středa 2. listopadu 2016


9. Sraz Cyklobandy Osoblažsko - Bohušov          22.8. 2009

Fotogalerie: 


9. Sraz Cyklobandy v Bohušově na Osoblažsku se rozhodl uspořádat Péťa, mezi námi občas zvaný "Asterix".  Na zajištění všeho kolem srazu byl sám, jelikož poblíž nikdo z cyklobanditů nebydlí. Ale Péťa je zdatný organizátor, se vším si poradil na výtečnou, následující řádky jsou toho důkazem. Osoblažsko není zatím cyklisticky profláknuté místo a i proto se tam všichni z nás těšili a byli zvědaví, jak to tam asi vypadá. Zda zvěsti o Bohem zapomenuté zemi, mají něco do sebe, nebo jde jen pocit na velké pohodlí zvyklých turistů. 

Většina "cyklobanditů" na místo dorazila už ve čtvrtek v podvečer, aby se v klidu mohla vydat v páteční ráno na okružní trasu kolem Krnova. Petr v jejím průběhu cyklobandity povodil po oblíbených místech, která nemá daleko od domova. A jistě měl radost z toho, že se tato místa líbila i těm, kdo s ním tu páteční trasu jel. Nepochybuji, že bych také patřil mezi ně, ale já i Paragán jsme o tuto páteční "chuťovku" přišli. Důvod prostý – na sraz jsme přijeli až v sobotu ráno. Aby nám dvěma nebylo líto, že jsme neměli zážitek, tak nám náhoda přichystala jeden hned z rána. Po přesunu vlakem z Havířova do Opavy, nás čekala „zahřívací etapa“ po vlastní ose z Opavy do Osoblahy (cca 50 km). 

 


Časovou rezervu tří hodin na tento přesun vyhrazenou, jsme málem prohospodařili v Třemešné ve Slezsku. Tady jsme na místním nádraží zahlédli parní lokomotivu Škodu, vyvedené v krásné modré barvě. Pracovníci Osoblažské úzkokolejní dráhy ji tam měli připravenou na víkendovou projížďku s turisty po zdejším kraji. Využili jsme vzácné chvíle, kdy se zrovna kolem nablýskané lokomotivy nepohybovaly davy obdivovatelů a ani ti, kteří údržbě tohoto nevšedního parního stroje dobrovolně věnují hodně ze svého volného času. Nebylo ani koho se zeptat o dovolení a tak jsme si v klidu pořídili spoustu záběrů ze všech stran. Ani se mi z nádraží nechtělo pryč. Utěšovalo mně jen to, že později v Osoblaze, se s tímto krásným strojem ještě setkám. 


Do kempu v Bohušově jsme přijeli akorát na čas a v nejlepším. Cyklobandité se již chystali pomalu vyrazit na trasu, takže jsme je měli hned všechny pohromadě. Vítací „procedura“ tak proběhla prakticky v „kolečku“, což nemohlo dopadnout lépe. Avšak oproti minulým „vítačkám“ tu přece jen byla malá změna a to v oblečení,  které jasně dávalo najevo, že „jezdíme“ za Cyklobandu. Krom těch, co s dresy přišli už na minulém srazu, tedy Andyho a Dais, i další tři cyklobandité měli na sobě tyto žluto zelené cyklodresy s logy Cyklobandy, včetně výrazného textu s webovou adresou. 

Dalších sedm cyklobanditů se rozhodlo pro variantu trika buď ve žluté a nebo tmavě zelené barvě. Trika měly na hrudi  logo i adresu, ale v nenápadné velikosti. Toto částečně barevně sjednoceni je nutno zachytit na památku a nejlépe se to udělá oblíbenou společnou fotku před neodmyslitelnou chatkou č. 5. Pak už vyjíždíme z kempu po převážně pustých silničkách směrem na Dívčí hrad, v tuto chvíli bohužel pro veřejnost nedobytně uzamčený. Nevadí, jsou zde i jiné "starožitnosti", třeba kostel a zámek ve Slezských Pavlovicích a nebo přímo v Osoblaze - Židovský hřbitov. Zde oceňuji udržovaný zelený pažit a velké množství zdatně řemeslně zpracovaných náhrobků, fotit zde byla radost, jeden motiv lepší jako druhý. Dnes má na Osoblažsku historie svůj den, dýchá na nás plnými doušky a i když jsme toho na kolech v rámci srazu moc neujeli, bylo na co pohledět. A to na nás čeká po obědě v restauraci Na Náměstí ještě další bonbónek. 


Na osoblažském nádraží  opět potkávám tutéž parní lokomotivou Škodu z ranní Třemešné. Dle očekávání je obležena fotografujícími turisty a zejména dětem dělá radost pobafující „komín“ nad parním kotlem, jev z dnešních železnic už naprosto nevídaný. Ale asi není rozdíl mezi dětmi nebo námi dospěláky, tato mašinka zaujme bezesporu každého. V průběhu tohoto příjemného obdivování a ještě za celkem pěkného počasí nakládáme do vyhrazených prostor vagónů svá kola. 

Poté usedáme do jednoho historických vagónů. Náhodou se ocitáme v jediném se zasklenými okny. Zprvu možná nevýhoda se posléze obrátila v obrovskou výhodu. V průběhu více než dvou hodinové jízdy se totiž počasí nečekaně zkazilo. Najednou se přihnal déšť, trochu se zvedl vítr a my byli rádi, že na nás skrz za prosklená okna déšť nemůže. Na rozdíl od pasažérů v jiných vagónech beze skel. Jediný z nás, kdo zmokl byl Radek, jenž jako tradičně odmítl přepravu svého kola vlakem a doprovázel nás celou cestu po souběžné silnici. Déšť bohužel neustal ani po dojezdu do výchozí stanice v Třemešné. Zde máme s Paragánem těžkou volbu, zda zůstat s Cyklobandou s vyhlídkou propršeného zbytku srazu a nebo se rovnou vydat na cestu zpátky domů. Do deště totiž musíme všichni. Cyklobandité se musí nějak dostat do svého kempu v Bohušově, my dva zase nemůžeme použít vlak kvůli výluce mezi Třemešnou a Krnovem. Po úvaze se oba loučíme z cyklobandity a vyrážíme stejně jako oni do deště na přibližně stejně dlouhé úseky (cca 15 km), akorát my jedeme opačným směrem. Naštěstí bylo poměrně teplo, tak to šlo celkem fajn. Vlak nám jel přímo až do Ostravy - Svinova, pak asi 15 min. na přestup a v Havířove jsme ve 20.51 hod.