neděle 20. září 2015

Cykloputování za krásami Západních Tater po "panoramatické" silnici mezi Liptovským Mikulášem a Zubercem s pokračováním na Oravu a Kysuce   173 km 
25.6. 2006'

Fotogalerie: 




Pro více info klikni na "DETAILS" v mapce nahoře vpravo. Bohužel v tomto případě se na mapovém servru GPSies.com vyskytuje chyba v načítání profilu, správný profil je zobrazen zde:Cykloserver.cz


Do  Liptovského Mikuláše ( 575 m. n.m.) se dopravuji ranním rychlíkem z Českého Těšína, po cca 2,5 hod. jízdy, což je pro mne "coby – dup." Je neděle asi 8 hod, provoz na silnicích očekávám minimální, naopak teploty maximální - má být až 34 °C. Utěšuji se, alespoň v horách to nebude taková výheň. Po opuštění města ještě kousíček sjedu k přehradě Liptovská Mara, nemohu si tento symbol Liptova a Slovenska nechat ujít a nevyfotit se u něj žádnou fotku. 

Po návštěvě u vodní nádrže se vracím zpátky na hlavní silnici č. 584, dnes s ní budu "kamarád" dlouhé kilometry. Její rovinatý charakter se za Liptovským Trnovcem začíná pomalu měnit v pozvolné stoupání. Hory jsou každou chvíli blíž a blíž, což mi říká, je ten správný čas k doplnění tekutin. Poslední možnost je v obchůdku v Liptovských Matiašovcích (640m. n.m.). Další variantou je nabrat vodu za obcí ze Suchého potoka, v lokalitě Podmeštrová, jako činím já. Do Zuberce (760m n.m.), na druhé straně kopce, je to sice odsud „jenom“ 20 km, ale hned za vesnicí L. Matiašovce mně čeká asi 8 km dlouhé stoupání s převýšením o 460 metrů. 



Tato vysokohorská silnice je poměrně nová,  značně zkracuje vzdálenost mezi Liptovem a Oravou. Jdou o ní zvěsti, že jsou z ní parádní výhledy, tak jsem moc zvědav. Hlavně z počátku se musím vypořádat s jistou nepříjemností, jakou jsou hejna much. Chvílemi jich bzučí kolem mne snad půl sta. I když jsem se jich v jednom krátkém sjezdíku zbavil, po poklesu rychlosti k 15 km/hod., kroužily kolem zase a sedaly po mně doslova všude. Najednou je odvážný čin i zastavení kvůli focení, ale hezké prostředí si to vyžaduje. Snad mně nesežerou. 

S takovou muší "invazí" jsem se tedy zatím na žádných horách nesetkal, dokonce ani v Alpách, jenž mi v některých úsecích tato silnice hodně připomíná. Stoupání je sice znatelné, ale nikde vyloženě strmé, prostě tak akorát. Dokonce, aby iluze byla dokonalá, nabízí se mi i "orlí pohled" na již zdolaný úsek. Rozdíl je jen v tom, že v Alpách jsou desítky podobných úseků a zde dva, možná tři. Prim hraje hlavně místo, zvané dle poblíž stojící informační tabule "Kóta pod Holicou". 


Nabízí možnost výhledů na Liptovskou Maru, Nízké Tatry a neposledně i za mými zády ležící vrcholky Západních Tater, neboli Roháčů. Je zde moc pěkně, jen lituji slabší dnešní viditelnosti. Přesto lituji, že čas na pauzu vypršel a tak pomalu pokračuji k nejvyššího bodu silnice 1110m n.m.. Bohužel zde žádná tabulka, která by tuhle výšku připomínala, není. Na Slovensku a ani v Čechách podobných míst, kde by tak vysoko vedla silnice, je hodně poskrovnu. Možná by nebylo na škodu, dát vědět "světu" pomocí tabulky povědomí o výjimečnosti průsmyku. Jistě by se spousta cykloturistů a motorkářů u nich rádo vyfotila, jak je to zvykem v Alpách. 

Překlenutí průsmyku tak připomíná  jenom výrazná žlutá dopravní značka, upozorňující na nebezpečí smyku za deště, takže to značí jediné, z tohoto místa se už pojede dolů. Asfalt byl ještě v poměrně dobrém stavu, takže je možno dovolit si na chvilku "popustit uzdu" ve sjezdu z průsmyku. Celkově mi přijde ale tato část do Zuberce o hodně mírnější, než od L. Mikuláše, což je sice vhodnější pro nástup. Ale s přibývajícím časem pozoruji, že ze strany od Zuberce zase jezdí více aut, než mým směrem, tak si jeden vyber. Za Zubercem mám poslední možnost mrknout zblízka na Roháče, jsou opravdu majestátní. Kopírováním toku Studeného potoka po hlavní silnici sjíždím do Podbiela, vyhlášené lokality s výskytem dřevěnic. Dělám chybu s focením hned těch prvních po trase, nejlepší záběry jsou od centra směrem na druhý konec obce.



Z Podbiela pokračuji po podstatně rušnější silnicí č. E 77, až do Oravského Podzámku (511m.n.m.), kde se nachází na křižovatce s cestou č. 521, dominanta zdejší oblasti – Oravský hrad. Pro pořízení vhodných záběrů je dobré sjet kousek vlevo, dolů k řece Oravě, třeba z mostu a nebo si najít místečko úplně u řeky. Krátký odpočinek s pohledem na krásný hrad jistě přijde vhod před dalším stoupáním asi o 300 výšk. metrů, na délce 8 km, tentokrát po silnici č. 521 směr Hruštín. 


Po trase k vrcholu průsmyku Príslop (808m.n.m.) opět nacházím několik pěkných scenérií, nejel jsem tedy do kopců zbytečně. Neuškodí se občas někde zastavit a pokochat se krajinou. Na průsmyku se nabízí krom pěkného prostředí i možnost doplnění "pitného režimu" v místním motorestu. Sjezd dolů, do obce Lokca (655m.n.m.) mi přijde, že má taky mírnější sklon, podobně jako ten do Zuberce. Od Lokce je však opět nutno zabrat do pedálů, cesta pořád nenápadně stoupá, až po třiceti km v Oravské Lesné – osadě Demänová (935m.n.m.), naroste o dalších 280 výškových metrů. Co se týče výhledů - za zmínku stojí hlavně úsek Kubínska - os. Demänová, jenom ty hory v bezprostředním okolí jsou krapet nižší. 

Následující polovina sjezdu ke Skanzenu Kysucké Lesní Železnice ve Vychylovce vyžaduje minimálně crosse, spodní část hravě uvítá i horské kolo. Náhražka se však už vesele staví, jen začátek má posunut níže do údolí, dál od skanzenu, jehož návštěva mně malinko zklamala, neboť jedna z hlavních atrakcí - víkendový parný rušeň, nebyl v provozu. Časovou rezervu tak vyplňuji zajížďkou k přehradě Nová Bystrica, ve stejnojmenné obci.

Jízda od přehrady do Čadce je pak už jen formalita, pořád z kopce, sil moc neubylo, tak ještě si přidávám poslední průsmyček na trase, do Mostů u Jablunkova, kde u pivka čekám na vlak v 18 : 59 hod. do Havířova. To pivo bodlo náramně, v dnešním parném dni jsem vypil snad 8 litrů vody a ani jednou nebyl na "malou". Přísun vody byl naštěstí dostatečný po celé trase (hospůdky, obchody, přírodní zdroje). Statistika: 173 km, č. čas – 8h 22 min., prům. 20,6 km/h., nastoupáno asi 1850 výšk. met