čtvrtek 9. dubna 2015

Cyklus: Putování po okresech ČR a SR. díl - 4.
Z Ružomberka přes průsmyky Donovaly, M. Šturec a Fačkovo sedlo do Žiliny (SK)

1.díl - Z Havířova přes Šumperk, Jeseník do Třemešné ve Slezsku 2004
2.díl - Z Bílé Třemešné do České Třebové 2006

3.díl - Putování okresy kolem Prahy a v povodí řek Labe, Vltavy, Berounky a Sázavy 2007

5.díl - Dokončení sbírky okresů projetých na kole- Náměšť nad Oslavou - Přerov 2011

Fotogalérie:








 

Pro více info klikni na "DETAILS"

Pro přesun z Havířova do Ružomberku jsem si vybral rychlík, který sem dorazil kolem sedmé ráno. Potřeba časové rezervy vzhledem k plánované délce trasy a kopcovitému terénu byla více než nutná. Ružomberok trošku znám z doby svého mládí, ale tehdy tady ještě nebyly žádné cyklostezky. Dnes mám tu výsadu, že po jedné z nich můžu vyrazit paralelně podél rušné silnice směr Donovaly. Cyklotrasa nese označení 033 a značnou část vede zároveň i kolem řeky Revúca.

Po chvilce opouštím město, vklíněné mezi horami, abych posléze zabrousil do ještě vyšších hor. Na počátku doliny projíždím kolem části Biely Potok, kousek za ní si nechávám pro příště odbočku na velice známou vesnici Vlkolínec. V obci Liptovská Osada se cyklostezka z chodníčku vedle řeky bohužel přemísťuje na silnici č. 59. Zároveň opouštím říčku Revúca a do kopců se nechám na chvíli provázet potokem Korytnica, podle kterého je pojmenována i tato dolina - Korytnická. To jméno mi něco říká a když spatřím na poutači u silnice vše říkající znak lázní, už jsem "doma". Další známá slovenská lokalita  - lázně (kúpele) Korytnica. Ale ani tam dnes má cesta nepovede, mířím stále pořád nahoru na průsmyk Donovaly. V tomto čase již středisko Donovaly působí ospalým dojmem, hlavní zimní sezóna je již ta tam a do letní je ještě daleko.




Jenom si nahoře udělám pár fotek, něco hodím do sebe na posilněnou a už se moc těším na pěkný sjezd po široké silnici směrem na Motyčky, Staré Hory a Harmanec. Hladká silnice s příznivým sklonem láká k rychlé jízdě, ale vědom si toho, že jsem v  zahraničí, raději o moc nepřekračuji předepsanou rychlost. Takhle bych klidně jel až do Havířova. Idylka sjezdu mi však končí někde v katastru obce Uľanka, po tom co odbočím doprava na Harmanec.

Občas zahlídnu na strmých úbočích těleso železniční tratě z Turčianských Teplic do Banské Bystrice můžu říct, že mám myšlenky na to, že se sem musím někdy podívat vlakem. Už teď v duchu vidím, jak se kochám výhledy z oken vlaku. V Uľance zjišťuji, že jsem jen nějakých 5 km od známého města Banská Bystrica, tam ale nepojedu, zatím mi musí stačit, že mám "na dosah ruky" řeku Bystrica. Shodou okolností se jmenuje stejně jako ta, která teče mým rodištěm, akorát ta má je delší. 


Pomalu sbírám síly na zdolání dalšího sedla se jménem Malý Šturec, kam se vyštrachám po několika malebných serpentinách. V zatáčkách se mi nabízí milá pozornost v podobě podstatného rozšíření silnice. Je možné, že rozšíření je záměrné, na některém z nich stojí auta a posádky se kochají výhledy do krajiny. Z Malého Šturce sjíždím do Dolní Štubně, pak následuje rovinatý přesun kolem známé výrobny minerálek Budiš a znovu do kopců na Fačkovo sedlo. 


Je škoda, že mně trochu začíná "tlačit čas", kousek pod vrcholem sedla je ukazatel zvoucí k návštěvě praneme řeky Nitry, fotka u něj by byla pěkná památka. Z Fačkova sedla mne čeká v podstatě většinou již jsem sjezd do Rajeckých Teplic, resp. do Žiliny. Protože nechci tímto městem projíždět napříč po celé délce, volím variantu odbočku na Višňové, byť mi v cestě stojí zanedbatelné stoupání. Po příjezdu k vodnímu dílu Žilina si nacházím známou trasu, po které si to "šněruji" žilinskému vlakovému nádraží. Do odjezdu aktuálního vlaku mi zbylo pár minut, takže jsem přijel vlastně akorát. Celková délka 154 km, nastoupáno cca 1800 výškových metrů.