pondělí 29. února 2016

Zimní výstup na Velkou Raču.   13.1. 2009

 Fotogalerie:

 Pro více info klikni na "DETAILS" nahoře v mapce vpravo.


Vrchol Velká Rača je nejvyšší horou Kysuckých Beskyd (1236m.n.m.). Hranice mezi Slovenskem a Polskem jej protíná přesně na vrcholu, takže oba národy můžou být na tuto horu stejně pyšné. Poláci možná trošku víc, neboť mají postavenou v závětří vrcholu svou turistickou chatu. Slováci se tam múžou cítit jako doma, pro majitele chaty je turista jako turista. 

Jedno zda Polák nebo Slovák, ev. Moravák. Ti z Moravy to taky sem nemají daleko, hraniční čárou cca 23 km, vzdušnou o poznání méně. Já z Havířova to mám sem asi 60 km. Nic moc vzdálenost, když můžu využít dopravu vlakem do Čadce.  Zde je hned u vlakového nádraží i stanoviště pro autobusy, zbývá se jen rozhodnout, na kterou z konečných zastávek v Oščadnici  pojedu. Autobus mi mi jede buď na konečnou Oščadnica - Ľalíky a nebo Oščadnica - Dedovka. Tam i tam se dostanu  ke spodním stanicím lanovek, v údolích oddělených od sebe nevysokým kopcem. Dřív mi přistavil bus na Ľalíky, tak je rozhodnuto, jedu tam.  




Zhruba 15 km dlouhá cesta mi celkem rychle uběhla, nejzajímavější to bylo v jejím závěru, kdy se objevily stromy nádherně obalené jinovatkou. Už se těším na parádní fotky. Ještě než vystoupím, informuji se u řidiče o tom, jak velký je venku mráz. Odpověď - 14°C mne moc nepotěšila, nejsem na podobné teploty na výletech zvyklý. Ale oblečení mám dobré, takže můžu opustit v tu chvíli "vyhřátý" autobus a vydat se k lanovce Ľalíky. 

U ní, tak jak v Čadci, mám taky dvě možnosti: buď zaplatit 6 EUR, sednout na právě spuštěnou lanovku a být za pár minut u horní stanice. A nebo si vyšlapat po svých přes 1600m dlouhou sjezdovkou na to samé místo (výškové převýšení 407m). Rozhoduji se pro pěší výstup, po samém okraji sjezdovky. Zda to bylo z obavy, že mi na sedačce bude zima a nebo jsem snad očekával, že "cestou" něco pěkného vyfotím, to už nevím.  Fotek ale stejně nakonec nebylo zas tak moc, ale teplíčko jsem si udělal báječné. Navíc díky inverzi se s přibývajícími metry oteplovalo i okolí a u horní stanice bylo už jen kolem -2°C.U horní stanice se napojuji na zelenou TZ k vrcholu Velká Rača. 


Vychutnávám si mírný profil stoupání po chodníku uježděném od běžek a ušlapaném turisty. Jen stopy po nich zbyly, jinak jsem v celém úseku od horní stanice lanovky po vrchol, dlouhém asi 1,5 km, nepotkal nikoho. Samotný vrchol umožňuje skoro ničím nenarušované výhledy a pro ty náročné zde stojí i miniaturní, asi 3 metry vysoká rozhledna. 


Nelze ji nevyzkoušet, byť vrcholy Západních Tater a proti slunci ležící  pohoří Malé Fatry či Javorníků vidím i ze "země".  Pěkný pohled je i na sluncem zalité Beskydy všech přídavných jmen ze slovensko – česko – polského pomezí, snad v okruhu 100km. Vrcholy jako Lysá hora, Skrzyczne, Pilsko nebo Babia hora se týčí nad mlhovým mlékem zalitou krajinou jako strážní věže. Z tolika pěkných pohledů mi až trošku vyhládlo a tak jdu otestovat tu v úvodu zmíněnou "polskou" chatu. Abych měl čím zaplatit, jsem vybaven zlotými, ale s Eury bych jistě taky "uspěl". Potíž byla spíše dovolat se někoho  z personálu ve zdánlivě prázdné budově. Díky tomu, že byl pracovní den, turisté žádní, tak si šli hledat nějakou jinou náplň práce. Dočkal jsem se až po hodné chvíli a musel se uspokojit jen s láhvovým pivem. 



Ale i to potěšilo, bylo na čase doplnit tekutiny. Pivo si pomalu vychutnávám na prosluněné verandě s výhledem hory a je mi hej. Ani se mi nechce dolů, ale musím. Sestupuji stejnou cestou po zelené TZ, minu horní stanici lanovky Ľalíky i kótu Hladká (972m.n.m.), za kterou se „zelený“ chodník láme doprava dolů na Ľalíky. 


I tuto odbočku nechávám bez povšimnutí a pokračuji níže až k chatám u horní stanice lanovky od Dedovky. Tady to žije o poznání více než u horní stanice u sousedů "Ľalíků", kde je jen technická budova. V prostoru horní stanice Dedovka je několik chat s nabídkou občerstvení i ubytování, vše pod hlavičkou "Snowparadise". Lyžaři jistě ocení pěkně upravený, široký a přehledný  svah, já zas oceňujit pěkné, byť jen občasné výhledy na Západní Tatry na opačné straně hřebene, než je sjezdovka. Dnes je viditelnost opravdu úžasná. 



U horní stanice areálu Snowparadice jsem měl dvě možnosti. Buď sejít okrajem sjezdovky k dolní stanici na autobus a nebo zkusit oprášit paměť. Láká mne sejít z hor trasou, kterou jsem již 30 roků nešel a to směrem na Zborov nad Bystricou. Volím druhou možnost a areál opouštím neznačeným úzkým chodníčkem. Ten vede dnes již vysokým lesem ve směru, který by mne měl dovést na Kamennou.  


Vše se tady hodně změnilo a tak věřím, že to bude správná cesta. Po tom, co jsem po ujití možná jednoho km natrefil na rozcestník, tak zjišťuji, že můj odhad se ukázal jako dobrý.  Potěšilo mne, že do dneška chodníček do Zborova zůstal a nebyl problém držet se jeho "azimutu" navzdory tomu, že ležel pod dvaceti centimetry sněhu. Jen ty malé smrčky se za ten čas změnily na pořádné stromiska. Jak jsem měl možnost po zjistit, tak v pozdějších létech už tato trasa byla proznačkována modrou a žlutou TZ. Ve Zborově si ještě dělám malou zacházku na protější kopec,  tam se chci podívat, na mnou nejméně dvě desetiletí nenavštívené místo, zvané "Mičová jama". Vznikla tam "křížová cesta" pod místní kapličkou, tak jsem zvědav, jak zapadla do zdejšího lesního prostředí.  Při návratu zpátky do Zborova ještě nezapomenu na chvilku navštívit příbuzné a pak honem na autobus. Ten mne dovezl na vlakové nádraží v Čadci, čímž se můj malý kysucký zimní okruh pěkně uzavřel.