pondělí 26. ledna 2015

Jak jsem se dostal ke geocachingu


Jak jsem se dostal ke geocachingu


Statistika k nalezeným keším - podmanivá hra s daty

Seznam všech keší, které jsem nalezl: 
r. 2013
r. 2014
r. 2015



Slovo Geocaching se dlouho pohybovalo tak trochu mimoděk mimo mne. Věděl jsem jen, že se jedná jakousi zajímavou výplň turistiky. Což o to, "vylepšení" svých turistických výletů - proč ne. Potíž nastala při bližším seznámení s tím, co hra geocaching vlastně obnáší. V první řadě bylo nutné vlastnit zajímavý přístroj - turistickou navigaci, umožňující vyhledávání polohy dle GPS. A za druhé bylo nutné vyznat se v tom, na co GPS přímo navazuje - v souřadnicích. GPS a souřadnice -  tou dobou pro mne jedno strašidlo větší jako druhé. Nadbytek elánu na zvládnutí těchto, pro mne absolutně nových, "věcí" jsem tedy neměl. Ale chuť vyzkoušet si podstatu hry - hledání ukrytých schránek někde v přírodě, tak to mne zaujalo hned. Zpočátku jsem u hledání keší jen nesměle asistoval staršímu synovi, jehož mobil umožňoval práci s GPS a lehce vcucácal info, jak to s těmi souřadnice vlastně je.
Některé keše jsou popsány tak důkladně, že nebyl problém je najít i bez GPS, čehož jsem využíval ve chvílích, kdy jsem byl na cyklo projížďkách po okolí sám. Není jich však nějak mnoho a tak mi přišlo velice vhod, že jsem u příležitosti významnějších narozenin (v r. 2014) dostal nový mobil i s funkcí GPS. Zvládnutí ovládání GPS a souřadnic pak bylo již otázkou chvilky.

Tím spíše, že "umění" určení své polohy se mimo hledání keší dalo využít i při běžných cyklo výletech. Díky přehledné cykloturistické mapě, nahrané do mobilu, jsem se rázem dokázal perfektně orientovat i v neznámém lesním, nebo jiném prostředí. Kolečko na mapě v mobilu přesně ukázalo, kde jsem, což žádná papírová mapa bohužel neumí. Ale zase na druhou stranu nepotřebuje baterie, mobil právě naopak a bez včasného nabití je pak "venku" k ničemu. Pokud však bylo "šťávy" i času dosti, zábavě v hledání keší již nic nebránilo.Ti, kteří hrají hru geocaching vědí, že tato hra je snadno "chytlavá". Každého si samozřejmě podmaní jinak, u naší rodiny měla ten efekt, že po několika desítkách nalezených keší jsme se rozhodl založit i keše vlastní. 



Oříškem bylo, kde je umístit, volba padla na místa, které nějakým způsobem "vešla" do nášho, resp. mého života. První má keš tedy byla založena na Lysé hoře v Beskydech, druhá keš vznikla na bývalém Dole Gabriela v Karviné. Další dvě pak v místě mého rodiště na Slovensku v okolí obce Zborov nad Bystricou.Vytvoření své vlastní keše je činnost možná ještě zábavnější než vyhledání těch cizích. Pokud se povede umístit keš na dobrém místě, které dokáže nálezce (kačera) nějak oslovit, bývá zakladatel keše (owner) občas odměněn pochvalným logem. Většinou to bývá poděkování za přivedení na zajímavá místa, které mají člověku co říct, ale turistické příručky na ně nějak pozapomněly, takže se obecně o nich neví.


Seznam mých keší:
Lysá hora - fotografická keš
Bývalý Důl Gabriela
Zborov nad Bystricou - fotografická keš
Jánošíkov zabudnutý poklad

Bývalý důl Barbora
Cyklotrasa Beskydy
Orlovské Hradčany


Log, to je písemný záznam, obsahující v základě nick nálezce, den, případně čas nálezu keše. Tohle se vyplňuje v terénu, do papírového zápisníku (logbooku), umístěného v keši. Je to zároveň nejprokazatelnější doklad nálezu keše. Doplňující log pak ještě nálezce provede doma v PC u dané keše na stránkách Geocachingu.com, kde potvrdí, že keš našel. Regule připouští pouhý strohý zápis: "našel jsem" a nebo "dík za keš", ale obecně se lépe vyjímá vyjádření aspoň jednou rozvinutější větou, případně lze log "vylepšit" fotografii pořízenou v některý z momentů hledání. Pokud se někomu stane, že keš nenajde, napíše u dané keše na stejné stránce "nenašel jsem". Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že pokud to jde a keš není daleko, tak se chodívá tak dlouho hledat, až se to povede.



Geocaching přináší ještě další zpestření. Dle své velikosti bývají vhodnou schránkou pro úschovu drobných předmětů, zejména děti rádi uvítají, když v nalezené keši objeví nějakou zajímavou drobnou hračku. Dle pravidel si ji však nemůžou jen tak vzít, ale je dobré ji vyměnit za nějakou jinou, kterou si sebou donesli. A že to děti baví, to je znát právě z těch logů, které tam za ně samozřejmě píši rodiče.V keších se nachází také jiné "hračky", tzv. travelbugy (TB) - drobné předměty s licenčním štítkem a kódem). 


Jejich obdobou jsou předměty na stejné úrovni tzv. geocoiny (GC). Oboje to jsou putovní předměty, které putují z keše do keše po celém světě i desítky tisíc km. Jak? Hráči geocachingu tzv. "kačeři", si je po nalezení v některé z keší vezmou k sobě domů, kde nález na stránkách Geocaching.com zaregistrují. Na nálezci pak je, kam a do jaké geocachingové skrýše se rozhodne umístit tento předmět. Má na to dle regulí 14 dnů, ideální je "posunout" předmět co nejdál, třeba o 10 nebo i o 100 km. Pouť těchto předmětů je díky preciznímu, ale jednoduchému systému logování dokonale zmapovaná, není problém kdykoli zjistit, ve kterém  místě na světě se daný TB (resp. GC) právě nachází. 





A když "kačer" ještě doplní log fotografií tohoto TB, vyfoceného na příslušném místě (např. u keše u Niagarských vodopádů), je účel "cestování" TB naplněn zcela.  
Tak jako každý hráč geocachingu si může založit svou vlastní keš, tak samo může vytvořit i svůj vlastní Travel bug (TB).  Pokud není dostatečně tvořivý, může si TB za malý obnos (cca 150 - 300 Kč) koupit. Po registraci jej pak stačí vložit do nějaké vhodné keše a nechat putovat světem. Na stránkách Geocaching.com, bude mít krásný přehled o tom, jak se TB vede při jeho vandrování. A pokud se cestou nikde neztratí, klidně se může stát, že se jednou oklikou zase vrátí k vám.

Jinou "kapitolou" hry v geocaching jsou CWG-čka. Jedná se o zajímavou sběratelskou českou specialitku, která si pomalu razí cestu i po okolních státech střední Evropy. CWG-čka jsou dřevěné kolečka, velice podobná turistickým známkám, jenom velikosti cca o třetinu menší a jsou i užší. Krom neměnného loga CWG na rubu, bývá na nich vyobrazen vlastní motiv, který si jednotlivý "kačeři" zadají výrobci. Nákupní cena od výrobců se pohybuje mezi 5 - 8 Kč, dle použitého materiálu. Krom zmíněného sběratelského účelu slouží k jisté prezentaci "kačera", občas je někdo vloží do schránky, když se mu daná keš moc líbí. 


Obvykle "se toto CWG kolečko", pokud jej nalezneme v keši, mění kus za kus. Téměř každá nově založená keš má po okamžiku zveřejnění (spuštění) správcem Geocachingu pro danou oblast, takovou nepsanou zvláštní výsadu. Ten, kdo ji najde první, je na to přiměřeně hrdý a v kruzích geocachingu se to povážlivě cení. Nezřídka je zájemce o první nalezení ochoten kvůli tomuto prvenství třeba opustit Silvestrovskou zábavu a vydat se do mrazivé noci.

O spuštění nové keše se "kačeři" dozví prostřednictvím SMS v mobilu. V momentu "spuštění" keše se rozpoutá jakási "časovka", kdo se na dané místo dostane rychleji a keš nalezne. Že výhodu mají ti, kteří bydlí poblíž nové keše, je nasnadě. Ale nezřídka se díky příznivým okolnostem stane, že jim "bednu" vyfoukne "přespolní". Když zmiňuji "bednu", nutno dodat, že právě tahle symbolika sportovního slovníku má zde místo. I zde platí to známe rčení, že "slavní" jsou právě a jen ti první tři.

Na Ostravsku je hodně zaregistrovaných příznivců hledání kešek a tudíž je "hlad" po získání pozic na "bedně". Tady není výjimkou, že do půl hodiny po spuštění tradiční keše už bývají všechna tato místa spolehlivě obsazena. Tu se opravdu "hraje" o jednotky minut. Nevím nakolik to platí v jiných regionech ČR, má zkušenost u dvou vlastních keších na Slovensku říká, že krom prvního "fleku" si  zájemci o další místa dali věru pořádně na čas, někdy i týden. To by se na Ostravsku stát nemohlo.
 

Ale je fakt, že hlavně ta druhá má "slovenská" keš je vysoko na kopci a ještě je nutno pro získání souřadnic vyluštit šifru.Ještě pár slov o momentu spuštění keše: Za poplatek kolem 800 Kč ročně, (dle kursu dolaru) se lze stát premiérovým členem Geocachingu. Tito členové mají krom toho, že finančně přispívají na tuto hru i několik výhod ve zpracování statistik u svého profilu.

Nejpreferovanější výhodou je však ta, že neprodleně obdrží na mobil zprávu o právě "spuštěné" keši. Tedy hlavně  jsou oznámeny souřadnice, kde je ukryta. Pak už jen záleží na každém, kdo má zrovna čas. Sám jsem zatím členem "běžným", tedy hraji tuto hru bez poplatků, ale taky jsem tím pádem i bez možnosti dostávat výše zmíněné SMS. Přesto se mi již povedlo stanout na "bedně" za 3. místo za keš "Budka na Pokroku" v Karviné a i u několika keší "Petřvaldského pohodového powertrailu".


S odstupem času si uvědomuji, že tuto hru vlastně až tak "zadara" nemám a že jsem již do ni investoval taky pár pěkných korunek. Mám založeny čtyři keše, které bylo třeba opatřit kvalitními plastovými krabičkami, které jsou odolné průniku vody, logbooky a startovním vybavením v podobě drobných hraček pro děti. Několikrát do roka většinu mých keší objíždím na kole a starám se o to, aby jejich okolí nezarostlo plevelem, hlavně kopřivami. Takže pro zábavu jiných věnuji i část svého času. Ale nelituji toho. Jiní také obětují svůj čas zase pro pobavení moje, kdy pátrám po jejich keších.
Já myslím, že tohle všechno, co tady bylo výše napsáno, je dostatečným důvodem se na oficiální stránky www.geocaching.com podívat. Zájemcům doporučuji nejdříve kouknout na české stránky www.geocaching.cz, kde budou blíže uvedeni do pojmů a výrazů, používaných v této hře a taky vysvětlena pravidla.