Přes čtyři nejvyšší beskydské vrcholy - turistika 19.5. 2012
Fotogalerie:
Na tuhle bláznivou akci jsme se s Alešem domluvili celkem snadno a rychle. Zbývalo jen vyřešit mou dopravu na srazové místo, jelikož bydlím trošku mimo dosah zbylých účastníků. Nakonec to Aleš vyřešil tak, že vyslal pro mne do Havířova Míša a on jel s Markem druhým autem. Obě posádky se setkáváme na parkovišti v hotelu v Raškovicích.
Zde plánujeme zakončit svou tůru, takže je jasné, že aspoň někdo z nás musí zdolat celou trasu a dojít až sem. Jedno auto necháváme zde a společně všichni čtyři odjíždíme druhým do výchozího bodu k hospůdce Na Maraláku v Bystrém. Po vystoupení z auta je zde pod horami ještě poměrně chladno, není divu, ještě není ani pět hodin. Auto necháváme zde u hospůdky a opravdu hodně svižným krokem se ubíráme vstříc horám. Chtě nechtě se musím přizpůsobit zvolenému ostrému tempu a jen věřím, že tihle mí tři spoluturisti jen testují mé chodecké schopnosti a že časem v tempu povolí. Doufal jsem marně a spíš se zdálo, že ještě přidávají. Nelze se divit, že netrvalo dlouho a stáli jsem na první metě ze čtyř - na Kněhyni. (1257m.n.m.)
Dáváme první společné do sbírky vrcholů a scházíme k Malé Stolové. V jednom místě beze stromů si dáváme krátkou pauzu na posilnění a zároveň si vychutnáváme si čím dál teplejší hřejivé paprsky ranního sluníčka. Pak sestupujeme do Čeladné k prameni Cyrilka. Zastavení se hodí pro doplnění tekutin a opět vzhůru do kopce. Cílem je Smrk. Na vrchol vedou všelijaké klikaté cesty, i my z počátku tak trošku "klikatíme", ale zakrátko to berem přímo skoro rovně nahoru, tzv. Smrkovou hrankou". Kolem desáté hodiny tak máme na kontě již druhý vrchol v pořadí - Smrk (1276m.n.m.) Zde se pauza na odpočinek odbývá přímo na vrcholu a i když už únava se právem hlásí ke slovu, pocity mám parádní. Jak z výhledů, tak i z počasí a i z atmo, kterou sála naše skupinka. Dolů pokračujeme směr Malý Smrk a různými spletitými chodníčky jsme za nějaký čas nad přehradou Šance. Pohled na její malebnost mi na chvíli dává zapomenout na pobolívající svaly a otlačené prsty v botech při sestupu. Na hrázi se bohužel loučíme s Míšou, nedoléčené zdravotní komplikace ji nedovolily pokračovat dál.
Na Lysou tak pokračujeme již jen ve třech a o to rychleji, neboť se mi zdá, že Aleše z Markem jakoby někdo pokropil živou vodou. Teprve teď vidím, jak jim stíhám jen s vypětím všech sil. Ale výsledek to má. Byť se cesta nahoru dost táhla, stejně jsme na vrcholu Lysé ( 1323m n.m.) dříve než jsem čekal.
Je jen mladé odpoledne (14. hod.) a tak si za odměnu dopřáváme delší pauzu i s jedním nezbytným pivem a na oslavu třetího vrcholu panákem Becherovky. Původně jsem ráno odhadoval, že budu moc a moc rád, když dnes "došlapu" aspoň na Lysou, ale euforie ze tří zdolaných vrcholů mně lehce zlákala pokusit se i o ten poslední čtvrtý na Travném. Tentokrát poprvé nesestupujeme až do úplného údolí, jako po předchozích vrcholech, ale jen o cca pětset výškových metrů na Visalaje. Tam jsem se krátce u chaty zastavili na občerstvení a nabraní vody a vydali se naposledy do kopce.
Většinou jsem měl raději stoupání do nahoru než sestup a to kvůli pobolívajícím prstům v botách, ale tento výstup už byl hodně o morálce. Zdolání spousty km se už notně projevovalo v nohách a tak jsem měl dojem, že je za sebou jen vláčím. Ale asi to nebylo zas tak marné, neboť kolem půl sedmé stojíme i na posledním z vrcholu na Travném (1203m n.m.).
Následuje vzájemná gratulace ze zdolané výzvy, poslední vrcholové foto, malá pauza na odpočinek a krátké poklábosení z turisty, kteří tam dorazili nějaký čas před námi. Sestup do Raškovic jsem pak naštěstí zvládli ještě za světla, původně se počítalo s tím, že asi na trase "zatmíme". Dle údajů od Aleše jsem tento den nastoupali cca 3252 výškových metrů a přešli odhadem 50 km. Na to, že má zatím nejdelší turistická trasa v horách nebyla delší než nějakých 16 - 17 km, tak jsem moc rád, že jsem to dokázal.
