Krtkovy stránky

28. sraz Cyklobandy Vratimov 2019' Penzion Anet 30.8. - 1.9. 2019

Fotogalerie: 

Video z trasy:

Uspořádat sraz ve Vratimově byla primárně Zdeňkova myšlenka, vlastně vše důležité ohledně srazu zařizoval Zdeněk. Já mu vypomohl snad jedině v tom, že jsme v přípravě spolu větší část trasy projeli. Od projetí celé nás odradila bouřka, které jsme stejně až tak moc neunikli. Ale než odešla, tak jsme alespoň poseděli ve Zdeňkově „dvorní“ hospůdce u jeho baráku a u piva probrali pár detailů z přípravy srazu. Tak jsem se třeba dověděl, že Hrazda zajistí dřevo a lavičky do altánku. Což se moc hodilo z důvodu opékání párků, které pro změnu zajistí Zdeněk. 

Nezbývá než se těšit, až nastane den „D“. No, musím říct, že tento sraz pro mne začal trošku mimořádně.  Z domova to do Vratimova mám opravdu jen kousek. A je možné, že bych byl nesvůj, že nejedu na sraz alespoň část trasy vlakem, jako obvykle. Z tohoto „trauma“ mne vytrhl návrh Jaryka, že bychom si mohli dát předsrazový výjezd na Lysou horu. Slovo dalo slovo a v pátek ráno vyjíždíme od místa ubytování, penzionu Anet, dokonce ve čtveřici. Lysou krom mne chce vidět také Milan Schindler. Jako čtvrtý jede Zdeněk, s tím, že se v Krásné, u odbočky Lysou, od nás na dvě – tři hodinky odpojí. Vyjede si „jen“ na nedaleké Visalaje a připojí se k nám po našem sjezdu z Lysé na druhé straně hřebenu. My ve trojku zdoláváme Lysou a vzpomínáme s Jarykem, jak jsme si tady v r. 2012 udělali výjezd v rámci srazu v Těrlicku. Na Lysé se zdržujeme tak akorát na vypití jednoho pivka a pádíme dolů k přehradě Ostravici, kde už nás čeká Zdeněk. Místo setkání zvané Ústí, je jedním z nejhezčích výhledů na přehradu. Společně se pak klikatou cestou nahoru dolů se po cca 3,5, km dostáváme ke hrázi. Zde si krátce užíváme pěkného výhledu ze svahu přímo na sympatické vodní dílo i na hory v pozadí. 

V tuto chvíli nás čeká ještě nějakých 37 km jízdy, ale moc příjemných. Jak jinak popsat sešup  ze 538 m .n.m. do 240m n.m. Sešup si ještě vylepšujeme pauzou na pivko v Paskově u občerstvení Balkán, asi 7 km od penzionu. Tam přijíždíme kolem 16. hod. Tou dobou jsou již Danka s Pepou ubytovaní a už na nás netrpělivě čekají. Po vítací puse následuje vítací kalíšek a rázem je zde veseleji. Pouze Zdeněk si musí ještě chvíli prožít s majiteli objektu horké momenty při uspořádávání rošády, kam dá koho spát.

 Rébus je zdatně vyřešen, můžeme vybalit, či si dát sprchu. Anebo jít s Hrazdou, který dovezl opravdovou kupu dřeva, rozložit oheň a opékat párky. Mezitím dorazili Míla s Hankou, Yvett s Asterixem a tentokrát bez kol i Ája s Mirkem. Jsme komplet a tolik lidí už dokáže udělat trošku kraválu. Tím spíše, že se mezitím setmělo, okolí zahrádkářské kolonie celkem utichlo, jenom my bujaří v altánku kolem stolu a ti ještě hladoví kolem vatry se špekáčky na prutech. No ale nebyli jsme až tak hluční, když na nás nikdo nepřišel s klackem a to jsme to táhli až do půlnoci. Toto malé ponocování ale nebránilo tomu, abychom ráno nebyli jako rybičky připraveni už v devět hodin vyrazit na trasu. Dnes nám Zdeněk vybral putování po soutocích čtyř ostravských řek. Byť trasa vede po rovině, vzdálenost to není zanedbatelná. Po soutocích jsme putovali již v r. 2014, ale vzhledem k částečné obměně v našich řadách, nezaškodí si tento vzácný přírodní úkaz s vodními toky, připomenout. Možná že pohyb v blízkosti vody bude pro dnešní den extra výhodou, čekají se vysoké teploty až kolem 34°C. 

Začneme řekou Ostravicí, k níž se připojíme již ve Vratimově. Po parádní cyklostezce podél řeky jsme cobydup v Ostravě u místního hradu. No a kousek od něj už nás čeká první soutok. Ostravice a Lučina. Vyjma „klínu“ mezi řekami se jedná o solidně udržovaný soutok, vyhledávány mnohými ostraváky. Dojem z místa ještě umocňuje pohled z „hradní“ lávky, odkud soutok máme jako na dlani. Poté projíždíme pod legendárním mostem M. Sýkory a po chvilce odbočujeme k Nové radnici.  Míla si vzpomněla na zmínku své máti o novotách před radnicí, tak se tam mrknem. 

A opravdu. Obvykle volné prostranství před radnicí je nyní vyzdobeno spoustou květináčů, květinových ozdob se dočkaly i sloupy osvětlení. Novinku nešlo přehlédnout a snad nebyl nikdo, komu by se tato „dočasná výstava“ nelíbila. Spousta našich fotek z místa mluví za vše. Pak se přes park vracíme zpátky k řece na cyklostezku, která nás vyvádí k hranici  města u Landeku. Někteří cyklobandité byli možná až překvapeni, jak moc zelená dnes Ostrava vlastně je. Pravda, zrovna na místě, kde za městem opět zastavujeme, to vypadá právě naopak. Čoudící komíny z přívozné teplárny nás malinko deprimují, ale na tom, že se nedaleko nich nachází druhý dnešní soutok, nic nezmění. „Ruce“ si zde podávají Odra a Ostravice. Soutok pomalu zarůstá vegetací, ještě pár let a možná kvůli křídlatce nebude vůbec vidět. Ostravu opouštíme severovýchodním směrem, kolem Vrbického jezera a jsme čím dál blíže Bohumínu. Tam už je ale orientace na cyklotrase díky zástavbě náročnější, ale Zdeněk nás bravurně provádí všemi uličkami až do parku, kde si v Adventure Golf dovolíme zastavit a dát si pivo. Pauza se moc hodila, už jsme na cestách cca 2 hodiny a horko je čím dál větší.

Jedno pivko, doplnit vodu a jede se dál, vždyť další zastavení nás čeká zanedlouho na „Nejmenším náměstí v republice“ v Kopytově. Jeho plocha zabírá jenom 56m². Zeměpisná kuriozita je možná trochu ve stínu nedalekého soutoku Odry a Olše. Odra za soutokem už není „naše“, ale díky překlenutí hranice se stává „polskou“ řekou. My si krásu tohoto, dnes třetího soutoku, vychutnáváme v jeho „klíně“. Soudě dle vyšlapané plochy, bývá soutok často navštěvován. Nám se místo také moc líbí, je z něj pěkný výhled, ale oba protější břehy jsou velice, velice zarostlé. 

Po zhotovení kupy záběrů se vracíme zpátky do civilizace, resp. do Šunychlu, části Starého Bohumína. Při projíždění trasy jsme si se Zdeňkem všimli, že místní hasiči plánují na dnešní den tzv. Gulášfest. Padla úvaha, že by nebylo marné si právě zde dát oběd, guláš nikdy nezklame. Místo festivalu leží přímo na trase a pokud nebudeme jíst někde dříve, tak tohle je šance jako hrom. Do Šunychlu, na základnu hasičů jsme dorazili právě včas, kdy ještě bylo pár stolů neobsazených. Nabídka gulášů byla hodně pestrá, jeden nevěděl, který si vybrat. Dopadlo to tak, že jsme si skoro každý z nás dal něco jiného, a navzájem jsme si ochutnali "vzorky". Než jsme dojedli a dopili, či se nechali na dálku vtáhnout do klání krájení cibule na čas, bylo plno. Nejvyšší čas se zvednout a uvolnit místo hladovým. Odjížděli jsme ale s moc pěkným pocitem výjimečně příjemně stráveného času.  Příjemně bylo i chvilku později, kdy jsme dorazili na sympatické náměstí ve Starém Bohumíně. Stačí odsud kousek poodjet přes most, který překlenuje řeku Odru a jsme v Polsku. Hned za hranicí nás zaujme pěkný zámek Rotschildů, pěkně si jej obhlédneme ze všech stran a míříme dál do vnitrozemí. No dál, pokud se vzdálenosti čítající 1500m dá takhle říct. 

Nyní objíždíme Vrbické jezero z druhé strany a neomylně se posouváme k Landeku. Zde už neabsolvujeme obhlídku objektů muzea, ani nefáráme pod zem jako minule, jen krátkou chvíli věnujeme exkurzi ke Krtkově kešce z jeho oblíbené hry geocaching. Z Landeku se proti proudu řeky Odry přesouváme po cyklostezce cca 6 km na poslední soutok a to Odry a Opavy. U tohoto soutoku trávíme asi nejkratší čas, pálící slunko nás totálně vyšťavilo.

Každý je rád za kousek stínu a kde kdo by se už rád viděl u pivka v nějaké hospůdce. Zdeněk si vzpomněl, že nejbližší je U Boříka a za chvíli jsme tam. Tolik žíznivých lidí najednou tam asi dlouho neměli. Pivo jen tak zasyčelo. Po občerstvení se vracíme zpátky k Odře a opět proti proudu jedeme do Vyškovic. Tady řeku opouštíme a tím i klasické cyklostezky vysoké kvality, vybudované v povodí Odry či Ostravice. Na dnešní trase nás provázely dlouhé kilometry, možná víc jak 60 km a to vše po rovině. Nyní se vrháme do „víru velkoměsta“ Ostravy a přes čtvrtě Výškovice, OV – Jih, Bělský les a Hrabůvka se dostáváme na okraj města do Hrabové. Na městkou aglomeraci se jede výborně, jednak jsou cyklostezky dobře značené, většinou oddělené od dalšího provozu a jednak máme domorodce Zdeňka, který se tu docela dobře vyzná.

I tak je nám ale lehčeji, když se ocitáme na periferii Ostravy v Hrabové u místního dřevěného kostela. Kostel je replikou původního, který totálně lehl popelem. Po chvilce obdivování povedeného díla odjíždíme směr Vratimov, do penzionu to už máme jen cca 4 km, to fakt už není daleko. V místním  Penny si nakupujeme nějaké zásoby na večer nebo na snídani a jelikož už nastal čas, rovnou jedeme na večeři do blízké restaurace Koliba. Personál Koliby ale dnes nemá svůj den, máme dojem, že je obtěžujeme. Jsme celkem rádi, když už máme po jídle a raději odcházíme pryč. 

Na protest jim nenecháváme ani korunu dýška, to se nám ještě nestalo. Původně jsme tam chtěli posedět u pivka, ale když nemají zájem. Volný čas tak trávíme po návratu do penzionu u ohně. Někteří si ještě vylepšují večeři opékáním párků, jiným stačí jen tak posedět a bavit se historkami z dneška nebo z dřívějška. Všem ale čas strašně rychle utekl a už je třeba jít spát. No a ráno, když se zjistilo, že ohýnek stále ještě doutná, tak se dopekly zbylé párky. Tolik jich bylo a nic nepřišlo nazmar. Pomalu se blíží čas, kdy se po snídani musíme rozloučit. Jako obvykle se nám do toho nechce, ale utěšuje nás to, že se zase uvidíme.