Krtkovy stránky

25.sraz Cyklobandy Čekyně u Přerova, Dětský tábor 18. - 20.5. 2018

Fotogalerie:

Video z trasy:

Na posledním srazu v létě 2017 v Těchoníně se k naší cyklo družině přidaly dvě nové tváře. Jiřka a Míla. Stává se, že občas někdo nový mezí nás zavítá, odjede sraz a pak už se neukáže. To ale nebyl případ těchto dvou. Jiřka sraz s námi odjela a přijela i na ten další do Čekyně. A Míla? Ta ten další rovnou pořádala. O tom, jak se ji to povedlo, se dozvíme níže. Obvykle na tomto místě popisuji nejdříve průběh přesunu z bydliště do místa srazu a ani teď nečiním výjimku. V Ostravě – Svinově se nejdříve setkávám se Zdeňkem. Než přijede další člen do party Asterix, tak ještě stíháme najít jednu kešku a pak už všichni společně jedeme vlakem do Přerova s příjezdem 9.25. Ze zdejšího nádraží to máme do kempu jen cca 8 km, celý den před námi, tak vyrážíme na kolečko po okolí Přerova. Ne jen tak nazdař Bůh, máme vyhlídnutou, asi 80 km dlouhou  trasu přes Pivín, který je zhruba v polovině.Cestou se zastavujeme na krásném soutoku Bečvy s Moravou, svačinku odbýváme na náměstí v Kojetíně a konečně kolem oběda kroužíme „náměstíčkem“ v Pivíně. Není nám však dopřáno uhasit žízeň pivkem, hospoda zde v tuto chvíli nemají v provozu žádnou. Jeden místní chlapík nás posílá do 2 km vzdálené Skalky. Což je řešení, ale náš hlavní záměr dát si v Pivíně pivo, by se jaksi minul účinkem.

Chlapík to rychle pochopil a nabízí nám náhradní variantu. Pozývá nás na láhvové pivo k němu na dvorek, což nelze odmítnout.  Ráno to vypadalo na déšť, nyní u pivka nám dokonce svítí sluníčko, to máme krásný den. Pán se ukázal jako prima společník a ani se nám nechce dál. Asi po 25 minutách se raději loučíme, ať jej dlouho nezdržujeme. Další naší zastávkou je pak i ta Skalka. Nejdříve na vrcholku kopce obdivujeme pěkná jezírka, která zde zbyla po dobývání kamene. Posléze pak pod kopcem v restauraci Skalka je nám dopřáno se hodně dobře najíst za celkem malý peníz. Po obědě už nabíráme azimut směr kemp, ale cestou máme obec Bedihošť, kde bydlí Radek. Nedá nám to nevyzkoušet, zda je doma. Máme štěstí – byl doma. Rádi se necháváme pozvat na „návštěvu“, než si sbalí věci na sraz. Jeho maminka nám mezitím uvařila kávu a ještě nás i trošku provedla útulnými prostory v domku i na dvorku. Prostě další milé setkání v tomto dni. A to jich ještě fúra čeká za necelé dvě hodinky v kempu. 

Jak jsme se celý den flákali pomalým tempem, tak od „nabrání“ Radka naše tempo nabralo formu časovky. Radek za to ale může tak možná napůl. Hlavní důvod jsou bouřkové oblaka, která se najednou nad námi objevila. Byť vypadala hodně nalitá vodou, zůstala voda do příjezdu do kempu nahoře na nebesích. Obvyklá milá vítací procedura mohla proběhnout bez asistence deště, stejně jako ubytování, či večerní přesun do blízké hospůdky. Pršelo až v noci a to nás moc netrápilo, na ráno předpověď slibovala hezký den a vskutku tak i bylo. 

Teploměr krátce před devátou ukazuje krásných 15°C. Horko to není kdovíjaké, ale to si za chvíli vyrobíme sami při zdolávání Čekyňského kopce, jenž nás čekal krátce po výjezdu z kempu na trasu. Následný sjezdík do Přerova potěšil každého z nás bez rozdílu, stejně jako setkání s průvodkyněmi dnešní trasy na Horním náměstí v Přerově. A zde je to pravé místo zmínit se o Míle, jakožto pořadatelky tohoto srazu. Jak nám sama přiznala, má trošku obavy s prvotiny pořádání srazu. Abychom náhodou někde nebloudili, tak přizvala kámošku Hanku s dcerou, které se cykloturistice hodně věnují a zdejší trasy mají v malíčku. Její sázka na tuto dvojici se v průběhu dne ukázala  jako hodně dobrá volba. Nenechala nás jet k jednomu z cílů, hradu Helfštýn, po známé cyklotrase č. 5, ale hned u Grymova odbočujeme cyklotrasou č. 6035 vpravo do kopečků směr Radslavice, Pavlovice u Přerova, Lhota a hrad Helfštýn. Navíc celá trasa po ospalých vesničkách, silničkách bez provozu, mnohdy dlouhými úseky lesem. K Helfštýnu dokonce sjíždíme, rovnou k parkovišti pod hradem přijíždíme z jihu. Na nádvoří hradu je to kousek do kopce, to hravě zvládáme. 

Horší je to s tím, že dnes jsou na hradě nějaké slavnosti, všude je kupa návštěvníků. Mezi tolika lidmi se s koly proplétá složitě a tak to možná už po 15 minutách „balíme“ a sjíždíme do „podhradí“ na oběd do restaurace, jak jinak “Pod hradem“. Po příjezdu k ní máme radost, že jsme tudy nejeli k Helfštýnu směrem nahoru, to by nám teprve vyhládlo. V restauraci rádi oceňujeme chutné jídlo, které nás navnadilo nevynechat další cíl – Lázně Teplice nad Bečvou. Lázně Míla do „itinieáře“ srazu zařadila pro případ, kdyby nám zbyl čas, což se právě stalo.  

Těch 12,5 km, které nás od nich dělí, zdoláváme po vrstevnicově laděné, moc pěkné cyklotrase Gabrielka (6241). I tahle chuťovka jde na vrub Hanky, která je zde jako doma. Na rozcestí Gabrielka se napojujeme na žlutou TZ, která nás napojuje na cyklotrasu Bečva 6237. Proti proudu této řeky se pokračuje až do Teplic. Lázně jsou zde malinké, ale v moc příjemném prostředí, jak se na lázně sluší. Dát si pár oplatků či lázeňskou kávičku, bylo pro nás přímo povinností. Takto zregenerovaní pak snadno udržujeme rychlost kolem 25 km /hod. při návratu po CT Bečva 6237 směr Lipník nad Bečvou. V Lipníku měníme levý břeh řeky Bečvy za pravý a měníme taky i číslo CT na dnes, již dříve použitou 6241. I po ní nám to krásně odsýpá a ani se nevíme jak, najednou jsme od Teplic vzdálení 16 km. Nejvyšší čas na pivko a kde jinde, než na Jadranu. Fajn občerstvení u místního jezu s bonusovou vyhlídku na pěkné jezero Jadran. Kupodivu i po pivku nám to po proudu dobře šlape. A to až tak, že se náš trošku delší peloton nechtíc „roztrhal“ a nějak jsme se rozdělili na dvě skupinky. Kousek za Grymovským mostem jsem se opět „srazili“ a pokračovali v návratu do Čekyně  přes Radvanice, Buk, Sobíšky, Penčice a Lhotku. 

Do setmění nám ještě zbyla kupa času, tak prodlení využíváme na návštěvu lhotské hospůdky Hostince U Olinka, která je známá svým retro vybavením a výzdobou. Sympatickou hospůdku jak za starých časů  objevila na svých toulkách krajem naše dnešní organizátorka trasy Míla. Byla z ní tak nadšená, že jsme si nemohli odpustit, nezajet si tam na „čumendu“. Míle jsme dali za pravdu a potvrdili to ochutnávkou místního piva, venku  u laviček před hospůdkou. Do kempu pak to už bylo jen kousek. To už se každý těšil na sprchu a večeři. Jídlo jsme měli zajištěno v táborové jídelně, která byla vyvedená, nezávisle od před chvíli navštívené hospůdky, v retro stylu. Jen zde jde o jídelnu z časů pionýrských táborů. Mnozí z nás si lehce na ty časy tehdy vzpomněli. 


Objektu jako takovému však nešlo vytknout nic, čisto bylo všude, personál milý, prostě bylo tam fajn. Na závěr večera se pak ještě přesouváme na dvě hodinky do nedaleké hospůdky u kempu. Nakonec končíme na „pětce“, kde dochází k poděkování „novicce“ Míle za povedenou organizaci srazu a k probrání různých věcí, týkajících se Cyklobandy. Kolem půlnoci po hymně se jde spát, ráno je třeba brzo vyrazit na kola. Tedy opět jen někteří. Ája s Mirkem jedou směr Šumperk, já se Zdeňkem a Asterixem směr Přerov, Lipník nad Bečvou, Hranice, Studénka až Ostrava-Svinov. Zdeněk je zde už pomalu doma, já i Asterix si ještě krátce vypomáháme dopravou sebe i kol vlakem.   Díky za další povedený sraz, nashle na podzim na tom Burčákovém v Dolních Věstonicích.