním termínu                  odjeto 3.12. 2006  

 
Fotogalerie: 


Je zajímavé sledovat můj cykloturistický vývoj, co se týče termínů výletů na Lysou. V začátcích jsem jezdil výlučně v letním období, později jsem chtěl Lysou zachytit i v podzimních barvách, tak jsem se odhodlal i na výjezdy na pomezí října a listopadu. 


Nakonec jsem se, jakožto dostatečně studenými větry ošlehaný a horou x-krát prověřený "matador" vydal prubnout, jak to nahoře vypadá počátkem zimy. Jak známo, zima na Lysé trvá někdy již od konce října a trvá minimálně do konce března, takže 3. prosinec byl ideální termín hlavně proto, že nahoře na vrcholu Lysé v tu dobu ještě neležel sníh, ale zimu tam přesto již lecco připomínalo. 




Již několik dní posobě panoval v našem kraji inverzní typ počasí a tak jsem se rozhodl toho využít v domněnce, že se dočkám parádních výhledú nad mlhou zalitým Podbeskydím, jak už to bývá při "správné" inverzi dobrým zvykem. Při správné inverzi je stabilní teplota kolem nuly, sychravo, mlha by se dala krájet a přesně takové podmínky mám v čase výjezdu z domova. Není divu, že se už od domova těším, až budu někde pod vrcholem Lysé. Těším se na ten kýžený moment až vyjedu nad mlhu a nastavím tváře hřejivému "skoro zimnímu sluníčku. Chtělo by to se zeptat sama sebe, proč spílám zimě, když jsem se sám dobrovolně vydal do její "náruče". Asi je to tím, že člověk pořád rád zkouší, čeho je schopen. Abych to zjistil, prokousávám se ranní mhlou po hlavní silnici z Havířova přes Frýdek - Místek, Nošovice a Krásnou.


Občas chvíli do kopce, občas chvíli z kopce, zanedlouho mám za sebou i sjezd z Frýdeckého lesa někde do oblasti obce Dobrá. V okolí Dobré panuje mimořádný chlad, možná důvod blízké řeky Morávky, možná to je ale jen důsledek delšího sjezdu. Až do Krásné se jeden nemá kde pořádně zahřát, stoupání je po "Penzion Pod Žorem" velice mírné a plynulé. Od "Žoru" se již silnice začíná více zvedat, ale jen občas. Plynulý přísun výškových metrů dostávám až od rozcestí na Lysou (Papežov). 

 
V průběhu výjezdu na kótu zhruba 800 výškových metrů, což měřeno silnicí znamená vyjet někde nad pátý km od rozcestí, si můžu dokonce díky vlasnímím tělem vyrobenému teplu i pořádně "povolit" zip na bundě. Ten ale honem zapínám kousek výše v pásmu kolem 1000 - 1200m n.m. Najednou projíždím "územím", ve kterém jsou všechny stromy kolem dokonale vyzdobeny jinovatkou. Nevím kam dříve se podívat, tak jsem uchvácen malebností tohoto jevu. Díky mrazivému prostředí se mne opět zmocňuje chladu, ale zároveň mám  prima pocit, že jsem konečně na Lysé v té pravé zimní atmosféře. Co na tom, že sníh je "jen" jinovatka, že asfaltka namísto sněhu a ledu je pokryta "jen" jinovatkou, ..po ní kolo taky klouže....  Vyfotím si několik fotek této bílé parády a spěchám k vrcholu Lysé v naději, že tam bude "parády" ještě více. Jenže na posledních metrech k vrcholu mi žačne být najednou nějak nepřirozeně teplo. Horečkou to není, teplo přichází odjinud. 


Přichází nečekaně samo - z nebe, resp. ze sluníčka, které se marně snažilo prodrat přes zbytek mlhoviny, ležící mezi mnou a blankytně modrou oblohou. Tím pádem posledních asi 150 výšk. metrů tak nastává totální obleva a mám po krásných plánech, že si vyfotím na vrcholu ty uschlé stromy pokryté jinovatkou. Navíc současně chyběl pověstný ždibek k tomu, aby vítr dokázal rozfoukat mlhu, nakupenou tak maximálně do 6 - 8  metrů nad  terénem kolem vrcholu. Tloušťka mlhy nemohla být moc silná, soudě dle občasných modrých okének, jenž se sporadicky na sekundu objevila nade mnou. 


Takže nakonec ani z dalekých výhledů dnes nic nebylo. Nedá se nic dělat, zkouším v chatě Plesnivce u  kávy s  Radegastem nějaký čas posečkat, zda si to příroda nerozmyslí. Nedočkal jsem se a tak raději pádím dolů. Hříčkou osudu bylo, že o několik desítek minut později, při pohledu z údolí u Vyšších Lhot směrem na Lysou horu vidím, jak se celá silueta vrcholu krásně vyjímá na modrém pozadí oblohy. Nedá se nic dělat, zpátky se vracet nebudu.