pátek 15. září 2017


23. Sraz  Cyklobandy - Náměšť na Hané 2017' Sokolská ubytovna 28.4. - 30.4.2017

Fotogalerie:

Video z trasy:


Trošku komplikovanou cestou se k pořádání tohoto srazu dostala Ája s Mirkem. Letos na jaře moc volných víkendů cyklobandité neměli a tak byl vybrán netradiční termín - duben a to dne 28. Zcela mimo naše zažité zvyklosti byla také cesta na sraz v podání mne a Zdeňka. Přeháňky nás již v minulosti zastaviliy na chvíli, vzpomeňme třeba na nedávné putování do Oščadnice v r. 2016.

Ale aby ná provázel skoro na celých 70 km z Přerova do Náměště drobný déšť, těměř souvislý, to nikoliv. Navíc za nevalné venkovní teploty kolem 3°C.
Možná jsme se nechali trošku zmást tím, že v Přerově v danou chvíli nepršelo a tak jsme z vlaku vylezli, byť jsme mohli dojet až přímo do Náměště. Prostě jsme měli dost elánu na to zdolat překážku, kterou si na nás připravilo počasí. Abych nám "nalil čistého vína", s variantou, že za mrholení pojedem po vlastní ose, se počítalo už ve vlaku. 

Konec konců nám „jenom“ poprchávalo, ale Asterix to měl možná horší, alespoň z počátku. V Krnově se cestou na nádraží prodíral malou vrstvou sněhu a s brašnami na kole nejspíše působil jako exot. Ale pak jej čekala pohodová cesta vlakem do Náměště. Trošku deště si užil až při cca 300m přesunu od nádraží. To Zdeněk i já jsme měli být jak vodníci, ale nebylo tomu tak. Zdeňkovo oblečení kupodivu stíhalo odolávat počasí, já měl jistý problém s promáčenými návleky treter. Vinou bylo kolo bez blatníků, ale vložené sáčky pomohly tento nedostatek vyřešit. Zatímco se naše cyklo oblečení sušilo na pokojích ubytovny, tak jsme v tom civilním a suchém navštívili blízkou restauraci a strávili tam valnou část pohodového večera. V noci občas pršelo a vyhlídky na ranní vyjetí na trasu byly nevalné.  Přesto to byla holá skutečnost. 


Ráno bylo sice chladné, ale co bylo hlavní, sluníčko nesměle vykukovalo a po dešti ani památka. Tak navlečeni, jako ten sobotní den jsme ještě nikdy na srazovou trasu nevyjeli. Cestou a s přibývajícími km jsme samozřejmě z oblečení ubírali, někdy i docela hodně. Přece jen Haná není úplně rovinka a sem tam jsme se v nějakém tom kopečku i docela zahřáli.

Třeba hned na tom ten prvním v okolí Senice na Hané, Choliny a obcí Loučka. Zde nás potkává první příjemné zastavení u pramene Svatá voda u Choliny. Mimořádnou pozornost mezi námi poutal dvoj obraz u studánky, jenž se úhlem pohledu měnil z Panny Marie na Ježíše. Cirkevní tématiku jsme posléze o pár km dále ještě oživili venkovním prohlédnutím moc pěkného kostela v Cholině. Venkovní prohlídky, to je naše výsada, totéž činíme i u pěstírny cherry rajčat v Haňovicích. Tato pěstírna chutných plodů zaujala nejen svou rozlohou, ale i pohledy na zrající rajčata za okny na konci měsíce dubna. Další zajímavosti na trase byl průjezd kolem pravoslavného chrámu v Chudobíně, kde mimochodem mají kostely čtyři. V Chudobíně tedy rozhodně není žádná z církví chudá. 


 

Naše cesta plynule směřuje dál do obce Mladeč, pak projíždíme mostem přes řeku Moravu. Po zdolání cca 600m přijíždíme k zámku v obci Nové Zámky, ale naše zdržení je jen velice krátké. Nedaleko odsud se proplétá říční nivou Moravy parádní cyklostezka. Vede po loukách mezi stromy a to nás láká. A nejen to. Stezku zdobí dva objekty, které nelze nenavštívit.

Prvním je Vyhlídka na Obelisk. Stavba z r. 1808 ve tvaru komína byla údajně postavena jako berlička, pomocí které se povedlo překonat období hladu v tehdejší době. Nedalekou stavbu Templ z r. 1806 zase provází pověst, která romantiku místa ještě více posiluje. Krásně se nám tady jezdí i by se dál jezdilo, ale třeba postupovat dál. Oklikou se vracíme k zámku, jedeme dokonce přímo okolo něj, takže mu věnujeme i pohled docela blízký. Málem jsem zapomněl zmínit se o sluníčku, které se už pár hodin slušně snaží nás zahřát. Že se mu to daří, svědčí i naše zastavení na farmě Doubravský dvůr, na obzvláště chutnou zmrzlinu, vyrobenou z produktů této farmy. 


Ze zmrzliny se najíst moc nedá, na to je třeba hutnějšího a to nacházíme na náměstí v Litovli v restauraci U Marka. Tohle zařízení se nám opravdu oplatilo navštívit, neboť za cenu kolem 120 Kč se nám dostalo převelikých porcí chutného jídla. Nestává se nám často, že bychom měli problém dojíst na srazech jídlo, dnešek však byl nečekanou výjimkou. Třeba takové kuře v bramboráku, panečku, to byla bašta.

Litovel opouštíme nádhernou cyklostezkou č. 51. Stále se nějak motáme kolem řeky Moravy a je nám tu moc prima, tuhle pasáž si mimořádně vychutnáváme. Jeli bychom klidně dále podél jejího toku až do Olomouce, ale než jet do města raději odbočujeme směr Skrbeň, kde nás čeká soubor nadmíru zajímavých staveb ekologického zaměření.Z tolika kultury dostáváme žízeň, možná ani ne tak opravdovou jako „vytěšenou“. Těšíme se totiž na minipivovar Melichárek v Horce nad Moravou. Bohužel se mezitím už mírně ochladilo, takže piva „padlo“ trošku méně, ale i tak jsme poseděli možná i hodinku.

Akorát tak, aby nám vybyl čas na návštěvu pevnosti Křelov a na další, na dnes plánovanou aktivitu. Tou je výjezd na horu Velký Kosíř (442 m n.m.). Z Křelova sem jedeme po CT 6025A přes Vojnice, Tešetice a Slatinice. Nadmořská výška této hory, na které je k naší smůle uzavřená rozhledna, není nijak oslňující. Pokud si vezmeme jako výchozí bod Slatinice (244m n.m.), tak je nutno zdolat 200 výškových metrů. Cestou nahoru tak bylo třeba zabrat do pedálů, asi každý se různou mírou „orosil“. Není divu, že nahoře nám pak bylo poněkud chladněji. 

Výplaz nahoru na rozhlednu díky uzavření už nenásledoval, takže pořizujeme alespoň její foto a nezapomínáme ani na to naše společné. Dolů jedeme jinou cestou přes Lhotu pod Kosířem a přes Drahanovice. Zde  hodíme očkem po „Černé veži“ a užíváme si sluníčka, které díky absenci vysokých stromů výše v lese, nám opět krásně svítí nad hlavou.

Sice se už pomalu chystá zapadat, ale rádo ještě chvilku na obloze vydrží, aby nám zpříjemnilo závěrečný úsek přes  Loučany až do Náměště. Lepší tečku jsme si nemohli přát. Večer ještě zbylo Dance a Áji dostatek elánu na zhotovení spousty jednohubek, jakožto velice vítaného a hlavně chutného občerstvení k debatě, kde uděláme příští sraz. Pořádání bylo jednohlasně předáno Jarykovi a my mohli spokojeně odejít na kutě. Ráno se po snídani loučíme, tentokrát jen na pár měsíců a děkujeme počasí, že tak perfektně „drželo s námi“. Já se Zdeňkem poté vyjíždíme po vlastní ose směr Olomouc, odkud pojedeme domů vlakem. Počasí nám vydrželo i těch několik desítek km do Olomouce, takže jsme se dočkali i malé satisfakce za cestu na sraz.