Krtkovy stránky

Dovolená Roháče: část druhá - sluneční. Výlety na Volovec, Sivý vrch a návrat domů. - 2.- 6.7. 2011

Fotogalerie: 

Po několika propršených dnech  naší dovolené pod Roháči se konečně počasí umoudřilo a bylo pěkně už od rána. Auto parkujeme na parkovišti pod Spálenou a plní nadšení se vydáváme Rohačskou dolinou po červené TZ směr Tatliakova chata. Kousek před ní odbočujeme na zelenou TZ , vedoucí k sedlu Zábrať (1650 m .n.m.) 


Klikatý chodník nás pomalu vede výš a výš nad pásmo lesa až se ocitáme jen na holinách s trávou se spoustou různého lučného kvítí. Všude kolem se nám nabízí ničím nerušené nepřeberné množství výhledů po krásných horských štítech. V tu chvíli člověk nemůže mít jiný pocit než hodně příjemný. Tedy pokud se jen kouká kolem. Pokud se podívá nad sebe, tak nevěří očím, kam se až vine chodník před ním. Cesta do nebe je nejlépe odpovídající termín. Postupujeme pomalu nahoru po žluté TZ k rozcestníku na Rákoni (1876m n.m.) Dál a hlavně výš se necháme vést modrou TZ až k Volovci (2063m n.m.) Dosažení tohoto vrcholu je pro nás moc příjemnou odměnou, moc jsme tomu nevěřili, že by se nám to mohlo povést. 

Ráno při pohledu od Tatliakovy chaty sem nahoru jsme měli hodně malou dušičku a teď se kocháme neskutečnými rozhledy po tatranských a roháčských štítech. Nebýt vědomí, že nás čeká tak dlouhá cesta zpátky, tak bychom tam jistě strávili mnohem delší čas než cca hodinku. Dolů se vracíme stejnou cestou až po sedlo Zábrať, ze kterého odbočujeme do doliny Látaná a tou se dostáváme zpátky k autu.

Další sluneční den podnikáme výlet  na Sivý vrch (1805m n.m.). Jedeme busem z Habovky k mislivně Biela skala a od ní stoupáme do kopce po červené TZ. Máme plán, že po zdolaní Sivého vrchu budeme pokračovat dál na sedlo Pálenica (1570m n.m.). Ze sedla pak po žluté sestup do Zuberce, resp. do Habovky, kdyby nám nejel bus. Jenže "výpravu" nám kousek pod vrcholem Sivého vrchu zhatily dvě situace. Jedna z naší strany, kdy se obtížnost terénu ukázala být větší než morál většiny z nás. A další potíž byla v tom, že se s mohutným hřměním najednou přihnaly těžké mraky. Zažít bouřku mezi skalisky by nebylo moudré a tak velíme na ústup.  Naštěstí sejítí pár stovek výškových metrů bylo stále ještě "za sucha", déšť nás zastihl až na rovince, kousek před Zubercem.

Pro zpáteční cestu do Havířova jsme si vybrali trasu přes Oravskou přehradu, kde jsme si udělali malou zastávku. Další a vlastně i poslední pak ve Skanzenu Múzeum kysuckej dediny Vychylovka.